23. kapitola - ZATVRZELOST
Tu noc Light nedokázal usnout. Celou dobu poslouchal jeho prsty, jak ťukají do klávesnice, cinkání dezertní vidličky o talíř, usrkávání kávy, klikání myší… nedíval se na něj, ale poslouchal. Byl celý schovaný pod peřinou a stále znovu a znovu se vracel k té chvíli, kdy se ho L dotýkal. Jeho dlaň hřála a dělala mu tak neskutečně dobře! Musel nad tím přemýšlet. Tohle přeci nebylo jen tak! Normální člověk by nikdy nic takového neudělal, pokud by nebyl na muže. Ovšem Ryuzaki normální nebyl, a tedy nemusel být ani homosexuál. Podle jeho chování, vše nasvědčovalo tomu, že Lightovi pouze pomáhal zbavit se erekce. Dělal to čistě z dobré vůle. Jenomže Light se nemohl zbavit dojmu, že v tom bylo něco víc. Zapomněl na své spekulace o útěku a napadlo ho, že by bylo lepší to s ním v klidu probrat. Bavit se o takových věcech mu sice nepřišlo nejvhodnější, ale pro tento okamžik bylo důležité, všechno si to ujasnit. Pro lepší pocit přidal pár procent své naději. Kdyby šlo o normálního člověka, mohl by připočíst rovnou stovku, ale jelikož šlo o L, moc to situaci nezměnilo.
Again for you
Následujícího dne se skutečně vydali do Anglie. Opět letěli tím samým, soukromým letadlem a opět se mezi nimi neodvíjela žádná diskuze. Yagami chtěl nějak narazit na řeč o včerejším dění, ale jelikož L nepromluvil, neměl odkud rozvinout diskuzi. On sám se zdráhal na to třeba jen upozornit. Na to byl příliš hrdý. Nakonec to tedy dopadlo jako posledně. Natáhl se na sedačku a rozhodl se dospat to, co včerejší noc promeškal. Probudil se až téměř u cíle. Posadil se a podíval na L, který se vyjímečně nevěnoval práci, ale pouze čokoládě, jenž zrovna vybaloval z alobalu. Papír zašustil, jejich pohledy se střetly.
,,Dobrou chuť.“ Popřál Light, jen co se Ryuzaki poprvé zakousl. Spolkl sousto a změřil si ho pohledem, jelikož mu ještě nikdy k jídlu nepopřál, bylo to podezřelé. Dokázal si představit, že mu tím chtěl připomenout jejich nedávný rozhovor o jeho přeslazeném jídelníčku, ale nechal to být.
,,Letíme přímo do Londýna, Ryuzaki?“
,,Ano. Vzhledem k prozatímní situaci to bude nejlepší. Ta nemocnice, kterou zřejmě zapálil, se nacházela hned u něj. Nikdo z těch, co se tam nacházeli, nepřežili, takže nám nemohou posloužit, jako svědci, ale někteří doktoři mohli mít dovolenou, a taky s nějakými lidmi jistě jednal, byl přeci ředitel. Kromě toho, jsem přesvědčený, že mu v tom atentátu někdo pomáhal. Ten ústav nebyl v úplném ústraní, takže si toho někdo musel všimnout a volat policii, nebo hasiče. To, že tam nikdo nedorazil včas, nebyla náhoda. Podle všeho skutečně chtěl, aby ti lidé do jednoho zemřeli. Pokud však přeci jen některý z těch bláznů přežil a podařilo se mu utéct, mohli bychom ho zkusit najít.“
,,Chceš vyslýchat duševně narušené? Není to nebezpečné?“
,,Ano, ale oni mnohokrát nejlépe vycítí pravý charakter člověka.“
,,No pokud se někdo takový skutečně najde, za pokus by to stát mohlo.“ Pokrčil Light rameny.,,Každý svědek se může hodit.“
L jen kývl a znovu se zakousl do čokolády.
,,Jsi tady poprvé, od té doby, cos kamufloval svoji smrt?“ Pokračoval v otázkách. Za žádnou cenu nechtěl nechat nastolit to protivné ticho. Ne teď, když s ním konečně mluvil.
,,Ne. Byl jsem tu ještě párkrát, kvůli případu, který jsem zrovna řešil.“
,,Ale když jsi skončil s tenisem a zabil si Lewise Renfielda, bylo ti osmnáct, ne? Takže ses teprve potom stal detektivem ?“
,,Už zase.“ Konstatoval otráveně tázaný a probodl ho svým neurčitým pohledem.
,,Jak to myslíš, zase?“
,,Už zase o mě zkoušíš něco vypátrat. Je jedno, jak se zeptáš, Lighte. Řekl jsem, že se mi to nelíbí.“
,,Jen mne zajímalo, kolik…“Na to se Light zarazil. Stočil zornice ke straně a tiše polkl. ,,Ne máš pravdu. Jsem moc zvědavý. Promiň.“ V duchu si blahopřál. Tímhle tempem z něj nakonec jistě něco dostane. Dřív, nebo později. ,,Mohl bys mi tedy alespoň prozradit, jaký případ jsi tady řešil?“
,,Sériové vraždy.“
,,To je tvá specialita.“ Pomyslel si okamžitě bývalý kira. ,,Bylo to něco zajímavého?“
,,Neřekl bych. Na ten případ nerad vzpomínám.“
,,Proč?“
,,Vrah si vybíral za oběti pouze děti. Zabíjel je krutým způsobem a zabil jich hodně. Jejich rodiče velmi trpěli.“
,,Takový člověk si nezaslouží žít.“ Komentoval to znechuceně Light. V jeho nitru se ozval kira, který by ho okamžitě, bez milosti zabil.
,,Možná. Ale soud ho odsoudil na doživotí.“
,,Oni ho nepopravili?“
L zavrtěl hlavou.,,Případ se ovšem zkomplikoval ve chvíli, kdy se všichni poškození vzbouřili a žádali si jeho smrt. Jeden pár se ho dokonce pokusil zabít.“
,,To je zcela pochopitelné. Jestliže kvůli němu přišli o své dítě.“
,,Kdepak Lighte.“ Oponoval mu detektiv.,,Pokud by se jim to podařilo, byli by stejní, jako on.“
,,Jak to myslíš Ryuzaki?“
,,Vražda je vždycky špatná, ať už je důvod jakýkoliv. Touha po jeho smrti byla oprávněná, ale její uskutečnění by znamenalo stát se také vrahem. Pomsta je v žádném případě neomlouvá“
,,Přestože si ten člověk zasloužil smrt?“ V Lightovi to začínalo vřít. Ta, dlouho schovávaná, kirova tvář se opět začala strkat do popředí. Kromě toho, L chladný přístup ho iritoval. V dobách, kdy byl Light kira, nikdy jeho názor neakceptoval. Ale tohle byl jasný případ toho, za co kira původně bojovat chtěl. Jistě. Možná to ve výsledku nedopadlo, jak si představoval a snad to i trochu přehnal, ale v první řadě přeci bojoval o spravedlnost.
,,I přesto.“ Odpověděl klidně L. To už ale byla poslední kapka. Však on ho přesvědčí o své pravdě!
,,Dobře Ryuzaki. Odpověz mi. Když v Americe popravili muže jen proto, že někoho zastřelil i přesto, že nebyli shromážděné důkazy o jeho vině, neměli by tedy popravit člověka, který sadisticky zabil mnoho bezbranných dětí? Nepřijde ti to nespravedlivé, že je pořád na živu? Dokážeš se vůbec vcítit do pocitů těch lidí, co přišli o svoje vlastní děti?“
,,Jistě to muselo být hrozné, ale…“
,,Počkej. Říkáš, že to muselo být hrozné…Tys to ale nezažil, nebo snad ano?“
,,Ne.“
,,Takže nevíš, jak se cítili, ani zda by jejich pomsta byla, či nebyla oprávněná.“ Light rozhodil rukama a narovnal svá záda, aby se nad ním vyvýšil. Jak by mu tohle mohl vyvrátit?
,,To nevím.“ Souhlasil stále se stejným výrazem detektiv. Jako by však úplně zapomněl kousat do čokolády, jen kameně hleděl na chlapce před sebou. ,,Proč ho to tak rozrušilo?“
,,Podle mne by bylo nejlepší, kdyby všechny tyhle parchanty bůh bez milosti sprovodil ze světa. Tenhle svět nemůže každého spravedlivě odsoudit. A v dnešní době korupce to kolikrát dopadne obráceně. To se rovnou můžeme vrátit k odpustkám.“(pozn.aut. : Odpustky byly užívány hlavně ve středověku, kdy vrahům stačilo se z hříchu vymodlit a vyplatit se z toho církvi. gomen. Asi to víte. To jen pro jistotu)
,,Ty si myslíš, že by bylo správné, aby o životě lidí rozhodovala jen jedna osoba?“ Zeptal se pomalu, jako by se o něčem ujišťoval.
,,Pokud by dotyčný soudil spravedlivě…“
,,Ale Lighte-kun to přeci nejde. I když ten člověk může být špatný, má jistě mnoho příbuzných, nebo přátel, kteří nic netuší a mají ho rádi. Zabít bezmyšlenkovitě takového člověka by možná bylo spravedlivé k obětem, ale ne k lidem, kteří k němu mají nějaké citové pouto.“
,,Znamená to, že jsi také proti popravám, Ryuzaki?“
,,Ne. Ale jsem přesvědčený, že každý člověk si zaslouží soud a možnost se obhájit. Upřímně tvůj názor se mi zdá trochu dětinský.“
,,Cože? Už zase! Zatraceně s tebou Ryuzaki!To že dávám přednost spravedlnosti ti připadá dětinské?“
,,Ano.“
,,Chm…to se od tebe dalo čekat.“ Odfrkl si Light, jako by si přestal dělat iluze, že ho Ryuzaki pochopí. Založil si ruce na hrudi a znaveně se opřel do sedačky.
L ho chvíli zamyšleně sledoval, než s palcem u pusy pomalu promluvil. Jeho černé duhovky ho doslova propalovaly.
,,A proč netrestají zločince andělé smrti? Řekl jsi přeci, že si mohou připočíst zbývající roky života prakticky kohokoliv.“
,,Jsou líní a příliš lhostejní k lidskému světu. Na tom, co se tady děje, jim nesejde.“
,,Ale tobě ano.“
,,Já zabíjet nesmím. A kromě toho, nejsem vrah.“ Uzavřel rychle debatu Light, jelikož cítil, že jejich rozhovor směřuje špatným směrem. Ještě chvíli a mohl by říct něco, co by ho stálo život. ,,Nechme to už být Ryuzaki.“
,,Dobrá.“ Souhlasil L a po delší době se znovu zakousl do čokolády. ,,Stejně budeme za chvíli přistávat.“
Lighta napadlo, zda Ryuzaki úmyslně nenarazil na anděly smrti s vedlejším úmyslem. Třeba mu svou odpovědí dal malé vodítko ke své minulosti. Tak by se vlastně docela dobře dali obejít přísně stanovená pravidla krále shinigami. On mu neřekne, kým byl, ale L na to dík své genialitě sám přijde. Za to, co si L myslí, přece Yagami nemůže…Ovšem byli tu dvě nevyřčené otázky. Zda opravdu chce, aby Ryuzaki věděl, kým kdysi byl a hlavně, jak daleko smí ve svých narážkách zajít, než by ohrozil svůj život… Riskovat pro něco tak hloupého, jako je minulost, se mu dvakrát nezamlouvalo…,,Jednou se to stejně asi dozví…“ Pomyslel si a krátce na něj pohlédl. Když viděl, že si L zapíná bezpečnostní pás, napodobil ho a pak už jen cítil, jak se letadlo naklání a pomalu klesá k zemi…
Again for you
Když přistáli, schylovalo se k večeru. Na obloze se červenal široký pruh od zapadlého slunce. Z letiště je Watari dovezl hlouběji do města, kde stál jeden z dalších luxusních hotelů – Internacional. Opět nejvyšší patro a opět prezidentské apartmá. L ovšem nevybíral nejlepší pokoje z marnivosti. Šlo mu především o co největší počet místností a nejlepší vybavení. Na nábytku, ani vzhledu mu zas tak nesešlo. Kvůli veškeré elektronice potřeboval především více prostoru. Navíc hotely byly evidentně jeho domovem. Nebylo tedy pochyb, že si vybíral několikamístní pokoje, aby jim na čas nahradili byt. Tento pokoj měl dokonce osobní ledničku a mikrovlnou troubu. Watari jim tedy připravil nějaké zásoby, aby si je mohli sami brát, kdykoliv se jim zachce. Potom nastěhoval počítače, notebooky i osobní zavazadla. Ještě uvařil kávu pro L a pro Lighta čaj.
,,To je snad vše. Myslím, že mohu odjet.“ Řekl, když před oba položil hrnky s horkým nápojem.
,,Rozumím. Tak se prozatím rozloučíme.“ Kývl L, otvíraje si svůj laptop. Light si ho také otevřel, ale po očku sledoval okolní dění. Viděl, jak jim Watari věnoval laskavý úsměv a i s kloboukem na hlavě zmizel ve dveřích. Přišlo mu poněkud zvláštní, jak se rozloučili.
,,Kam Watari odjíždí?“ Ptal se chvilku potom, co je starý muž opustil.
,,Do dětského domova.“ Odvětil klidně. ,,Za prvé proto, že je jeho stvořitelem a za druhé proto, že by tam mohl zjistit něco bližšího o Scientistovi. Potom bude ve své laboratoři. Možná tě to překvapí, ale hlavním sídlem jeho ústavu je právě tady.“
,,To mě jistě nepřekvapuje.“ Odpověděl stroze Light. ,,Věděl jsem, že Anglie je pro vás oba hlavním stanovištěm. Už proto, že odsud oba pocházíte.“
,,Jsi bystrý.“ Komentoval to L a došel si do ledničky, aby se sám obsloužil. Přinesl si ke stolu talířek s pudinkovými košíčky. Light hlad neměl. A potom, co viděl na jeho talíři kupu sladkého, přešla ho i chuť, cokoli si vzít. Sledoval Ryuzakiho, jak zasedá za stůl ke svému notebooku a jeho tvář vypovídala o tom, že se do dortíků okamžitě pustí.
,,A jak dlouho bude pryč?“ Zajímal se dál, bez rozpaků Light.
,,Dva dny.“ Odpovídal již s plnou pusou detektiv. ,,Co že tě to tak zajímá?“
,,Znáš mně Ryuzaki. Jsem jen zvědavý.“ Na to Light. Potom si sáhl pro šálek s čajem a zhluboka se napil. ,,Dva dny jenom s L? To se hodí. Možná bych se mohl o něco pokusit…No tak! Nemohu takhle přemýšlet. Minimálně mám ale šanci pořádně si s ním promluvit…“
L měl však úplně jiné plány.
,,Lighte-kun. Posílám ti všechny soubory o té nemocnici, ve které pracoval. Vše od jejího vzniku, až do zničení. Jsou tam i profily jednotlivých pacientů. Všechno si to prosím přečti.“ Další lžička sladkého…,,Um jo a také…mlask…můžeš použít internet. Všiml jsem si, že umíš dobře hledat informace. Jen toho zase nevyužívej, buď tak hodný.“
,,Neboj. Ty se přece na mne můžeš kdykoli napojit.“ Light se od něj konečně odvrátil. Jeho stůl byl dobrý metr a půl od L. Nebylo téměř možné vidět mu do tváře. Němě si povzdychl a pustil se do práce. Na konverzaci trochu intimnějšího rázu, mohl v tu ránu zapomenout.
Po třech hodinách…
,,Ryuzaki…našel jsem něco zajímavého…“
L se pomalu zvedl z kancelářské židle a přišel k němu. Přes rameno mu nahlédl do monitoru. Light cítil jeho sladký dech za svým krkem.
,,Našel jsem starý článek o jednom z pacientů. Zdá se, že ho tam nedobrovolně dostala jeho vlastní rodina. Před nástupem byl nejspíš úplně normální. Z toho ústavu utekl rok a půl před tím, než byl zapálen.“
L přejel okopírovaný článek očima. ,,Opravdu.“ Podivil se.,,Jestli je stále naživu, mohl by nám poskytnout užitečné svědectví. Dobrá práce Lighte-kun.“
,,Rád pomůžu.“ Kývl Light. ,,Ale vysvětli mi prosím, proč se chceš tolik zabývat jeho psychikou. Známe Scientistovo jméno. Můžeme ho přeci snadno chytnout.“
,,Není to tak jednoduché. Zaprvé: Nemůžeme ho jen tak chytnout, protože nevíme, kde je, a za druhé: Rozbor jeho psychiky nám může pomoct vymyslet past, do které by se chytil.“ Na to chladně L, než se zase odporoučel na své místo. ,,Kromě toho to vypadá, že vláda chce při té příležitosti pochytat co nejvíce členů mafie. Už mě dokonce požádali, abych to nějak zařídil.“
,,A cos jim řekl?“
,,Měl jsem docela problém jim vysvětlit, že je to nemožné. Nakonec jsem slíbil, že se o to pokusím. To že Scientist se s nimi nijak nestýká a tudíž jeho chycení nijak nezapříčiní ohrožení mafie, zřejmě nebyli schopni pochopit.“
Light si posměšně odfrkl.,,Zřejmě si myslí, že je všechny nalákáš do jedné místnosti a pak necháš zatknout.“
L umlkl. Chvíli prázdně hleděl do notebooku, než na něm začal něco vyhledávat. Potom jakoby do prostoru vyřkl větu, která Lighta naprosto překvapila.
,,Ty jsi opravdu geniální, Lighte-kun.“
,,He? Jak to myslíš?“
,,Možná je způsob, jak by se to dalo uskutečnit.“
,,O čem to mluvíš, vždyť je to nemožné…“
,,Kdepak. Možná to bude složité, ale realizovatelné to je.“
Light jen zakroutil hlavou. Někdy ho opravdu nechápal. Vztáhl ruku k čaji, který nechal několik hodin chladnout. Vypil ho a pohlédl na displej. Byla už jedna hodina ráno.
,,Půjdu si lehnout.“ Oznámil a šel se umýt. L za jeho mizícími zády jen nepatrně kývl…
Again for you
Light už ležel v posteli a pomalu začal svou mysl ukládat ke spánku, když přišel L. Podle jeho napůl zplihlých vlasů poznal, že se nejspíš zrovna sprchoval. Tak, jako obvykle si dřepl na židli před nastěhovaný stůl a položil si na něj laptop. Lighta napadlo, že je možná pravá chvíle pro osobní jednání.
,,Ryuzaki..?“
,,Hm? Zabručel L, aniž by se po něm ohlédl.
,,Já…chci s tebou o něčem mluvit…vlastně jsem chtěl už ráno, ale nebyla příležitost.“
,,A o čem?“
Chlapec se na chvilku odmlčel. Kde začít? ,,To, co se včera stalo…Chtěl jsem…“
,,Jistě já vím.“ Zněla chladná odpověď.,,Rozumím ti. Nic se nestalo.“
,,Co? Jak to myslí, nic se nestalo? Že to zůstane jen mezi námi? To je snad samozřejmé…“ Tahle odpověď se mu nelíbila. Vypovídala o tom, že Light jen chce, aby se to nikdo nedozvěděl. Navíc tón jeho hlasu zněl tak chladně, jako by mu tím chtěl říct, kdo je tu ten dospělejší, jež se dokáže ovládat, a to se mu nelíbilo. On přece není žádný nadržený puberťák, který celé dny touží po tělesném uspokojení. Jenomže jak na tohle reagovat? Raději se rozhodl to nekomentovat, a vytasil se s další otázkou.
,,Proč…proč si to vlastně udělal?“ Ptal se jakoby zdráhavě.
,,Chtěl jsem ti pomoct.“
,,Vážně jen proto?“ Neudržel se Light. Na to se však tázaný otočil a propálil ho svým kamenným pohledem. Jeho tvář byla jak vygumovaný papír.
,,Snad si nemyslíš, že v tom byly nějaké jiné úmysly?“ Ptal se, jako by se ho to snad dotklo. Light svou snahu vzdal. Připadal si před ním naprosto bezmocný. On to neví. Prostě vůbec netuší. Rozčilovalo ho, jak je k němu neempatický.
,,Ne. Promiň.“ Odpověděl a snažil se, aby v jeho hlase nebyl znát hněv, který se v něm pomalu hromadil. ,,Zabedněňče." Pomyslel si ošklivě. Cítil, jak postupně ztrácí poslední zbytky své svaté trpělivosti. Přikryl se a, aniž by mu popřál dobrou noc, pohroužil se do spánku. Watariho nepřítomnost mu najednou připadala úplně zbytečná.
Again for you
Na ráno ho probudila L podivná řeč. Mluvil do mikrofonu cizím jazykem, který se podobal španělštině. Nechápal, Jak Španělsko souvisí s jejich případem, ale rozhodl se to ignorovat. Podíval se na hodiny vedle postele. Bylo teprve pět, ale on věděl, že už neusne. Vstal a bez pozdravu, naprosto ho ignorujíc, odešel vyřídit ranní hygienu. Když se vracel z koupelny shledal, že L už sedí za stolem v pracovně. ,,Přemístil se docela rychle.“Pomyslel si Light. S naprostým nezájmem ho obešel, došel do kuchyňky, kde si vzal z lednice ten nejlíp vyhlížející jahodový dort. L si ho tam zřejmě záměrně schovával. S ním si pak sedl ke svému počítači. Ťukání do klávesnice se zastavilo. L zaraženě pohlédl na Lighta, který zapínal notebook. Ležérně se posadil do židle, nohu přes nohu a přiblížil si dort, aby do něj zaryl dezertní vidličku. S potěšením při tom zahlédl L obličej, který jako by volal : To je moje ! Nemohl tomu však nijak zabránit. Light se do dortu nelítostně pustil. Jak ho bavilo L provokovat! Přestože sladké neměl rád, tomuhle se nedalo odolat. L jen na prázdno polkl a obrátil svou pozornost k monitoru. Potom naprosto vážně němého chlapce oslovil.
,,Lighte?“
,,Ano?“ Vrátil mu chladný tón Light.
,,Včera jsem se nemohl dostat do tvého počítače.“
,,Aha.“ Odpověděl, jako by chtěl říct:,,no a co?“
,,Doufám, že jsi bez mého vědomí nezměnil heslo…?“
Light trpělivě vydechl vzduch z plic. ,,A kdyby ano? Je přeci můj. Mohu s ním dělat cokoliv, co uznám za vhodné.“
L zúžil zornice.,,Jaké je to heslo?“ Ptal se. Jeho tón hlasu byl stále mrazivější.
Lighta to skutečně dopálilo. Tohle byla poslední možnost, jak získat nějaká procenta k dobru. Avšak L je tou otázkou všechny smazal.,,Takže na to nepřišel. Vážně jsi tak zabedněný, Ryuzaki, že tě to ani nenapadlo?“ Pochopil, že je to zjevně beznadějné.
,,Jsi přece génius, zkus na to přijít.“ Odsekl. Použil stejnou větu, jako tehdy mrtvý L.
,,Není ti něco? Zdáš se mi trochu otrávený.“
,,Jsem v naprostém pořádku.“ Znovu chladně odvětil. Zarytě při tom hleděl do monitoru.
,,Když to říkáš.“ Pokrčil L rameny. ,,Co se týká toho pacienta, už jsem řekl Watarimu, aby se ho pokusil nalézt.“ Povídal, jakoby ho Lightova rozladěnost ani trochu netrápila.
,,A co ten tvůj plán, Ryuzaki? Jak chceš realizovat oné střetnutí všech mafiánských pokolení?“
,,Chci se nabourat do systému těch, se kterými jsem již hovořil, jako Demuve a díky tomu zkontaktovat přímo jeho. Jelikož jsem tě již prodal do rukou mafie, je má důvěryhodnost o to větší. Díky komunikaci s ním, zařídím, aby on sám chtěl všechny mafiány nechat zatknout.“
,,Proč by to dělal?“
,,Protože ho také mohou ohrozit, nebo vydírat. Informuji ho, že se někteří již domnívají, že Gold A plas je podvod.“
,,A proč by si to měli myslet?“
,,Protože jim řekl, že jsi nesmrtelný. To byla jeho osudová chyba. Všechny ostatní oběti zemřeli. Takže zaútočíme na jeho slabinu. Prozradím mu, že i já, Demuve, se jimi cítím stejně ohrožený, jako on. Bude je chtít dostat, tím jsem si jistý.“
Light byl na L sice naštvaný, ale přesto ho musel obdivovat. Tohle mohl vymyslet jen on.
,,A jaký návrh mu chceš poskytnout?“
,,No…“ Usrkl L z šálku kávy…,,Většina mafiánských velikánů si potrpí na luxusní podniky, kde se kryjí před společností a zároveň jednají o šedé ekonomice a obchodují ve velkém. Možná by bylo dobré vsugerovat jim myšlenku, vytvořit podobný úkryt pro jejich jednání… Tentokrát však z celosvětových organizací. Snad by bylo nejlepší pro tuto příležitost použít Han Su Yunga. Představoval bych si velikou budovu, která by z části splňovala účel obyčejného hotelu, avšak v pravdě by se tam chystal seminář o dohodě na tvé konečné cenně.“ Vysvětloval, zatímco pomalu skládal jednu cukrovou kostku na druhou. Měl už před sebou celkem vysokou, cukrovou věž.
,,Tomu nerozumím.“
,,Měl jsem na mysli něco, jako oficiální dražbu. Scientist tě přeci chtěl získat jen pro sebe a své experimenty, až jimi nebude ohrožován. V moci tě však bude mít opět pouze Demuve, tedy já. Scientist je vyláká do hotelu, díky své autoritě ( namluví jim, že jsi v jeho vlastnictví ) a já bych s ním udělal dohodu. Tebe, za nejdůležitější hlavy mafie. On na tom může jen vydělat.“
,,A proč si myslíš, že ti to uvěří?“
,,Záleží na tom, jak se to poddá.“
,,Ovšem. Ale je to velice riskantní. Navíc šance, že ti něco takového vyjde je opravdu malá.“
,,To je pravda. Taky tím riskuji, že zjistí, že Demuve je pouze mé alter ego.“
,,Ovšem.“ Zvedl se od stolu Light. ,,Pokud se to stane, prohraješ.“ Přišel až k němu.,,Ostatně Demuve je tvůj základ, pro vedení celého případu. A pokud se prozradíš, všichni ti přestanou důvěřovat a tvůj velkolepý plán se zřítí, jak domeček z karet.“ Na to light přiblížil prsty k cukrové věži a opovážlivě cvrnknul do nejspodnější cukrové krychličky. Cukr se v tu ránu rozsypal po stole, klávesnici a pár kostek zapadlo dokonce do černých, rozcuchaných vlasů. ,,Přesně takhle.“ Konstatoval, načež místnost opustil, aby si udělal něco k pití. L se po něm už vskutku překvapeně ohlédl. Nemohlo mu ujít, že Light se již od rána chová nějak podezřele. Jenže co ho tak naštvalo, to zkrátka nevěděl. Yagami se tak ale choval celý den. Snažil se co nejvíce prospět případu. Hledal informace, kde se dalo, vymýšlel strategii, dokonce sám našel několik bývalých, přeživších zaměstnanců padlé nemocnice a navázal s nimi kontakt. L se nestačil divit, jak mu to jde. Způsob jak s nimi bez L pomoci hovořil, a vyzvídal, byl naprosto profesionální. Zjistili, že Scientist všechny sekýroval, dokonce si tam vytvořil jakousi vlastní diktaturu. Byl přísný na pořádek, ovšem to nebyla žádná novinka, a aniž by ve svém postavení musel, chodil se bavit s pacienty. Podezřívali ho dokonce, že některé blázny mučí. Navíc si prý vypisoval pečlivé záznamy o jejich reakcích, i podivných choutkách. Žádnou stopu k němu však neměli. Dokonce byli velice překvapení, když zjistili, že požár přežil. Ale i to, co se dozvěděli, ač toho nebylo moc, mohli zužitkovat. Light celý den pilně pracoval a neřekl už vůbec nic, co by se netýkalo vyšetřování. L měl po jeho pozorování brzy pocit, že se mu bez problému vyrovná. Bylo to k nevíře, ale ten sedmnáctiletý kluk, byl téměř tak dobrý, jako on sám. Avšak zdál se být i stejně odtažitý. L se nemohl zbavit dojmu, že tu něco nehraje. Nicméně celý den to jen lhostejně přehlížel. Až do večera.
,,L, tohle byl poslední doktor, který to přežil. Mám zkusit najít i bývalé dodavatele? “
,,To není třeba Lighte. Ale děkuji ti. Odvedl si kus práce.“ Pochválil ho upřímně. Snad zkoušel, zda-li ho tím alespoň trochu obměkčí. Marně. Light nevypadal nijak potěšen. ,,Jestli chceš, můžeš si jít lehnout. Vlastně prozatím je vše důležité vyřešeno. Máme trochu času, než Watari najde toho muže.“
,,Dobře.“ Odvětil jednoduše, a odporoučel se do koupelny. Pečlivě se osprchoval, vyčistil si zuby, opláchl obličej. Jen krátce se na sebe zadíval do zrcadla. Je to tak lepší? Když ho ignoruje? Tolik se snažil a L reakce byli nulové, takže neměl důvod, snažit se dál. Když je chladný L, on bude taky…
Again for you
Když se převlékl do pyžama a položil na postel, uslyšel z koupelny téct vodu. ,,L se sprchuje…“ Oznámil sám sobě a při té příležitosti se mu hlavou začali prohánět nepěkné představy, jak asi Ryuzaki vypadá?...Úplně nahý, úplně mokrý. Představil si jeho bledou pleť, jak je zmáčená od horké vody a opět pocítil, že se nechává unášet fantasií. Věděl, že to není správné, ale nemohl si pomoc. Opravdu byl zvědavý, jak Ryuzaki vypadá v rouše Adamově. Pevně stiskl víčka, pokusil se očistit své myšlenky od všech zvrhlostí. Díky skvělé sebekontrole se mu to nakonec i podařilo. Za necelou hodinu už detektiv pracoval v jeho ložnici. Tentokrát to však Lightovi připadalo poněkud divné. Neříkal přeci, že nemají, co na práci? Za chvíli, navzdory Lightovo předstíranému spánku, začal mluvit do mikrofonu. Tentokrát Anglicky. Tu už Light ovládal zcela bravurně, a pečlivě se do hovoru zaposlouchal.
,,…Podívejte se na toho muže, kterého zachytila kamera. Je to sériový vrah, který zabíjel kněze…“
,,Tenhle muž?“
,,Ano. Pravděpodobnost je osmdesát šest procent. Jestli je to on, schovává svoje suvenýry v kryptě pod kostelem…“
Lighta to opravdu zarazilo. Slyšel, jak L zakládá šanon, a hlasitě listuje v dalším. Tentokrát použil ke komunikaci francouštinu. I té naštěstí aspoň trochu rozuměl.
,,Co se týče smrti princezny Joanne, mám důkazy, že to nebyla nehoda, ale atentát.“
,,Pošlete prosím hned údaje…“
,,Pošlu.“
Na to se opět ozvalo ťukání do klávesnice a možná až příliš silný stisk enteru.
,,Co se to tady děje? Jak tohle všechno souvisí se Scientistem?“ Light už to nevydržel. Posadil se na posteli s jasným úmyslem ho oslovit. Stačí, když bude předstírat, že z jeho hlasitého počínání nemůže usnout.
,,Ryuzaki.“
,,Ano?“
,,Nemohl jsem přeslechnout, jak si právě mluvil. Musím se tě zeptat, co to má s naším případem společného? Kromě toho jsi tvrdil, že zatím není třeba pokračovat v práci.“
,,Hned ti to vysvětlím.“ Děl L, zatímco zavíral veškerá okna a vypínal internet. Pak si podal misku s pralinkami, kterou krátce před tím zalil hutnou vrstvou sirupu. ,,Mimo naše společné vyšetřování, dělám i na jiných případech. Nemohu si dovolit, zabývat se několik měsíců pouze jednou záležitostí. Většinou to ale řeším soukromě. Když u toho nejsi, nebo když zrovna spíš.“
,,Ach tak.“ Light si přestal hlídat vážný tón hlasu. ,,Takže dokončuješ rozdělané případy.“ Ujišťoval se.
,,Tak nějak.“
,,Nechtěl bys…třeba pomoci?“
,,Ne. Neber to prosím osobně, ale jsem zvyklý pracovat sám. Případ, který řešíme spolu, je nespornou výjimkou. Je to pouze dík okolnostem.“ L si vložil do úst jednu z čokoládových pralinek.,,…A taky proto, že si to tak chtěl.“
Hnědovlasý chlapec se zamračil. ,,Takže ty sám si o to vlastně nestál.“
,,Tak jsem to nemyslel. Chtěl jsem říct, že jsem sice stál o tvou pomoc, ale trochu jinak, než sis představoval. Tvoje podmínky, že se budeš aktivně podílet na vyšetřování, mě poněkud zaskočily. Alespoň ze začátku, ovšem dík tvé genialitě a přizpůsobivosti, mne to neobtěžuje tolik, jak jsem čekal.“
V tu chvíli Light prudce vstal z postele. Jeho výraz byl chladný tak, jako nikdy. L upřímnost někdy opravdu bolela. A teď to byl přímo zásah bleskem. Došel až k jeho shrbeným zádům. Jeho krok byl sebejistý a rychlý. Tohle prostě byla poslední kapka.
,,Ryuzaki.“ Oslovil ho.
,,Huh?" Jen co se po něm detektiv otočil, už schytal tvrdou ránu pěstí do tváře. Okamžitě se i s židlí zřítil na zem. Ještě dvakrát se překulil, než se jeho tělo zastavilo a on překvapeně zamrkal do země. Nikdo ho ještě od té doby neuhodil…
