22. kapitola - NEDOROZUMĚNÍ
Nebylo zbytí. Nakonec si to zkrátka musel přiznat. Co ho celou dobu hnalo ke všem činům? Vzdal se svého vysněného světa, vzdal se lidskosti, riskoval svůj život…všechno jen pro něj. Kde vzal onen chtíč a touhu po jeho poznání? Malý princ konečně pochopil, o jaké květině se tehdy se svou halucinací bavil. Za necelé dva dny, které trávil po boku L v Japonsku, mohl sledovat své reakce. Pohled na jeho černé, hluboké oči ho stále víc uváděl do rozpaků. Zprvu v nich viděl jen odraz toho, co se přihodilo krátce před odletem z USA, ale pak… pak v nich viděl mnohem víc. Záhadu, touhu, vlastní zvědavost…Jeho černé zornice se proměnili ve dvě zrcadla, ukazující Lightovi jeho vlastní pocity úzkosti i naděje. Stále častěji, kdykoli to bylo možné, se na něj díval a zkoumal jeho pohyby. Tak pozorně je vnímal, jako by si je chtěl všechny zapamatovat. Několikrát se s ním střetl ve dveřích, aby náhodě pomohl bližšímu kontaktu. Nebylo to však vůbec jednoduché, neboť byl přinucen trávit veškerý čas v posteli, kde mohl nanejvýš číst knížku, nebo studovat. Nepotřeboval odpočívat, ale L i Watari si zřejmě mysleli něco jiného. Jakmile se však ona srážka povedla, pociťoval, jak se mu najednou zrychlil krevní oběh, srdce bušilo o něco silněji, jakoby chtělo upozornit na nebezpečí. Yagami při tom pokaždé okamžitě sklopil zrak a nechával ho projít dveřmi, jako prvního. Detektiv přišel do ložnice vždy po deváté večer, aby pracoval v jeho blízkosti tak, jak se dohodli, dík hrozícím záchvatům. Přes den ho jen občas chodil kontrolovat, nebo za ním poslal Watariho. Po tom, co si Light všiml, že se na jeho přítomnost těší stále víc, už to přesvědčení stoupalo, jak ryska od teploměru. Když se třetího rána probouzel, byl už o svých citech nadobro přesvědčený. Teď už se tomu nedalo spírat. Ani za předpokladů, že objekt jeho touhy prožívá posledních pár měsíců svého života. Light porozuměl svému vnitřnímu já a rozhodl se to akceptovat. Ten bláznivý detektiv s úchylkou na sladké ho přitahuje. Touží po něm, jako Ryuk po svých jablkách. Když o tom chvíli uvažoval, vlastně to nebylo až tak děsivé. Žádná žena ho nikdy nepřitahovala. Po žádné nikdy z vlastní iniciativy netoužil. Nikdy pro žádnou neudělal to, co pro L. To, že jeho chtíč padl zrovna na něj, bylo vlastně pochopitelné. Byl jediný člověk, který měl inteligenci na stejné úrovni s ním, byl jediný, který ho kdy zajímal, ať už za života předešlého, nebo nynějšího.
Again for you
Toho rána se Light rozhodl, že skoncuje s odpočinkem a přinutí L, aby mu dal nějakou práci. Bylo už dobrých deset hodin, přesto ho nikdo nevzbudil, jak bylo zvykem. Věděl, že má zůstat v posteli, ale nedalo mu to. Převlékl se a šel se podívat do pracovny. Podle očekávání se tam nacházel Ryuzaki. Jeho myšlenky se začaly míhat hlavou jako o závod. Měl by se mu svěřit se svými pocity? ,,Ne. To rozhodně nepřichází v úvahu. Je padesátiprocentní šance, že není na muže a další čtyřicetiprocentní, že ke mně vůbec nic necítí. Dohromady je to devadesát procent mluvících proti mně. Jen bych se zesměšnil. Možná bych ho měl nejdříve trochu vyzkoušet. Třeba se něco dozvím…“ S tímto rozhodnutím pak zamířil přímo k němu.
,,Dobré ráno, Ryuzaki.“
,,Lighte-kun.“ L se odvrátil od počítače a věnoval mu typicky prázdný pohled. ,,Tak jak se cítíš?“
,,Jsem v naprostém pořádku.“
,,To jsem rád.“ Řekl, ovšem tónem, který o jeho radosti vůbec nesvědčil.,,Dám vědět Watarimu, aby ti přinesl něco k snídani.“
,,Děkuji.“ Odpověděl Light a snažil se, aby jeho hlas zněl co nejpřátelštěji. Nahlédl mu přes rameno do monitoru. ,,Myslíš, že bych ti mohl s něčím pomoct?“
,,Pokud se na to cítíš…“
Light rozhodně kývl. L tedy vstal ze židle a došel k jednomu z mramorových pultů, kde sebral stříbrný notebook, který mu před nedávnem daroval. ,,Tady.“ Podal mu ho. ,,Dal jsem ti tam pár dokumentů o Scientistovi. Tak si je zatím můžeš alespoň prostudovat.“
,,Dobře.“ Light si notebook přinesl k jednomu ze stolů, který byl dobré dva metry vzdálený od L pracovního prostoru. Bez řečí ho zapnul. ,,L se dívá do mého počítače…hm možná by se to dalo nějak využít. Co kdybych třeba…“ Tu se Yagami lstivě pousmál. První co udělal, když se objevila plocha bylo, že otevřel ovládací panely a změnil si heslo. Mělo to hned několik úmyslů. Pokud L bude chtít do jeho počítače, bude se ho nejdříve muset zeptat na kód. To je jedna konverzace navíc, ale pokud by L přeci jen na heslo přišel, pak to znamená minimálně tři procenta v jeho prospěch. Když svou lstivou past dokončil, jal se studovat jeho dokumenty. Nebylo vůbec lehké se na ně soustředit. Ovšem brzy ho ty informace zaujaly, takže se do nich docela rychle začetl.
,,Ryuzaki…on byl s tebou ve Wammyho dětském domově?“ L, který si právě nabíral na lžičku sousto čokoládového řezu se na něj opět obrátil.
,,Nevzpomínám si, že bych ti někdy řekl, že odtamtud pocházím.“ Řekl a probodl ho svým ledovým pohledem.
,,Dedukce?“ Usmál se na něj Light.
,,Nicméně máš pravdu. Byli jsme tam spolu.“
,,Takže jste se tam poznali?“
,,Takhle bych tomu neříkal. Střetli jsme se jen jednou a došlo při tom ke konfliktu. Zřejmě mě neměl moc rád.“
,,To mě udivuje.“ Řekl opět s jistým podtextem hnědovlasý chlapec a ihned se zase otočil k monitoru, aby pokračoval ve čtení.
Za chvíli přišel Watari a tak, jako obvykle mu přinesl snídani. Light se pustil do omelety a při tom po očku sledoval L. ,,Co se mi na něm vlastně líbí?“ Na tuhle otázku si nedokázal odpovědět. Ryuzaki byl evidentní cvok. Zbožňoval sladké, které Light v lásce příliš neměl, nenosil ponožky, seděl jako blázen, cucal si palec a vůbec byl naprosto nelogický. To Light si zase potrpěl na pořádek. Ale co. Protiklady se přitahují.
Jen, co dojedl, pustil se znovu do čtení. ,,Hmm takže on měl být vědec, ale nakonec se stal ředitelem psychiatrické léčebny....Co ta náhlá změna? Že by to způsobil ten jejich konflikt?...Dobře, dál…vedl nemocnici deset let, než ji postihl požár, ve kterém všichni přítomní přišli o život, včetně jeho samotného…Takže Sebastian Ryan Hefferman je oficiálně mrtvý? To mě nepřekvapuje. Nedivým se, že používá přezdívku. Vsadil bych se, že ten požár způsobil on. Třeba se tam zbláznil. Pokud ovšem bláznem nebyl už dřív. Hmm Jelikož se dostal do Wammyho domu, ani bych se tomu nedivil.“
Když Light dočetl vše, napadlo ho, že by mohl zkusit zjistit i něco o L. I když je to nemožné, on je přeci Anděl smrti. Spustil internet a zadal : Juniorský mistr Británie.,,Jaký by asi mohl být ročník? ..To je pravda. Vždyť já ani nevím, kolik je mu vlastně let. Podle vzhledu se to nedá určit. Tak moment…je jistě mladší, než Scientist. Tomu je tak přes třicet….takže zkusím dvacet-pětadvacet.“ Bylo to k nevíře, ale nakonec byl přeci úspěšný. Přečetl si několik informací o všech vítězích, ale nejvíc ho zaujal článek o jistém Lewisovi Renfieldovi ( čte se Luis Renfíld ) především si pod tímto jménem dokázal L představit, protože jméno Renfield není obvyklé a bylo použito snad jen ve slavném románu od Brema Stokera -Drákula. Ale také se tam dočetl, kromě toho, že byl neuvěřitelně talentovaný, že byl chráněncem vynálezce, který založil domovy pro nadané děti, vyhrál mistrovství, ale brzy na to tragicky zemřel při letecké nehodě.,,No vida. Tak přeci jen byl mistrem Británie. Zemřel, aby po sobě smazal všechny stopy, a pak…“
,,Lighte-kun.“ Přerušil ho najednou L. ,,Vidím, že už jsi hotov, ale to, že o mně zjišťuješ informace, mně trochu znepokojuje. Ještě chvíli a odpojím ti internet.“
,,Sakra! “ Light rychle vypnul okno s internetem a otevřel složku se všemi přečtenými dokumenty. ,,Promiň, Ryuzaki. Jen jsem se o tobě chtěl něco dozvědět. Předpokládám, že ty sám bys mi o sobě nic neřekl….?“ Čekal, jestli náhodou…
,,To máš pravdu. Neřekl. Ale už to víckrát nedělej. Po vyřešení případu tě budu muset nechat jít, tak mi to nekomplikuj.“
,,Omlouvám se. Však já se dozvím, kdo jsi, neboj, L. Ty sám mi to řekneš.“
,,Co si o tom myslíš?“ Vyzval ho nakonec, aby neskončili jen u tématu, kterému se chtěl evidentně vyhnout.
,,Myslím, že tu nemocnici má na svědomí on. Podle mě to nebyla nehoda, ovšem ani důvod, aby se skryl před veřejností (jako jsi zřejmě tehdy použil ty). Dle mého názoru byl zkrátka jen deprimovaný. To místo nenáviděl, tak se ho nakonec rozhodl srovnat se zemí i s pacienty.“
,,To je zajímavá dedukce.“ Soudil L. Jeho narážku úplně ignoroval. ,,Došel jsem ke stejnému závěru, takže to asi bude přesně, jak říkáš.“
,,Podle toho, co jsem zpozoroval, když jsem se s ním setkal, to byl blázen už před tím. Bude to tip přehnaně upnutý na pořádku a symetrii. Pokud to tak je, nedivým se, že jste měli konflikt. Asi chápu, co ho rozčílilo.“ Na to se znovu otočil na detektiva.,,Ty.“
L se naopak obrátil zpět k monitoru. Na jeho další provokaci odmítal reagovat.
,,Máš pro mne ještě nějakou práci?“
,,Ne. Za chvíli přijde tvůj otec.“ Zabručel, aniž by se obtěžoval na něj podívat. Naráz do sebe hodil hned několik lžiček té čokoládové příšernosti. Zřejmě se mu nelíbilo, jak ho Light přesně odhadl. ,,Sdělil jsem mu, že jsme dva týdny pracovali v zahraničí. Tak prosím neříkej nic, co by mohlo prozradit skutečná fakta.“
,,Neboj. Je to přeci v zájmu nás obou.“
,,Jistě. To jen pro jistotu.“
Od té chvíle už ani jeden nepromluvil. Light se rozhodl, že už ho raději nebude pokoušet. Nakonec by se to mohlo obrátit proti němu. Mlčky vypnul a zaklapl svůj počítač, přičemž ďábelsky pomyslel na nové heslo. Potom už jen věnoval malý úšklebek L zádům a odešel na toaletu.
Again for you
Opláchl si obličej, potom na sebe pohlédl do zrcadla. ,,Já to dokážu. Získám si tě Ryuzaki a ty mi pak o sobě řekneš úplně všechno…“ Říkal si, zatímco hleděl, na svůj odraz. Ve skle se výrazně odrážely jeho oči. Byl v nich téměř ďábelský lesk. ,,Možná bych mohl použít naši dohodu a chtít po něm něco, co by sám od sebe nikdy neudělal…Ale ne. To přece nemám zapotřebí. Kromě toho bych si ho tím jen zprotivil. Musím na to jít pomalu. Kdybych tak alespoň věděl, jestli je na muže…Na to, co mi řekl mrtvý L se nemohu spoléhat. Nemusí to být pravda. Budu si to muset sám nějak ověřit…“ Přemítal v duchu a nemohl si pomoct. Ta možnost využít jeho slib proti němu ho zatraceně lákala. Co by tomu asi řekl, kdyby chtěl například polibek, o který ho dnešní noc mrtvý L připravil? Neuměl si vlastně vůbec představit, jaké by to asi bylo. Bezděčně přejel prsty svá ústa. Co kdyby se vykašlal na všechny obavy, prostě k němu přišel a políbil ho? Co by asi Ryuzaki dělal? Odehnal by ho? Nebo by to přijal? Chytl by jeho tváře a s dvojnásobným nasazením by mu to oplatil…? Ne. To bylo naprosto nepředstavitelné. Lighta neskutečně lákalo to alespoň vyzkoušet, ale to by musel vědět, že to dopadne přesně tak, jak si to právě vysnil. Avšak věděl, že šance, aby to tak dopadlo, je nanejvýš jedno procento, což je zatraceně málo. Nakonec se rozhodl nic neriskovat. ,,Musím na to jít pomalu. Nejdřív o něm něco zjistím, pak teprve budu něco podnikat. Taky bych mohl L nějak donutit, aby si sám všiml mých citů. Ano. To by snad šlo. Potom by ho to možná samotného dohnalo k nějaké iniciativě. Minimálně by o tom mohl chtít mluvit. Dobře. Je rozhodnuto. Zařídím, aby o tom začal alespoň přemýšlet.“ S tímto konečným rozhodnutím nakonec opustil koupelnu a odešel se připravit na setkání s otcem.
Again for you
Soichiro Yagami strávil v hotelu asi dvě hodiny. Nejdříve o něčem diskutoval s L, a potom šel pozdravit svého syna. Light naprosto odvykl rodinným konverzacím a jen těžko se mu dařilo předstírat hodného syna vrchního komisaře.
,,Jak se má Sayu?“
,,Zhoršila se v matematice. Od chvíle, co ses neukázal doma, ji to nemá kdo naučit.“
Hnědovlasý chlapec se chápavě usmál. ,,A máma?“
,,Hodně jí chybíš. Sestře ostatně taky.“
,,Taky bych je rád viděl. Ale nedá se nic dělat. L mne nemůže pustit z dohledu.“
,,Lighte…“ Starší muž si posunul brýle na nose a zatvářil se o něco přísněji.,,Chová se k tobě dobře?“
,,Jak to myslíš?“
,,Připadá mi trochu…chladný.“
,,Neboj se táto. Je sice zvláštní, ale já ho za to neodsuzuji. Naopak. Chovám k němu respekt.“
,,Ano. Já vím. Když ses mne na něj ptal, nikdy by mně nenapadlo, že se s ním nakonec doopravdy setkáš.“
,,Možná je to osud.“ Komentoval to Light. ,,Taky jsem si nejdříve myslel, že je chladný, ale je to jen zdání. On je pouze opatrný. Musí chránit svojí identitu.“
,,Takže spolu vycházíte?“
,,Požádal mne, abychom byli přátelé…a říká mi Lighte-kun.“ Při těch slovech se trochu pousmál. Přestože si na to oslovení již zvykl, věděl, že je to poněkud legrační. Když už přidává příponu používanou pouze v Japonsku, měl by jeho jméno vyslovovat Japonsky (Raito). Ale on zcela bez zábran kombinuje Anglickou výslovnost a Japonské přirovnání k chlapci (kun).
Yagami se zatvářil překvapeně, přestože i jeho ta zvláštnost s vyslovením Lightovo jména trochu pobavila. Zřejmě by to do něj nikdy neřekl. Ale na druhou stranu, Light byl dost inteligentní, aby se mu vyrovnal. Není divu, že si rozuměli.
,,Když jsem s ním naposled mluvil, zmínil se o tvém zdravotním stavu. Nikdy jsem nevěděl, že máš nějaké zdravotní problémy.“
,,Ani já ne.“
,,A co má znamenat to s tvou krví?“
,,Hm..podle toho, co zjistil Watari, je to zřejmě vzácná porucha krevních destiček. Nijak mne neohrožuje, ale její výskyt je minimální. Krev se mi rychle sráží a na většinu látek reaguje neutrálně. Vypadá to, že je to jen dočasný stav.“ Lhal, jako když tiskne Light. ,,Ale není to nijak nebezpečné. Alespoň se mi nemůže nic stát. Kdyby to tak nebylo, už bych byl mrtvý.“ Utěšoval ho a snažil se znít co nejjistěji. Věděl, že svému otci nemůže říct: To proto, že jsem nesmrtelný, nebo: To proto, že jsem anděl smrti. Zřejmě by to jen nepřešel s klidnou tváří. Yagamiho to vysvětlení trochu uklidnilo. Alespoň dočasně. Naštěstí byl policajt, ne doktor, kterému by to vysvětlení jistě nestačilo. V následující půlhodině se s ním bavil pouze o postupech vyšetřování a o pomoci Japonské policie. Interpol prý hodlá, díky této příležitosti, pochytat co nejvíce vyšších členů mafie. Light většinu z toho, co řekl, odkýval, občas se zmínil o momentální situaci a o tom, jak daleko už ve vyšetřování jsou, svou cestu mezi kulty mafie při tom obezřetně vynechával. Když jeho otec s klidem v duši opustil hotel, mohl si Light konečně vydechnout. Bylo zatraceně těžké sehrát před tím to divadlo. S naprosto klidnou tváří ho přesvědčovat, že je vše, jak má být a přitom věděl, jak mu lže. Kdyby jen věděl, že jeho jediný syn je homosexuál a po tom divném, chladném detektivovi ve skutečnosti tolik touží…
Again for you
Byly dvě hodiny odpoledne. Light poobědval a šel si říct Ryuzakimu o práci. Přemýšlel, jak nejlépe uskutečnit svůj plán.
,,Já pro tebe žádnou práci nemám Lighte-kun.“ Odmítl jeho pomoc L. Už zase seděl u počítače a něco do něj psal. Light se ale nenechal jen tak odbýt.
,,A co mám tedy dělat?“
,,Pokud vím, stěžoval sis, že prošvihneš školu. Teď máš šanci to dohnat.“
Light se zamračil. Nelíbilo se mu, jak je nepotřebný. Na tohle vskutku nemohl nic namítat. Nakonec si tedy opravdu došel pro jednu, ze svých knížek a začal studovat. Nebo respektive...začal to předstírat. Stále při tom tajně nahlížel přes okraj knihy, aby se na něj podíval. L byl naprosto soustředěný na práci a ani trochu neregistroval jeho přítomnost. Tak to nehodlal nechat! Na něco se ho zeptá. No jistě!
L si zrovna odkrajoval lžičkou kousek jahodového dortu. Nestihl si ho však ještě ani přiložit k ústům, když uslyšel Lighta.
,,Proč jíš jenom sladké, Ryuzaki?“
L se po něm trochu zaraženě otočil.,,Cukr je důležitým zdrojem energie pro mozek a…“
,,Slyšel jsem, že podporuje hormony štěstí.“ Skočil mu do řeči Light.,,Ale nemělo by se to přehánět. Mohl bys onemocnět.“
,,Možná máš pravdu.“ Komentoval to lhostejně, a aby jeho tvrzení zparodoval, strčil si sousto do pusy.
,,Nepoučitelný…“ Zavrtěl hlavou Light a znovu se zahleděl do učebnice.
,,Nepoučitelný?“ Podivil se L. Light neodpověděl. Zarytě hleděl do knížky a neřekl ani ň. Rauzaki se ale zvedl ze židle, sebral ze stolu talířek se zbytkem dortu a šel s ním až k Lightovi.
,,Já mám sladké rád.“ Řekl a dřepl si vedle něj. Light znervóznil.
,,To je asi to jediné, co máš rád, že?“ Řekl kousavě. Dělal, že je začtený a soustředil se pouze na knihu. Na L se ani nepodíval. Několikrát se v něm obrátila chuť provést onen zvrhlý čin, jež ho napadl v koupelně.
,,Pleteš se.“ Prohodil Ryuzaki. Hleděl při tom na své holé prsty u nohou.
,,Opravdu? Takže je tu ještě něco?“
,,Ne něco, ale někdo.“ Opravil ho L. Light s sebou cukl. Najednou mněl úplně vyschlo v krku.
,,A kdo je to, Ryuzaki?“ Ptal se, předstíraje nezájem. Na odpověď však čekal s neobyčejným napjetím. Už dokonce začal vymýšlet svoji reakci, možná až příliš předčasně…
,,Watari.“ Zklamal ho rázem detektiv. Light najednou vůbec nevěděl co říct.
,,Ach…jistě.“ Tupě zíral do knížky…
,,Lighte-kun?“
,,Hm?“ – Naprostý nezájem
,,Čteš tu knihu obráceně.“ Light s sebou cukl.
,,Konečně sis toho všiml, L.“ Nervózně vydechl a obrátil učebnici správně. Potom ji však zaklapl a odložil.
,,Cítíš se dobře?“
,,Řekl jsem, že mi nic není.“ Ucedil. Pocítil, jak se jeho obličej zalil červení. L však nedbal jeho slov. Pozvedl jednu svou bledou dlaň, ve které nedržel dort a přiložil ji chlapci na čelo. Bylo úplně rozpálené.
,,Vždyť máš horečku.“ Konstatoval téměř starostlivě. Odložil talířek se zákuskem na stůl vedle knihy a vstal. ,,Věděl jsem, že máš zůstat v posteli.“ Prohlásil, načež ho vzal za ruku a hodlal ho dovést do ložnice, třeba i násilím.
,,Pojď si lehnout.“ Rozkázal.
,,To je zbytečné, Ryuzaki. Cítím se dobře.“
,,Evidentně.“
Light nakonec svůj odpor vzdal. Trpělivě si povzdechl a zvedl se z pohovky. Jeho oči hypnotizovaly jejich spojené ruce. L to však ani nezaregistroval a táhl ho do ložnice. Light se nestačil divit, jak se Ryuzaki stará. Normálně by nechal Watariho, aby vše zařídil, ale ten byl teď ve své laboratoři a zřejmě tam pod mikroskopem sledoval reakce drogy. L ho donutil lehnout si na postel, nekompromisně mu strčil do pusy teploměr a šel připravit studený obklad. Ve zdravovědě se až tak nevyznal, ale nějakou představu o základní léčbě měl. Ovšem netušil, že horečka anděla smrti je trochu jiného rázu i opodstatnění…
Again for you
Teploměr ukázal neuvěřitelných pětačtyřicet stupňů. U normálního člověka by to už bylo na pováženou. Ale Light na sobě žádnou změnu nepocítil. L se nad ním skláněl. S nervózním výrazem odložil teploměr. Light cítil, jak ho jeho černé prameny lechtají na tváři. Když mu L odhrnul ofinu a s citem položil navlhčený ručník na čelo, bylo to na něj už trochu moc. Byl tak blízko! Tak zatraceně blízko! Stačilo by se jen trochu pozvednout…Detektiv byl rychlejší. Narovnal se a zjevně se chystal odejít, jenomže mu v tom zabránila Lightova ruka, která pevně stiskla jeho zápěstí.
,,Ryuzaki…mohl bys tady chvíli zůstat?“ Ptal se. Jeho hlas přitom zněl poněkud nevyrovnaně. L se chvíli ani nehnul. Podíval se na svou ruku, kterou Light téměř křečovitě svíral. Měl pocit, že mu tam po jeho rozpálené dlani zůstane rudý otisk. Nakonec však jen pomalu kývnul a sedl si na postel, vedle něj.
,,Tvoje teplota je opravdu vysoká, Lighte-kun. U normálních lidí by znamenala smrt.“
,,Mám štěstí, že jsem nenormální.“ Zažertoval a pokusil se o náznak úsměvu.
,,Zaráží mne, žes ji vůbec dostal.“
Hnědovlasý chlapec pomalu pustil jeho ruku. Cítil, že má příležitost něco podniknout, ale netušil co. Ovšem. Šance, že by se ještě někdy mohla naskytnout taková situace, byla opravdu malá. Jenomže co by měl udělat? Light netušil, a tak jen mlčel a zpod přivřených víček hleděl na L. Ten nedal nijak najevo, že by ho to jakkoliv obtěžovalo. Po chvíli mu sebral z čela obklad a otočil ho na druhou stranu. V ten okamžik si Light uvědomil, že se jeho tělo bouří a proti jeho vůli staví do pozoru. Zpanikařil. V obavách, že si toho všimne, se pokusil natočit na bok. Pohled na napnutou přikrývku zkrátka neunesl.
,,Nemusíš to skrývat, Lighte. Já o tom vím.“ Upozornil ho Lawliet, s ledovým klidem. Light v tu chvíli v duchu zaklel. Už zase byl v té neoblíbené pozici poníženého. Chtěl sice na své city nějak upozornit, ale rozhodně ne takhle.
,,Ryuzaki…“ Oslovil ho. Měl v plánu se alespoň ospravedlnit, ale došla mu slova. Jak by tohle mohl vysvětlit? Tato neovladatelná reakce těla mluvila sama za sebe.
,,To je v pořádku, za to se nemusíš stydět. Je to přirozené.“
Přesně tohle čekal a přesně tohle nechtěl slyšet.
,,Vlastně je to moje vina.“
,,He? Jeho vina? Co to znamená? Že by to už stačil zjistit?“
,,Poslední dobou se chováš trochu divně. Jsi zbrklý, roztržitý a tvoje unáhlené závěry se vztahovali pouze k jedinému faktu.“ Čímž L narážel na jejich společné ráno s mylnou domněnku, kterou si Light zbrkle vytvořil. ,,Zpozoroval jsem to už v letadle, a dnes se to samovolně opakuje. Přemýšlel jsem, co by to tak mohlo způsobit…Pak mi došlo, co je špatně.“
Light se nemohl ani pohnout. Se zatajeným dechem čekal, co z něj vypadne.
,,Došlo mi, jaké chyby jsem se dopustil. Po tom, cos mi prozradil, kdo jsi, jsem o tobě začal smýšlet, jako o něčem nadpřirozeném. Zapomněl jsem, že jsi částečně člověk a máš svoje potřeby, které jsou ve tvém věku víc, než oprávněné. Už je to měsíc, co jsi díky mně odtržen od společnosti a asi to ještě nějakou dobu potrvá. Nemáš možnost stýkat se s ženami, takže trpíš zcela zjevnou sexuální frustrací.“
Light se neovládl a překvapeně vydechl.,,On…on si myslí, že mi chybí sex? To snad není pravda! K čertu s tebou Ryuzaki!“ Tohle se ani nedalo přisuzovat hloupému omylu. L evidentně vůbec netuší, jak se věci mají, což Lighta úplně vykolejilo.
,,Ryuzaki, tak to není. Špatně jsi to pochopil, já…“ Náhle se však zarazil. Místo toho, aby větu dokončil, zalapal po dechu. Ucítil totiž cizí dlaň na místě, kde to v žádném případě nečekal. Ruka bez varování vklouzla pod jeho pyžamové kalhoty a nechala na sebe přenést teplo, shromažďující se v dolních partiích. Light vytřeštil oči na Lawlietovu klidnou tvář. ,,Co…to děláš?“ Neovládl se. Přes chvějivé výdechy ten dotaz zazněl docela jinak, než měl. L mu věnoval jen jakýsi výmluvný pohled. Jeho černé duhovky byli jak nekonečná propast, do které se kira málem zřítil.
,,Myslel, jsem, že ti pomůžu, když jsi tak napjatý. Mohu tě toho zbavit.“
Light nevěřil svým uším. Co proboha hodlá dělat? Yagami to sice věděl, ale nechtělo se mu to věřit. Chtěl mu v tom nějak zabránit, ale cítil, že ho opouštějí všechny síly.
,,Ryuzaki to…“
L druhou rukou šáhl po obkladu, který byl z obou stran dokonale zahřátý, dokonce téměř suchý a posunul mu ho na oči. Light přes něj vůbec nic neviděl, pouze cítil to vlhké teplo, sálající z poskládaného ručníku.
,,Uvolni, se, Lighte-kun. Mysli na něco hezkého.“ Radil mu, téměř mateřským tónem L, a jak vztahoval ruku, z jeho čela, lehce se dotkl jeho vlasů. Light začínal tušit, že odpor je marný. Ryuzakiho hřející dlaň pomalu stupňovala jeho vzrušení. Nedalo se s tím bojovat. Nakonec tedy jen lehce kývnul a pokusil se uvolnit, což znamenalo, zcela se oddat té absurdní a opovrženíhodné situaci.
,,Už jsi to někdy zkoušel?“ Ptal se, zatímco hleděl do horké tmy, polykajíc přitom neexistující sliny. Byl by radši viděl jeho tvář. Řekl mu sice, že má myslet na něco hezkého. Ale proč by na to měl myslet, když na to může koukat? Jenomže Ryuzaki bohužel neměl ani ponětí, na co Light myslí. Přenechal ho v rukách temnoty, a mylně se domníval, že si bude pohrávat se svou fantasií.
,,Ne.“ Zazněla prostá odpověď na jeho otázku. Light jen znovu polknul, aby mu dal najevo své obavy. Díky té vnucené tmě, cítil L dlaň mnohem zřetelněji, stejně tak každý pohyb jeho prstů. Vnímal, jak zdráhavě zkoumá rukou jeho genitálie a zlehka se ho dotýká bříšky prstů, tak, jako všeho. Prudce se nadechl, když jeho dlaň konečně objala nedočkavý orgán a začala po něm pomalu klouzat, se vší jistotou. Light si nemohl nic nalhávat. Bylo to příjemné, dokonce moc. Už po pár vteřinách zaryl prsty do přikrývky a se stále zrychlujícími se výdechy zaklonil hlavu. Teplý obklad se sklouzl po jeho spáncích na polštář, ale on toho nevyužil, aby se na L a jeho činnost podíval. Naopak. V té chvíli si byl jistý, že to rozhodně vidět nechce. Styděl se. Za své tělo, i za své pocity, kterým se nestydatě oddával. Nemohl si pomoct. L byl vskutku univerzální génius. Tohle se, s mnoholetými pokusy Misy Amanové, nedalo vůbec srovnávat. Ryuzakiho dotek byl citlivý a přitom tak sebejistý. Stále umně zrychloval pohyb sevřené dlaně, přičemž několikrát stisk povolil, nebo naopak zesílil. Netrvalo to moc dlouho, protože Light už po chvilce věděl, že to déle nevydrží. V něčem měl Ryuzaki přeci jen pravdu. Sex neměl už zatraceně dlouho.
,,Ryuzaki…“ Vydechl, aby ho na to stačil upozornit. L ho nijak netrápil a snažil se, aby co nejdříve došel své úlevě. Light by to v tu chvíli rád zastavil, ale nemohl. Několikrát se trhnul v bocích, než vzápětí vyvrcholil. Tupě hledíc do stěny, namáhavě vydechoval. Skrz přivřená víčka, sledoval Lawlietovu tvář. Nijak se nezměnila. Byl v ní stále stejný klid. Opět v tom byl Light Yagami sám. Detektiv si podal, již úplně suchý ručník a otřel do něj svou olepenou dlaň. Při tom se střetl s Lightovo vyčerpaným a naprosto nevyrovnaným pohledem.
,,Cítíš se líp?“ Zeptal se, jako by právě neudělal nic nevhodného, ale pouze obyčejnou resuscitaci.
Light stále rychle oddechoval. Hleděl na něj a snažil se vymyslet odpověď. Nemůže mlčet, tím by ho možná urazil…
,,A…ano.“ Vydechl. Uvažovat o tom, co je slušné a co ne, bylo možná v této chvíli absurdní, ale on odpověď považoval za nutnost. Měl dokonce nutkání Lawlietovi poděkovat. Bylo to neskutečné. Šílené a přesto tak úžasné…Stále se z toho šoku nemohl vzpamatovat. L už neřekl vůbec nic. Zvedl se a i s ručníkem odešel z místnosti, jako by tím záležitost byla uzavřená.
Hnědovlasý chlapec naproti tomu zůstal ležet na zádech ve své posteli, naprosto neschopen jakéhokoliv pohybu. Stále tomu nemohl uvěřit. L mu právě dělal dobře…uspokojoval ho, držel jeho penis v dlani…Nevěděl, jestli má začít křičet studem, nebo utéct z hotelu a už se mu víckrát neukázat na očích. ,,Sakra…Co…co se to stalo…? Takhle to být nemělo…“ Netušil, co tohle gesto vlastně mělo znamenat. Věděl jen to, že Ryuzaki o jeho citech, nemá ani potuchy. Což byl možná ten hlavní důvod toho, proč byl nyní tak zmatený. Nikdy by si byl nepomyslel, že to takhle dopadne…Překulil se na břicho, chytl oběma rukama polštář a vmáčkl do něj svůj obličej, aby skryl své zoufalství před celým světem. ,,Co bych měl udělat...?“ Ptal se bezradně svého já, přičemž doufal, že už nikdy nebude muset vyjít z pokoje. Nemusel. L za hodinu přišel znovu, aby mu změřil teplotu. Neřekl při tom vůbec nic, ani se jinak netvářil. Jako by se vůbec nic nestalo. Light taky mlčel. Z části za to mohl teploměr, který držel v ústech. Když se pak Ryuzaki podíval na rysku, ukazovala běžných sedmatřicet stupňů.
,,Teplota už také klesla.“ Promluvil konečně. Light z té věty pocítil nepěkný závan dvojsmyslu. Měl co dělat, aby mu nedal najevo své upřímné rozpaky.,,Už by to mělo být dobré, ale raději zůstaň v posteli. Zítra odlétáme do Anglie.“ Tón, který Ryuzaki používal, vypovídal o tom, že si z té záležitosti vůbec nedělá těžkou hlavu. Když Light opět osaměl, sáhl si ještě pro jistotu na čelo. Horké nebylo ani trochu. Teplota skutečně definitivně klesla.