12. kapitola - SPOLUPRÁCE
Soishiro Yagami byl už velmi zkušený policista. Zažil mnoho dobrých, špatných i nebezpečných zážitků. Byl dokonce svědkem několika vražd a úmrtí. To vše k této práci patří. Byl zvyklý na různé nástrahy života i připravený na nejrozmanitější podivnosti. Ale ve snu by ho nenapadlo, že se jeho syn zaplete do mezinárodního případu. Že bude mít co dočinění se všemi odvětví mafie a v neposlední řadě s L. S trochu smíšenými pocity se nechal od Watariho nasměrovat do posledních dveří na konci chodby, kde, jak se zdálo, detektiv přebýval. Když je starý pán otevřel a pokynul mu, aby vešel, trochu zdráhavě přikývl, než se začal rozhlížet po předsíni, zouvat si boty a věšet kabát. V zrcadle u stěny poznal svůj vlastní, trochu nejistý výraz a aby tomu udělal přítrž, posunul si brýle na nose a jen tak mimochodem se na pár sekund zatvářil trochu přísněji. Když už si připadal být dostatečně připravený na setkání s L, vešel do místnosti, které by se při dobré vůli dalo říkat ,,living room.“ Černovlasá postava, jenž se krčila v odstupu dvou metrů přímo naproti němu byla nepřehlédnutelná. Rozcuchané vlasy, neostříhaný, neupravený, bosý, bledý jako mrtvola…Pan Yagami měl co dělat, aby nezalapal po dechu. Trochu zmateně se otočil zpět na Watariho, v očích viditelná otázka. Starý muž se ovšem jen usmál a pokynul hlavou, aby mu detektivovu totožnost potvrdil. Yagami se tedy trochu zaražen obrátil zpět. L se v tu chvíli právě netaktně škrábal rukou na zátylku. ,,Já jsem L. Rád vás poznávám.“ Řekl, ale tak nezaujatým způsobem, že to Yagamiho téměř urazilo.
,,Jsem Soishiro Yagami. Šéf policie.“
,,Ano, já vím. To není důležité. Podstatné je, že jste Lightův otec. Proto jste tady.“ Odpověděl opět necitlivě detektiv. Pan Yagami začínal mít pocit hluboké zášti vůči tak netolerantnímu člověku bez špetky vychování.
,,Je Light v pořádku?“
,,Samozřejmě. Předpokládám, že ho chcete vidět.“
Starostlivý otec jen kývnul. L ho tedy rukou navedl do pokoje beze dveří s velikou postelí. Light ležel pod peřinami a vidět mu bylo jen pár pramenů hnědých vlasů. Yagami chvíli sledoval, jak se bílá peřina zvedá společně s jeho nádechy. Když se opravdu ujistil o tom, že je v bezpečí, obrátil svou pozornost zpět na L.
,,Zdá se, že mu nic nechybí.“ Pousmál se, aby navodil trochu příjemnou atmosféru. Jenže k jeho překvapení mu Ryuzaki úsměv nijak neoplatil. Tvářil se pořád stejně. Yagami začínal mít pocit, že je situace čím dál tíživější a směšnější. Bohužel byl opět jediný. S takovými pocity si L nelámal hlavu.
,,Prosím odevzdejte Watarimu telefon a pojďte za mnou.“ Zavelel sebejistě. Pan Yagami si připadal tak ztracen před touto nenormální existencí, že ho raději bez komentářů poslechl. Šel za ním do zasedací místnosti, kde před pár hodinami s detektivem seděl Light. Posadil se naproti němu a se stále se stupňujícím zděšením sledoval L, jak si stoupá na křeslo a klesá do dřepu. Chvíli na něj jen zkoumavě hleděl a až teprve když před něj Watari postavil talířek s trojúhelníkem malinového dortu, začal mluvit.
,,Tak. Jak jste viděl, Light je v naprostém pořádku. Před pár hodinami souhlasil se spoluprácí.“
,,Tím si budu jist, až mi to sám dosvědčí.“
,,To nebude problém.“
,,L..“Začal Lightův otec a zhluboka se při tom nadechl. ,, Dvakrát jste mého syna zachránil, ochránil jste i naší rodinu a zajistil nám náhradní dům. Jsem vám opravdu vděčný…“
,,To je samozřejmost.“
,,Ale…“Pokračoval Yagami ,,Nelíbí se mi, že chcete mého syna zatáhnout do tak nebezpečného případu.“
,,Chápu. Nebojte. Já vím, že se od toho Japonská policie snaží dát ruce pryč. Je to logické. Přeci jen i v zemi, jako je Japonsko, kde jsou lidé převážně čestní se najdou případy korupce. A na policii obzvlášť. Obchodníci s nelegální zbožím jsou schopni podplácet miliardami, aby se o nich nemluvilo.“
,,O tom nic nevím. Naznačujete snad, že bych…“
,,Neměl jsem namysli právě vás, buďte klidný. Kromě toho jsem přesvědčen, že u vašich jednotek nejde jen o podplacení, ale také o strach. V dnešní době mít za nepřítele mafii znamená předem prohrávat.“
,,Tak mi tedy řekněte, proč do toho zatahovat Lighta!“
L si nabral na lžičku velikou jahodu zdobící malinový dort. Strčil si jí do pusy a pomalu žvýkal. Postarší muž naproti němu netrpělivě čekal na odpověď.
,,Protože bez něj ten případ nevyřeším.“
To ho překvapilo. Nejlepší detektiv na světě, který se ještě nikdy nespletl, by nedokázal vyřešit případ bez jeho sedmnáctiletého syna? Co je to za hloupost?
,,Mohl by jste mi to vysvětlit?“
,,Ovšem. Když vašeho syna, Lighta Yagamiho unesli, snažili se mu vpíchnout drogu upravenou tak, aby se dala v těle převážet z kontinentu na kontinent. Nikdo ale její účinky nepřežil. Kromě Lighta samozřejmě. Na něj to mělo účinek téměř nulový. Když jsme mu pak v Americe dělali testy, nabyli jsme podezření, že jeho krev je jako voda. Naprosto neutrální. Zřejmě jím jen tak bezděčně protéká…“
,,Co? Ale to je nesmysl. Kdyby to tak bylo, Light by přeci nemohl existovat!“
,,Vím stejně dobře jako vy, že je to nesmysl. Proto to hodláme ještě ověřovat. Rovnou upozorňuji, že s tím váš syn také souhlasil. Ovšem tentokrát pouze obyčejnou vakcínou. Přesněji očkováním proti vzteklině. Budeme pak sledovat reakci jeho těla, a když bude opět naprosto neutrální, znamená to, že je váš syn nejdražší bytost na zemi.“
,,Prosím?“
,,Dokonalá nádoba pro převoz drog do jakékoliv země. Mafie by se o něj poprala.“
,,Chcete snad mého syna použít jako volavku?“ To už bylo na starého muže moc. Stres na něj doléhal ze všech stran a nyní se musel ještě strachovat o vlastního syna.
,,To není úplně přesný výraz. On už volavka je. Pokud se mnou nebude pracovat, stejně po něm mafie půjde. Jak jste viděl, vědí jak se jmenuje, kde studuje a dokonce našli váš dům. Byl by ještě v mnohem větším nebezpečí a vaše rodina s ním.“
,,Ale proč zrovna můj syn?“
,,To je právě to, co zatím nevím. Zřejmě to byla náhoda, že narazili zrovna na něj.“ Pokrčil rameny L a nacpal si do úst další sousto moučníku.
,,Nechápu to. Light nikdy s krví žádné problémy neměl. Všechny léky na něj vždy působili tak, jako na ostatní.“
Detektiv se zamyslel.Vzpomněl si na jeho těžkou noc tehdy v USA.
,,Pane Yagami…trpěl váš syn někdy záchvaty, nebo něčím podobným?“
,,Nikdy.“
,,Zvláští…“Komentoval to L. Byli tu tři možnosti. Buď Light svůj zdravotní stav před rodičema tajil, nebo to začalo teprve po tom, kdy mu byla píchnuta droga…a nebo…že by to snad začalo zničehonic, nezávisle na látce, která se mu dostala do těla? Pokud ano…jaká je příčina..? ,,Nezpozoroval jste u něj v posledních pár měsících nějaké změny?“
,,Ne…“ Zamyslel se, pak se mu ale rozšířily zorničky, jako by se na něco rozpomněl….,,Vlastně..asi před čtyřmi měsíci za mnou přišel s prosbou, abych mu pomohl se s vámi setkat…překvapuje mně, že k tomu nakonec opravdu došlo.“
L jen přikývl. Lightovu velikou snahu o setkání s ním si raději nechal pro sebe.
,,Nikdy před tím se o vás ani slovem nezmínil…“
,,To je důležitá informace, děkuji vám.“ V L hlase byl poprvé znít upřímný vděk.,,Možná, že by jsme během vyšetřování přišli na to, co se s ním děje.“
,,Podle toho co jsem slyšel, nemám zřejmě jinou možnost, než souhlasit…“
,,To je pravda.“
,,Ale nedovolím, aby se mu něco stalo. Jestli ano, máte ho na svědomí.“ Yagami přísně pohlédl do tváře černovlasého detektiva.,,Také chci mít přehled o všem, co s mým synem uděláte. Rád bych vám s případem pomohl.“
,,To samozřejmě také můžete.Watari vás bude o všem pravidelně informovat a občas se setkáme.“
,,Děkuji vám. Abych řekl pravdu, dost mě to uklidňuje.“
L se najednou zvedl, slezl ze židle a šel přímo k němu. Talířek s půlkou dortu si vzal sebou. Pak ho před Yagamiho položil a se slovy.: ,,vemte si.“mu podal lžičku.
Yagami byl z jeho chování čím dál víc na rozpacích. Nicméně zdvořilost mu nedovolila odmítnout nabízený dárek,ač ho zbyla jen půlka, a trochu nervózně ho ochutnal.
,,Pane Yagami…vkládám do vás velikou důvěru. Váš syn je dost inteligentní a nepřestává mně udivovat, proto věřím, že člověk, který ho vychovával mně pochopí…“ promluvil k němu L a jeho hlas byl opět o něco přístupnější. Zněl opravdu vážně. ,,Prosím nezapojujte do tohoto případu nikoho z policie. Ani se jim o tom nezmiňujte a všechno, co jste zde slyšel a viděl, včetně mně, si nechte pro sebe. Chápu, že musíte chodit do práce a starat se o rodinu, proto vás tu nemůžu držet. Jsem nucen se na vás spolehnout, rozumíte?“
,,Zajisté.“
,,Každou absenci v práci, v době, kdy budete se mnou vám samozřejmě proplatím.“
,,To nemusíte L. Sám jsem vás o to požádal.“ Odpověděl Yagami a jeho hlas už také zněl poněkud přesvědčeně. ,,Ten muž je opravdu L…a snaží se pomoct jak sobě, tak i nám a především Lightovi…“ Yagami se usmál a aby neurazil, nabral si z dortu ještě jedno sousto. ,,Je trochu podivný, ale myslím, že mu můžu věřit.“
Again for you
Bylo teprve pět hodin ráno, ale Light už nedokázal déle spát. Byl v cizím prostředí a v blízkosti L, což byl zřejmě hlavní důvod jeho nespavosti…jaké to asi může být, když o někom, koho jste viděli umírat, neustále přemýšlíte…Mnoho let se vracíte do vzpomínek jen, abyste tu osobu spatřili…tolik se snažíte, aby se vrátila…a najednou ležíte pár metrů od ní…Tak neuvěřitelné. Light chvíli přemýšlel, má-li vstát a jít za ním. Netušil, jestli je vzhůru, nebo už je dávno v říši snů, ale ze svých minulých zkušeností věděl, že L toho moc nenaspí. Vlastně si ani nemohl vybavit chvíli, kdy by Ryuzakiho viděl spát. Nakonec se tedy odhodlal a vylezl z postele. V oknech bylo vidět, že den je stále pohroužený do tmy. Díky tomu rozpoznal světlo zapnutého počítače. Vstoupil do obývajícího pokoje a podle očekávání tam našel Ryuzakiho, jak dřepí na pohovce, upíjí kávu a hledí do monitoru. Jako robot nepřetržitě pracoval. Jakmile zaregistroval přítomnost svého nového spolubydlícího, otočil k němu hlavu a bez jakéhokoliv překvapení pravil:,,Ach ty už jsi vzhůru, Lighte-kun? Dobré ráno.“
,,Děkuji.“ Kývnul Light a posadil se vedle něj. ,,Jak dopadl rozhovor s mým otcem?“
,,Podle očekávání. Souhlasil pod podmínkou, že se může na vyšetřování podílet spolu s tebou.“
,,Chápu. To je celý on.“
L nijak nereagoval. Jeho zorničky nějakou chvíli sledovali hnědovlasého chlapce. ,,Vyspal jsi se dobře? Nepřipadáš mi unavený...“
,,Jak vidíš, jsem víc než odpočatý Ryuzaki.“
,,To jsem rád. V tom případě řeknu Watarimu, aby tě odvezl domů. Chtěl sis sbalit nějaké věci, pokud si dobře vzpomínám.“
,,Teď hned?“ Zeptal se trochu zaraženě Yagami mladší. Nevadilo mu to, ale přeci jen pět hodin bylo poněkud brzo.
,,Čím dřív, tím, lépe. Máme hodně práce.“
Light si odpustil jakýkoliv komentář a pouze mu sdělil, že se půjde trochu umýt a obléct. Měl tady pouze oblečení, ve kterém ho včera napadli, takže si nemusel ani trochu lámat hlavu s tím, co na sebe. Když si však šel umýt obličej, shledal v zrcadle svou vlastní překvapenou tvář. Jeho prsty se dotkly koutku úst. Něco tam chybělo. Pamatoval si, jak ho včera jeden z těch mužů ostře uhodil, až mu rozřízl ret. Ale nejen že už ani trochu nekrvácel…po nějaké jizvě, nebo jen náznaku rýhy nebyla ani stopa. Nebylo tam vůbec nic, jako by ho snad ani nikdo neuhodil.
,,Mohlo se to tak rychle uzdravit? Ani L si včera ničeho nevšiml…kdy se mi ta jizva tak čistě zacelila?“
Lighta v tu chvíli nenapadla ta nejjasnější a především pravdivá odpověď. Po chvíli nad tím jen pokrčil rameny. Nakonec…proč by si stěžoval? Rána mu zkrátka zmizela a hotovo. Měl by být rád, že jeho tvář není tím zážitkem nijak poznamenána. Když vyřídil nejnutnější hygienu, Watari si ho převzal a skutečně ho odvezl k němu domů. Bylo tam vše, tak jako vždycky, až na to neobvyklé ticho. Dům byl prázdný. Light se snažil zabalit si jen to nejnutnější. Byl si jistý, že toho moc potřebovat nebude…troje kalhoty, několik košil a podobně…Light si to s úžasnou obratností naskládal do černého kufru. Byl už od přírody pořádný a měl velký smysl pro systematiku. Netrvalo mu to ani pět minut. Nejnáročnější bylo schovat zápisník…Věřil, že se mu L nikdy nebude hrabat ve věcech, přesto měl v sobě špatnou předtuchu. Nakonec ho vložil do kapsy na poklopu, kterou většinou používal na školní sešity, když se hodlal na dovolené učit. Zadoufal, že L ten zápisník nikdy neuvidí. lidé, kteří tam jsou napsáni jsou sice naživu, ale stejně by to u něj mohlo vyvolat jeho typickou zvědavost.
Again for you
Jakmile se vrátili na zpět, už byl donucen zahrát si na pacienta. Jak mu bylo řečeno, dostal injekci s lékem proti vzteklině. Jak zbytečné. Jediný od koho by mohl něco chytnou, byl v téhle chvíli pouze Ryuzaki. A ten, i když od divokého zvířete neměl moc daleko, vzteklinu jistě nevlastnil.
,,Počkáme čtyřiadvacet hodin a pak ti odebereme pár vzorků…“ Upozornil ho v zamyšlení L, který celou proceduru s injekcí sledoval z pohodlí koženého křesla.
,,Krve?“
,,To především.“ Souhlasil/nesouhlasil L.
Light umlkl. Nechal si od Watariho desinfikovat rameno a přemýšlel, co slovo především znamená. Jaké vzorky by ještě mohli potřebovat?....
,, Prozatím musíme počkat, než se vakcína vstřebá…jestli má vůbec do čeho.“ Pokračoval detektiv, nevšímaje si jeho rozjímání.
,,Soudím, že máš o mé krvi to nejhorší mínění…“Neodpustil si rýpnutí Light. L mu to však bez okolků vrátil.
,,To je pravda. Tvoje krev napomohla převezení drogy do spojených států. Takže ji považujme za spolupachatele.“
Light si v tu chvíli nebyl jistý, zda se L pokusil o žert, nebo to myslí vážně. Raději už to nechtěl rozebírat, neboť se bál, že by se druhá možnost ukázala být pravdivá.
,,Máme teď trochu času na práci, pokud ti v tom injekce nijak nezabraňuje..“
,,Cítím se výborně, Ryuzaki. Klidně se do toho můžeme pustit.“ Odpověděl Light a vnímal, jak do něj proudí čirá chuť do práce. Bylo to tak dávno, co spolu naposledy pracovali…
Když Watari ozdobil Lightovo rameno náplastí, opustil je a šel připravit snídani. Light si nemohl odpustit myšlenku na to, že slavný Watari se spíš chová jako chůva, než proslulý vynálezce. Ale proč to vlastně pro L dělá? Vždyť za to nedostane ani jeho dík...Musel ovšem uznat, že ten milý, starý pán oplývá neuvěřitelnou trpělivostí.
Again for you
Osaměli. L zaklapl notebook a přešel ke stolu, kde ležela pěkně široká hromada papírů.
,,Tak tedy.“ Začal L a nezaujatě začal listovat lejstry. Ty, které ho nezaujaly v klidu odhodil na zem.,,Začnu u našeho nepřítele. Je velmi nebezpečný…“
,,Máš namysli mafii, Ryuzaki?“ Zeptal se sebejistě Light.
,,Ne. Pokud bychom měli najít a pochytat všechny členy světové mafie, trvalo by nám to pozbytek života a stejně bychom to nedokázali. Kromě toho oni nejsou původci toho nesmyslného nápadu.“ Povídal L a vyhodil při tom na zem další čtyři papíry. ,,Je to pouze jeden člověk. Zřejmě s vysokou inteligencí a nejspíš je to blázen. Všechny důkazy na to ukazují. Podle pozorování statistiky úmrtí všech, co ten jeho zázrak vyzkoušeli bych řekl, že ani neměl v plánu, aby fungoval.“
,, Chceš tím říct, že si to celé vymyslel?“
,,Ano.“
,,Ale proč by to nedělal? Není to snad nebezpečné, takhle obelhávat lidi z mafie?“
,,Je i není. Záleží na tom, jak moc je opatrný, inteligentní a s kým se stýká. Právě proto si myslím, že je nejspíš dost chytrý. Zřejmě vytvořil něco, co sice každého zabije, ale jeho výroba je vypracovaná tak, že přesvědčí každého hlupáka o jeho skutečnosti. Stačilo si vymyslet jaký druh krve je k tomu potřeba a už to znělo jako od skutečného génia. Tím si nejspíš získal jejich pozornost. Dále pak pohádkou o neuvěřitelné moci, kterou by vlastník toho těla měl. Stal by se králem šedé ekonomiky. Měl by schránku, ve které může převážet drogu kam se mu zachce a draze ji prodávat. Ovšem už to, že dokázal vytvořit něco, co by se dalo z těla opět vyndat a účinkovat jako pravá droga je důkaz vysoké inteligence.“
,,Ale k čemu to, když tím každého usmrtí? Co by z toho měl?“
,,Jak vidíš, trvalo to bez úspěchů několik měsíců a oni stále neměli žádné podezření. Investovali do něho kvůli vývoji té látky a jeho zabezpečení už tolik peněz, že by stačilo zmizet jim z očí a mohl by jít do důchodu. Nejspíš to i plánoval. Jenže pak ses objevil ty a jeho přesvědčivost i cena o hodně stoupla. Ale s jistotou devadesáti devíti procent vím, že byl stejně tak překvapený úspěchem, jako my. Kdyby ses jim teď dostal do rukou mohli by se o tebe poprat. On je jediný, kdo ví, jak něco takového vyrobit, takže by se nejspíš prali i o jeho přízeň…“
,,Koho tím myslíš Ryuzaki? Kdo by se o mě pral?“
,,Všechny odvětví mafie, samozřejmě.“ Odpověděl klidně L. ,,Rozhodně by si tě mezi sebou láskyplně nepůjčovali. Jak víš, první tě našli Japonci, ale včera tě zas chtěli unést Číňané. Znamená to, že se o tobě dozvěděly i triády. Jsem si jistý, že Itálie s Amerikou nejsou pozadu. Všude je to Mafiány prolezlé. A každá tahle organizace vypadá jako síť od těch nejméně důležitých, kteří jen pracují a ani pořádně neví pro koho, až po ty, kteří jsou na té nejdůstojnější pozici úplně nahoře. Vždycky někdo takový je. A mezi nimi se toho dá zjistit nejvíc, zároveň je to ovšem nejvíce riskantní. Všechny tyto hlavy mafie, včetně Yakuzy touží po tvém těle. Proto je to tak komplikované.“
,,Ach…Rozumím. Válka králů, je to tak?“
,,To je trefný výraz Lighte-kun.“ Souhlasil L a odhodil další papír.
,,Ale zajímalo by mě, jak ses dozvěděl, kdy mne získali a kdy převezli do Ameriky, že jsi zajistil zátah FBI.“
,,To je jednoduché. Udělal jsem to samé co ty, jenom líp.“ Odpověděl prostě a pokračoval v třídění,,Ty jsi měl sice dobrý nápad – vmísit se do jejich společnosti, ale tvůj plán měl dvě zásadní chyby. Za prvé ses rozhodl ukázat svou tvář příliš brzy…“
,,A kdy jsem se měl podle tebe ukázat?“
,,Nejlépe nikdy.“-další papír klesl k zemi-,,A za druhé ses v mísil do té nejnižší pozice. Ti lidé, co jsi potkal v Jokohamě neznamenali vůbec nic. Byli informováni jen o tom, co potřbovali vědět ke svojí práci a to bylo usmrcování nevinných obětí. Nikdo z nich ani neví, kdo vlastně ten člověk, co drogu vymyslel je. Bylo to úplně zbytečné.“
Light se začínal cítit méněcenně. Co jiného od L mohl čekat, než další ponížení.,,Neměl jsem moc možností, jak se o nich něco dozvědět Ryuzaki…“ Namítl nevlídně.
,,To je v pořádku Lighte-kun.“ Odpověděl L . Konečně vzhlédl od papírů a podíval se na něj. ,,Stejně jsi to dělal jen aby ses se mnou mohl setkat a to se ti, jak vidíš, podařilo.“
Light cítil, jak začíná rudnout. Měl vztek, že s ním mluví, jako s dítětem. Tak dlouho se nenechal nikým naštvat a jemu se to povedlo v jediné minutě hned několikrát. Přemohl však chuť vstát a jednu mu vrazit. Místo toho se jen s chladnou tváří zeptal.: ,,A cos teda udělal ty, Ryuzaki? Stal ses Šéfem mafie, nebo snad jeho vymahačem?“
,,Nikoli Lighte-kun. Pouze opět detektivem.“
Light se zatvářil nechápavě. Nemusel se ani ptát, aby dostal odpověď. L odhodil zbytek papírů a v ruce mu jich zůstalo pouze pět. S nimi se potom vrátil na pohovku vedle Lighta. Dřepl si na ni a zamával mu papíry před obličejem.
,,Tady. Je tam veškerý postup mého dosavadního vyšetřování…“
Light si je převzal a začal se jimi pročítat. Už po přečtení prvních dvou stránek se musel usmát.
,,To jsem si mohl myslet. Takže ty jsi vlastně také druhý nejlepší detektiv Erald Coil a dokonce i Demuve. Všechno jsi to ty…“
,,Přesně tak.“ Souhlasil Ryuzaki. Watari už jim mezitím přinesl snídani a Ryuzaki se zaobíral mlsání karamelového pudinku. Light si svého jídla ani nevšiml, byl zabraný do čtení.
,,Detektiv Demuve jim pomáhá zjišťovat informace o L, který po nich jde a zároveň i o neznámém muži, který vymyslel onu zázračnou drogu. Nyní ho žádají o pomoc s hledáním Lighta Yagamiho….“ Četl nahlas Light, načež odložil papíry a podíval se na L.
,,No Ryuzaki, teď nevím, jestli jsi víc na straně policie, nebo mafie…“
,,Nejsem na žádné straně. Chci jen vyřešit případ, to je celé. Kdybych stál o náklonnost mafie, Lighte-kun, dávno bys byl v jejich rukou. Kromě toho jsem se dozvěděl mnohem víc informací já od nich, než oni ode mne.“
,,Musím říct, že to na mně dělá dojem. Takže ty vlastně komunikuješ přímo s těmi nejvyššími.“
,,Ano.“
,,A proč je tedy rovnou nenecháš všechny pochytat?“
,,To není tak jednoduché. Mají velikou ochranu , navíc by se našel někdo, kdo by si vzal jejich pozici a začalo by to všechno nanovo. Kromě toho oni nejsou můj cíl.“
,,Jistě. Kdo teda myslíš, že by toho mohl vědět nejvíc?“
,,Zatím bych řekl, že triády mají na vrh. Čínská mafie je nejnebezpečnější a jsou proslulí svým krutým zacházením. Proto chci začít u nich.“ L na chvilku umlkl a nabral si plnou lžičku pudinku.,,Kromě toho máme teď k dispozici pět jejich mužů, kteří by nám snad mohli něco povědět. Jsou to ti, kteří tě včera napadli. Hodlám si od zítřka vzít na starosti jejich výslech.“
,,Ty umíš čínsky, Ryuzaki?“
,,Ano. Je to jeden z mnoha jazyků, které jsem se kvůli případům musel naučit.“
Light se neubránil údivu. Netušil, kolik jazyků L ovládá, ale věděl, že čínština je snad nejkomplikovanější. Navíc…když se dokázal naučit i Japonštinu…
,, Jsi si jistý, že ti něco řeknou? Možná by bylo lepší, kdybys je také něčím vydíral.“
,,To není špatný nápad. Pokud nebudou chtít mluvit, můžeme to použít.“
Light si neodpustil samolibý úsměv. Založil si ruce na hrudi a přehodil nohu přes nohu, jako by tím chtěl Ryuzakimu demonstrovat svou vyvýšenou pozici a zvýraznit, jak hloupě vedle něj vypadá. Byl spokojený, že detektiv oceňuje jeho pomoc, vždyť tomu je již necelých osm let, co s ním naposledy takto pracoval. Bylo to však v něčem jiné. Tentokrát nebyl v žádném ohrožení, ani nebyl z ničeho podezříván. Byl dočista nevinný, což vyvolávalo úplně jiné pocity. Takhle nevinný nebyl od chvíle, kdy do zápisníku smrti zapsal své první jméno. V tomto okamžiku si byl jistý, že je vše v naprostém pořádku, a tak to i zůstane. Jenomže to by nesměl mít onu dohodu s králem bohů smrti. Dohodu, která ho neustále stíhá a odlišuje od ostatních smrtelníků…
