Vivere porta

 ,,Sledují nás.“ Po té kraťounké větě Lighta polil pot. Watariho auto stále zrychlovalo a odbočovalo, jak se snažilo je setřást. Ohlédl se do zadního okna a opravdu: Dohromady za nimi jela asi tři černá vozidla a zdálo se, že už před nějakou dobou vzdala snahu o nenápadnost a zcela očividně se za nimi řítila.
,,Kdo je to?“ ptal se Light, otáčejíc se zpět na řidiče.
,,Možná mafie…“ Navrhl Watari, zatímco se soustředil na řízení.
,,Ne.“ Oponoval L. ,,Nikdy by nás tak snadno nenašli. Jediný člověk, který byl teď s námi v bližším kontaktu, byl George Kane.“
,,Takže jsem měl pravdu. Je to podvodník.“Rozrušil se Light.,,A tohle je Scientistova práce?“
,,Nejspíš.“
,,Co podnikneme, Ryuzaki?“
Černovlasý muž neodpověděl. Tvářil se, jako by měl vše pod kontrolou. Pohlédl na Watariho do zrcátka a starý muž kývnul. Jakoby se na něčem mlčky dohodli, začal jednou rukou vytahovat z kaslíku kreditní kartu, nějakou další neznámou kartu a mobil. Pak to všechno podal do zadu detektivovi. Light vůbec nepobíral situaci. Co mají v plánu, pochopil až tehdy, když Watari promluvil.
,,Až nás ztratí z dohledu, oba vystoupíte.“
,,C..co?“ Reagoval okamžitě. ,,Ale to přeci…nejde.“
,,Bohužel Lighte. Nemáme jinou možnost.“ L si strčil do jedné z kapes věci od Watariho a zpříma mu pohlédl do očí. ,,Nemáš se čeho bát. Řekl jsem, že nedovolím, aby ses k němu dostal. Tak mi důvěřuj.“ Jeho pronikavé, černé duhovky Lighta sice moc nepřesvědčily, ale rozhodl se jim věřit. Nepatrně kývnul hlavou. Po dvou minutách se Watarimu podařilo ujet jim a získat alespoň trochu času. Jen, co vystoupili, Dalo se vozidlo opět do pohybu. Light zůstal stát a hleděl na vzdalující se záda tmavozeleného mercedesu. Stále mu úplně nedocházelo, že zůstal na ulici, někde uprostřed Londýna sám, jenom s L. Před nimi se vedle silnice rozprostírala docela zalidněná ulička. Bylo asi půl druhé odpoledne, takže lidé chodili do obchodů, z práce, nebo do práce. Byl to naprostý zmatek. Věděl, že Ryuzaki nesnáší davy. Tohle by zřejmě nedělal, kdyby to opravdu nebylo nutné. Ze zamyšlení ho vytrhl silný stisk zápěstí. Pohlédl na svého kolegu. Ten zase vrhl poslední, obav plný pohled do těch hlučných davů, jako by se odhodlával překonat sám sebe, a pak vyrazil kupředu. Jen co se ztratili mezi lidmi, projely silnicí zase ty samá tři vozidla, pronásledující Watariho. Light se nechával vést L, sledoval ho, jak se nešikovně snaží prodrat mezi lidmi. Byl zmatený a nesvůj. Jakoby se ujišťoval o Lightovo přítomnosti, stále pevněji svíral jeho zápěstí. Možná si tak připadal jistější. Light v Londýně nikdy nebyl a o to, aby se ztratil, skutečně nestál. Takže ignoroval jeho křečovitý stisk ruky a jen doufal, že ho nepustí. Zdálo se, že se Ryuzaki snažil najít nějaké tiché místo, kde by mohli v klidu zhodnotit celou situaci. Nakonec ho zatáhl do internetové kavárny. Tam bylo alespoň to ticho. Jednotlivé počítače byly od sebe odděleny závěsy, takže měli i trochu soukromí. Šance, že by někdo z přísedících ovládal Japonštinu, byla jedna ku tisíci. L okamžitě zasedl k počítači a Light se posadil vedle něj. Pozoroval jeho až zbrklý pohyb prstů, zapínajících počítač. Pak sledoval jeho počínání na monitoru. Během chvíle se napojil na aktuální foto mapu. A dostal se do Londýna. Pak ten obraz zvětšil a dotkl se prstem obrazovky.
,,Teď jsme tady.“ Oznámil Lightovi. Pak prst odsunul kousek stranou ,,Watari vyjel odtud. Nevíme, jak dlouho bude trvat, než se jich zbaví…“
,,Počkej Ryuzaki.“ Zarazil ho Light. Založil si ruce na hrudi a trochu se zamračil.,,Proč tohle děláme? Mohli jsme jim přece ujet.“
,,Kdepak Lighte. Akorát bychom je navedli na stopu. Dovedli bychom je přímo k našemu hotelu.“
,,V tom případě je Watari v nebezpečí.“
,,Je dobrý řidič a navíc je pro tyhle situace vycvičený. Má u sebe zbraň a může kdykoliv požádat o pomoc vládní agenty. Je na svém území. Jak už jsi pochopil, Londýn je nás obou hlavní stanoviště. Přestože nemáme možnost jezdit sem každou chvíli, být na domácí půdě má své výhody. Musí je odvést na jinou stopu a zbavit se vozidla. Kromě toho, jakmile ti lidé zjistí, že je v automobilu sám, nebudou mít důvod pokračovat ve sledování. Oni chtějí tebe a já jim tě tak snadno nedám.“
Hnědovlasý chlapec polichoceně zkřivil koutky úst. Slovně však na jeho uzurpující gesto nereagoval.,,Sledovali nás už od Internacionalu?“
Detektiv se tvářil stále stejně – nepřítomně. ,,Zřejmě ano. Watari byl v Liverpoolu, aby u Kanea připravil vše potřebné k obrazové komunikaci. Zapojil mu mikrofon a webkameru. Takže je zcela možné, že ho cestou zpátky někdo sledoval a tudíž zjistil, kde se právě nacházíme.“
,,A co máš tedy v plánu?“
,,S Watarim zůstáváme v kontaktu. Až bude vše v pořádku, vyzvedne nás tady.“ Znovu ukázal na monitor.
,,Co je tam?“
,,Tenisová hala.“
,,Heh…? Tenisová hala?“
,,Ano. Je tam jen pár tréninkových kurtů. Patří mi to tam. Nebo lépe řečeno…patří to zesnulému Renfieldovi.“
,,Je možné, aby to patřilo někomu, kdo už není naživu? Nikdo to místo nekoupil?“
,,O provoz té haly se stará člověk, který kdysi spolupracoval s Watarim. Navíc vlastnictví tohoto areálu bylo v mé závěti.“
,,Aha…No Ryuzaki zase mně překvapuješ. I když mi úplně nedochází, proč nás Watari vyzvedne právě tam.“
,,To se časem dozvíš.“ Odbyl ho Lawliet.
,,Jak myslíš. Stejně mi nezbývá nic jiného, než ti věřit.“ Povzdychl si trpělivě Light.,,Jak se tam vůbec dostaneme?“
,,Snadno. Není to tak daleko.“ L znovu položil prsty na klávesnici, myší přiblížil mapu tak, jak to jen šlo.,,Říkám ti to všechno jen proto, že jsi sám odhalil mou bývalou identitu. Ta ti však o mně také nic neprozradí. Nejspíš už jsi pochopil, že byla falešná.“
,,U tebe mně to ani nepřekvapuje.“ Odvětil s lehkou ironií Light. Oči upřené na obrazovku. Začínal nabývat dojmu, že Ryuzaki snad ani pravou identitu nemá. L mezitím vyhledal na internetu číslo hotelu, kupodivu toho, ve kterém sídlili doteď. Evidentně potřeboval pouze zjistit jejich číslo, protože hned na to vytáhl telefon a vytočil jej. Z mobilu se ozval nahraný hlas : ,,Teď nemůžeme hovořit. Prosím zavolejte nám později….“ L zamyšleně schoval telefon do kapsy.
,,Mám podezření, že se vloupali do internacionalu a dostali se do našeho pokoje. První skupina tě pronásleduje, donutí tě myslet si, že jediná hrozba číhá za tvými zády, zatímco druhá skupina čeká za rohem a využije tvé očividné nepřítomnosti k vloupání do vyklizeného území. Celkem běžná taktika používaná pro účely loupeží jak předmětů, tak informací. Pokud by tam šli, pak zřejmě jen protože nevědí, že jsme se hodlali přestěhovat. Naštěstí tam nemohou nic najít. Watari všechny naše věci odvezl spolu s námi.“
,,Včetně mého zápisníku, doufám.“ Ozval se Light, ale řekl to s lehkou nadsázkou. Jistě nepřicházelo v úvahu, aby ho tam L nechal napospas pokojové službě, nebo nedej bože, Scientistovi. Jenomže L tu otázku tak samozřejmě nebral. Jeho lhostejný výraz se docela změnil. Odvrátil hlavu od monitoru na Lighta.
,,Jak tohle myslíš, Lighte-kun?“ Tou otázkou ho docela vyvedl z jistoty. Zaraženě na něj pohlédl.
,,Jak bych to asi mohl myslet? Copak se o něj nestaráš?“
,,Vrátil jsem ti ho.“
Light se zatvářil zpola nechápavě a překvapeně.,,O tom nic nevím.“ Namítl hlasem tak chladným, že málem ochladil ovzduší. Naproti tomu, L si stále zachovával vyrovnaný hlas, stejně jako tvář, která byla téměř nehybná, jak vytesaná z mramoru.
,,Když jsi měl záchvat. Naprosto přesně si vzpomínám, že jsem dovolil, aby sis ho vzal.“ Vysvětloval. V očích měl svou typickou výmluvnost. Tentokrát by však Lighta neobměkčil ani ten jeho palec nahrazující cucavý bonbon. Sevřel dlaně v pěsti. To snad není pravda.
,,Jak jsem to mohl vědět? Dělal jsi kolem toho takový humbuk, a když ke mně pak přijdeš, podáš mi ho a řekneš, abych si ho vzal, nemohl jsem tušit, že myslíš natrvalo. Obzvláště když jsem byl v takovém stavu.“
,,Aha. Tak promiň.“ Pokrčil L rameny a znovu se obrátil k počítači. Na chvíli se nezdálo, že by ho to nějak vzrušovalo. Pomalu vypnul internet. ,,Kam jsi ho dal?“ Ptal se, aby dal alespoň trochu najevo, že si uvědomuje závažnost situace.
,,Samozřejmě jsem ho vrátil na původní místo.“ Zúžil Light oči. L se kousl do špičky palce. Stočil své černé zorničky k nervóznímu chlapci.,,Ale Lighte-kun jaký to mělo smysl? Já ho tam schoval před tebou.“ V té chvíli byl Yagami už téměř bez sebe. Snažil se tvářit co nejvyrovnaněji, ale šlo to těžce. Kdyby ten zápisník získal někdo cizí, byl by to opravdu velký problém. L znovu šáhl po telefonu. Tentokrát volal Watariho.
,,Jak to vypadá? Ach...ovšem. Potřeboval bych, aby ses vrátil do hotelu, hned, jak to bude možné. Přesně tak, jde o zápisník. Ano, děkuji. Dej mi vědět, až ho budeš mít. Opatruj se.“ Když hovor skončil, znovu se podíval na Lighta. Vypadal zoufale, přestože se tak moc snažil nedat na sobě nic znát.,,Bude to v pořádku. Watari tam pojede a vyzvedne ho. Myslím, že není důvod k obavám. I kdyby tam opravu byli, jsem si na devadesát procent jistý, že by je nenapadlo prohledávat ledničku.“
,,Doufejme.“ Light si prsty promnul kořen nosu.,,Sakra! Tohle není dobré. Jestli se ztratí, jsem v koncích. Ryuzaki uvědomuješ si doufám, jak je důležité, aby ten zápisník nikdo nenašel?“
,,Jistě by to mělo hrozné následky. Obzvláště v rukou někoho, jako je Sebastian Ryan Hefferman.“ Souhlasil L vážně. Pak počítač vypnul. Lightovi obavy mu evidentně dělaly starosti. ,,Nemá cenu se tím trápit Lighte. Situaci to nezmění.“
,,Snad máš pravdu.“ Reagoval nepřesvědčeně vlastník zápisníku smrti. Proč se to všechno muselo tak zkomplikovat? Jeho nálada byla stále mizernější. Klid bude mít teprve tehdy, až se zápisník octne v jeho rukou.

Again for you

Bylo chladno. Na konci podzimu se tomu nebylo co divit. Ve čtvrt na šest se nebe šeřilo do temných odstínů, ve kterých se ztrácely poslední zbytky filovo-rudých mraků. Skrz ně naposledy útočily oslabené paprsky zapadajícího slunce. Poloprázdným chodníkem s kamennými dlaždicemi pomalu procházeli dva páry nohou. Jedny v černých, společensky přijatelných botaskách, druhé v bílých, avšak velmi opotřebovaných teniskách. L nenosil ponožky a většinu svého času ani boty. Proč? To byla záhada. Jediné boty, které měl a se kterými chodil po zašpiněných ulicích, byly zjevně tak staré, jakoby si je udržoval od puberty. Kaničky byli jen zastrčené do bot, a ježto ho tak obtěžovalo obouvání, šlapal si na paty. Kolemjdoucí se zastavovali a ohlíželi po tom jasném úkazu protikladů. Šli vedle sebe, Light způsobně, kroky stejně dlouhé, záda narovnaná. L naproti tomu tahal podrážky po zemi, nepatrně se kolébal ze strany na stranu, s hlavou skloněnou, hledíc jen půl metru před sebe. Byl tak z dvojice ten, který ty cizí pohledy neviděl. Light si jich všímal, ale věděl, že s tím nic nenadělá. Nikdy by ho nenapadlo pokoušet se L žádat, aby se choval jinak než má ve zvyku. Byl svým podivným vystupováním jedinečný. Zřejmě ho tato nedobrovolná procházka dvakrát netěšila. Ani se nerozhlížel kolem sebe. Light čekal, zda nebude vykazovat alespoň malé známky nostalgie. Přeci jen je Londýn jeho domovem. Ale L nevypadal nijak nevyrovnaně. Tak moc by ho zajímalo, co se stalo s jeho rodiči, jenže mu nepřipadala vhodná doba k tomu, aby od něj vyzvídal. Měl starost o zápisník smrti. Jeho vnitřní já mu nechtělo dovolit, myslet na něco jiného. On sám to považoval za jistou lehkovážnost. Snažil se nepřipouštět si možnost, že by o něj přišel. Stále do kola se přesvědčoval, že se s ním nic nestane. Nechtěl si ani představit, co všechno by se mohlo stát, kdyby o něj přišel. Bude to už pomalu půl roku, co se zde objevil. Celou tu dobu měl zápisník jakžtakž při ruce. Takže netušil, jaké by to mohlo mít následky, kdyby ho najednou získal někdo jiný.
,,Už zase.“ Vytrhl Lighta ze zamyšlení L hlas. Light se zastavil a podíval vedle sebe. Pak teprve zjistil, že si ho detektiv podezřívavě přeměřuje.
,,Co je?“ Sykl.
,,Zase se tím trápíš, Lighte-kun. Zbytečně se uvádíš do deprese. Ať už to dopadne jakkoliv, tímhle tomu nepomůžeš.“
,,O co ti jde, Ryuzaki? Mám starost o svůj zápisník, a co má být? Mně naopak udivuje, že si ty neděláš starosti o Watariho. Vím, jak ti na něm záleží. Aniž by ses rozmýšlel, udělal jsi z něj volavku a ani o něj nemáš strach. Kdyby se mu něco stalo, co bys dělal?“ Osopil se na něj Light. Pomalu vydechl vzduch z plic. Alespoň trochu se mu ulevilo.
,,Doufám, že ti to pomohlo.“ Komentoval pomalu, klidně jeho naštvaný výstup L. Light si uvědomil svou hrubost a trochu se zastyděl. Neovládl se. Zavřel oči aby uklidnil zlost, která jím cloumala. Tohle zjevně přehnal. Oči hned otevřel, rukou projel své karamelové vlasy.
,,Promiň. Já jen…nevím, co mám dělat.“
,,V pořádku Lighte.“ Kývnul chápavě L.,,Tvé starosti jsou oprávněné.“
,,Ovšem ty máš také důvod k obavám.“
,,Já Watarimu stoprocentně věřím.“ Zavrtěl rozhodně hlavou. Pak se zničehonic začal rozhlížet kolem sebe tak, že to na moment vypadalo, jakoby se ztratil. Nakonec nepřítomně pronesl.,,Mám hlad.“ Light se zatvářil trochu překvapeně. Bylo to zvláštní, jak snadno L dokáže změnit téma rozmluvy.,,Ty nemáš hlad Lighte-kun?“ Když se nad tím Yagami zamyslel, tak ano. Najednou si uvědomil, že od snídaně nejedl. Pokrčil rameny.
,,Když už ses zmínil, něco bych snědl.“ Po té větě se pohledy obou střetli s restaurací, která se nacházela u chodníku hned vedle nich. Jaká to náhoda. Velký osvětlený nápis Angel Crepe (andělské palačinky) způsobil, že si L nevědomky olízl rty. Nemuseli ani mluvit, aby se dohodli, kde svůj hlad utiší. Zvláště pro nejlepšího detektiva na světě to byla jednoduchá volba…

Again for you

Další přeměřující pohledy. Light už si celkem navykl je ignorovat, přesto to bylo zvláštní. Seděli u stolu pro dva, naproti sobě. Light opět pln gentlemanských rysů, seděl na židli s nohou přes nohu. Před sebou měl sklenici vody a pouze jednu porci hovězího ragú. Jeho oběd i se slánkou a pepřenkou zabíral dohromady asi jen čtvrtinu stolu. Zbylá plocha byla pokryta mísou s tenkými palačinkami, miskami s oříšky, čokoládou, marmeládou a ovocem, vedle toho všeho se tyčili v řadě tři tuby s různými sirupy a do toho všeho měl Ryuzaki před sebou ještě kávu s mlékem, cukřenku a jako předkrm se mu nesl veliký jahodový pohár. Číšník měl nejdříve trochu problém najít na stole volné místo, kam by ho položil. Jakmile odvedl svou práci, v rozpacích, drbajíc se na hlavě, odešel. Obraz stolu plného sladkostí a dospělého muže, jenž dřepí na židli, jako dítě a majetnicky si prohlíží svůj oběd, přitahoval pohledy cizích návštěvníků, jako bonbon komára. L si jich ani nevšiml. Jako by o svém duševním zdraví neměl pochyb, sebejistě si vytáhl ze závěje pohárové šlehačky trubičku a olízl jí. Light už byl na jeho počínání zvyklý a tak se bez zábran pustil do svého jídla, které na stole působilo asi tak chudě, jako kostka cukru vedle třípatrového dortu. Když dojedl, L teprve dojídal pohár. Prstem otřel vnitřek sklenice, aby ji zbavil posledních zbytků šlehačky a potom prst olízl. Když číšník odnesl prázdné nádobí, zbyla před Lightem už jen sklenice vody. L to zaregistroval a zatímco sázel na plochu palačinky kolečka krájeného banánu, velkoryse se ptal svého kolegy, zda bude chtít ještě něco.
,,Ne, děkuji. Vážně. Jsem plný.“ Odmítl vychovaně Light a posadil se normálně, aby si udělal pohodlí.,,Ryuzaki…“ Oslovil tentokrát on svého přítele, sledujíc, jak tvoří na své palačince hotové umělecké dílo.,,Opravdu se ti musím omluvit, za to, co jsem řekl. Neměl jsem na tebe zvyšovat hlas.“
,,Nemáš se za co omlouvat. Lidem pomáhá, když své problémy nějak ventilují. Nemusíš v sobě všechno dusit Lighte-kun. Už takhle se mi zdá, že se přede mnou držíš dost zpátky. Mohu tě ujistit, že jakkoliv obdivuji tvé dospělé jednání, nikdy ti nebudu vyčítat, když se na chvíli přestaneš ovládat a projevíš emoce.“ L si podal jednu nádobku s javorovým sirupem a vymačkával její obsah doprostřed palačinky.,,Abych řekl pravdu, vlastně se mi líbí, když se na chvíli zapomeneš ovládat.“ Přiznal a poškrábal se chodidlem na prstech druhé nohy.
Light hodil jeho směrem nepatrný úsměv. Někdy byl Ryuzaki vážně rozkošný. Kdyby kolem nebylo tolik lidí, nejspíš by mu daroval více, než jen úsměv. ,,A co že ses tak najednou rozhodl, vrátit mi zápisník? Myslel jsem, že se bojíš, abych tě nezabil…?“
,,Pamatuješ na naší dohodu, Lighte-kun?“ Oplatil otázkou otázku L a začal palačinku skládat do jakého si nesymetrického trojúhelníčku.
,,Myslíš tu, kde jsi řekl, že mi dáš cokoliv, o co si řeknu, pokud se nechám zajmout do rukou mafie a zjistím ti Scientistovo jméno?“
,,Ano. Pořád jsem čekal, kdy si řekneš o zápisník smrti. Ale ty sis o něj neřekl. Vydedukoval jsem tak, že ti nevadí, když ho mám u sebe. Tím, že jsi mi prokázal důvěru, jsem se rozhodl ti ho vrátit. Máš na něj plné právo.“
,,Děkuji.“ Light si podal sklenici vody a trochu z ní upil.,,Víš Ryuzaki, mně ve skutečnosti napadlo chtít po tobě zápisník, ale pak jsem si to rozmyslel. Máš pravdu v tom, že jsem ti věřil. Proto mi to nakonec přišlo zbytečné. O naší dohodě vím a nechci ji jen tak promarnit. Až budu doopravdy něco chtít, budu tě o tom informovat.“
,,Jsi velice chytrý.“ Komentoval to uznale L a odkrojil vidličkou růžek palačinky, aby si ji strčil do úst. Nemohl popřít, že si trochu přál, aby Light využil jejich úmluvu k získání zápisníku. To že dopředu nevěděl Lightovo záměry, ho trochu znervózňovalo. Co když jeho přání nebude moct splnit? Co když to bude něco, co se mu z celého srdce příčí? Co když bude chtít, aby mu odhalil všechna svá tajemství? Měl takový nepříjemný pocit, že se mu jeho přání, ať už bude jakéhokoliv charakteru, nebude líbit.

Again for you

Bylo skoro devět hodin, když došli na místo. Nízká, avšak docela rozlehlá budova se skleněnými okny, na kterou hleděli, již byla zavřená. Jelikož se nesvítilo ani na recepci, ztrácela se v potemnělé noci. Mohli vidět jen malé odlesky okenního skla a obrysy zdí. L sebejistě vykročil ke dveřím, z kapsy vytáhl čipovou kartu, kterou jim otevřel. A pak ho provedl kolem zavřené recepce a šaten.
,,V podzemí je několik tajných místností, které zde nechal postavit Watari pro všechny případy. Už jsem to tu párkrát využil, když jsem v Anglii řešil případ. Kdyby bylo nejhůř, můžeme tu v pohodlí přenocovat, aniž bychom vyvolali podezření.“ Vysvětloval L.
,,Tak takhle to je. Tréningová hala je vlastně taková krycí budova pro každý případ. To se mi docela zamlouvá, Ryuzaki.“
,,Ano. Bylo to tak myšleno. Kdyby se náhodou s Watarim něco stalo, o čemž pochybuji, bude Rogere vědět, kde nás má hledat a odveze nás do Wammyho domu. Tam budeme v bezpečí.“
,,A skutečně jsou tady tenisové kurty Ryuzaki?“
,,Samozřejmě.“ Potvrdil L. ,,Vlastně se to tady od těch dob moc nezměnilo.“ Řekl a pak udělal gesto rukou, aby ho následoval. Chodbou ho dovedl až ke dveřím, které tou samou čipovou kartou otevřel. Lighta ovanul studený vzduch. Byla tma, takže vůbec nic neviděl. Detektiv dlaní nahmatal spínač u zdi a celý sál v mžiku rozsvítil. Byl to vskutku úžasný pohled. Toho prostoru! Hřiště dělila síť natažená napříč místnosti. V ten okamžik Lighta napadlo něco šíleného. Byl si skoro jistý, že s tím Ryuzaki nebude souhlasit, ale nedalo mu, aby se alespoň nezeptal.
,,Třeba bychom si mohli zahrát…?“ L na něj pohlédl s drobným překvapením, ze kterého se nedalo vyčíst, jaká bude odpověď a tak Light rychle dodal.,,Říkal jsem si, že by nás to mohlo přivést na jiné myšlenky.“
Černovlasý muž si přiložil palec k ústům a vykouzlil podivný, nevyzpytatelný úsměv. ,,Nečekal bych, že se na to zeptáš Lighte-kun. Chtěl jsem navrhnout totéž.“
,,No výborně. Ale není tu rozhodčí. Budeme muset být pozorní“
,,Ten snad nebude pro jedno přátelské utkání potřeba.“ Namítl L.
Jenomže jako přátelské utkání to zrovna nevypadalo. Light ještě ani nestihl pořádně uchopit raketu, když tenisový míček, přeletěl pole. Sotva zamrkal, už slyšel detektiva z druhé strany hřiště, jak oznamuje skóre. Light se zamračil. Hodlá hrát tak tvrdě? No dobře! Tentokrát se od toho blázna porazit nenechá. Zelený míček o rozměru pomeranče přeskakoval síť s neuvěřitelnou rychlostí. Tentokrát do toho dal Yagami vše a skutečně za chvíli vyrovnal. Oba hráli s tak neuvěřitelnou vervou, jako by šlo o život. Kdepak přátelské utkání! Light už znovu prohrát nechtěl. Za žádnou cenu. Jednou už s ním prohrál. Teď bylo na čase ukázat, že i on to umí. Jenomže když už to vypadalo na vítězství, Ryuzaki nečekaně obrátil. Míček letěl daleko od něj a Light už věděl, že to nestačí doběhnout. Jenomže L se rozmáchl a v běhu hodil raketu před sebe. Míček se k Lightovo překvapení odrazil od letící rakety a nehezky přeletěl síť. Spadl jen pár centimetrů od natažené sítě na Lightovo pole. Light nestačil nijak zareagovat, jak byl tou podivnou metodou zaskočen.
,,Tohle přece nemůžeš udělat, Ryuzaki.“ Zaprotestoval hned, jak si srovnal v hlavě myšlenky.
Černovlasý muž se podíval jeho směrem a přiložil dlaň k uchu, aby naznačil, že mu nerozumí. Light se jen zamračil a přešel na jeho pole, aby mu to zopakoval do očí.
,,Tohle přece nemůžeš udělat, Ryuzaki.“
,,Proč ne?“ Divil se L.
,,Tento způsob odpalu nikde nebyl uveden, jako schválený.“
,,Nebyl ani zakázaný, Lighte-kun.“ Oponoval s prstem u pusy L.
,,Ale to nejde. Při hře nemůžeš upustit raketu.“
,,To v pravidlech uvedeno nebylo.“
,,Protože by nikoho nenapadlo, že to nějaký šílenec udělá.“ Namítl bývalý kira.
,,Ty opravdu nerad prohráváš, že Lighte?“ Ptal se, zkoumavě si ho prohlížejíc. Light si rozhořčeně odfrkl.
,,Každý nerad prohrává Ryuzaki. Je to přirozené.“
,,Ano, ale ty to bereš nějak moc vážně. Je to přeci jen…“
,,Přátelské hra?“ Doplnil ho s otráveným očekáváním Light. L jen kývnul. ,,V tom případě ses nemusel tak namáhat abys vyhrál.“
,,Třeba je to nějaká výsada andělů smrti.“ Ignoroval jeho námitky Ryuzaki. ,,Je sice přirozené, že člověk raději vyhrává, než prohrává, ale málo kdo kvůli prohře upadne do bezvědomí.“ Připomněl mu jejich minulé utkání.
,,To je nesmysl.“ Přel se hned Yagami.
,,Mně se to zdá docela logické.“ Přemítal dál detektiv.,,Anděl je, oproti člověku, nadpozemská bytost. Takže prohra s někým tak nízkým, jako je člověk, by ho teoreticky rozčílit mohla…“ Light svou snahu vzdal. Jak už kdysi prohlásil, L byl nepoučitelný. Dál a dál si bude polemizovat o svém, aniž by na něj bral zřetel. Rozhodl se pro jinou metodu, jak ho umlčet. Posměšně si povzdechl a zavrtěl hlavou.
,,Kdepak Ryuzaki. Ve skutečnosti, jsou shinigami mnohem horší.“ Přistoupil k němu tak blízko, že je dělilo jen pár centimetrů.,,Prohra s člověkem je skutečně velmi dopálí.“ Natáhl se a rty přiblížil k jeho uchu. ,,Začne v nich vřít neskutečná zloba a touha po pomstě.“ Zašeptal tak svůdně, že se L zachvěl. ,,…Všechno se jim před očima zamlží a kdyby měli krev, vařila by se ve stopadesáti stupních…“ Pomalu zvedl ruku a lehce přejel prsty po jeho paži a rameni až ke krku. ,,…A nakonec nad sebou ztratí kontrolu….“ Jen co to dořekl, zpříma se svému kolegovi zahleděl do očí, aby své řeči dodal na vážnosti. Byli od sebe v takové blízkosti, že Light jasně cítil, co s ním to malé divadélko udělalo. S očima do široka otevřenýma vzdoroval Lightovo škádlení.
,,Chtěl bych vědět, jaké to je, když nad sebou Light-kun ztratí kontrolu.“ Pronesl upřímně s očekáváním v očích. Jenže Light se najednou odtáhl a sebral ze země svoji raketu, kterou během rozmluvy upustil.
,,Jenomže já jsem naštěstí jen z poloviny andělem smrti.“ Zmařil jeho očekávání rázem Light a s malým, ďábelským úšklebkem se vydal zpět na svou stranu hřiště. Detektiv zůstal stát jak opařený onou vroucí krví. Uraženě strčil ruce do kapes. Light si musel blahopřát. Dostal ho. Na odezvu nemusel čekat dlouho. Než se shýbl, aby podlezl síť, zachytila ho pevně ruka detektiva. Light se po něm jakoby překvapeně ohlédl. L ho však bez jakýchkoliv výmluv strhl na zem a zalehl ho svým vlastním tělem. Přestože vypadal hubeně, lehký zrovna nebyl. Nedočkavě se vrhl na jeho ústa, jako by to už nemohl vydržet. Poloviční anděl smrti si to nechal bez protestů líbit. Jeho dlaně se ve vteřině ocitly na L zádech. Vyhrnul mu triko a hladil ho po lopatkách. Ryuzaki se mezitím ústy přesunul na jeho krk. Líbal ho a přejížděl po něm rty, jako by jeho hrdlo bylo pokryto javorovým sirupem. Bledé ruce pevně objaly Lightovo tělo.
,,A takhle to vypadá, když ztratí kontrolu nejlepší detektiv na světě.“ Ozval se posměšně Light.
,,Ale, za to…hm…můžeš ty…Lighte-kun.“ Zamumlal L, mezi drobnými polibky, sázejícími, na jeho krk.
,,Já jsem ti přece jen řekl to, cos chtěl vědět.“
L mu místo odpovědi začal rozepínat pásek u kalhot. Jeho náruživost byla až děsivá. Light ji však jen uvítal. Sám na tom nebyl o nic lépe. Chtěl ho. Což bylo ostatně zřetelně znát na jeho kalhotách. Detektiv se prsty obratně probojoval pod spodní prádlo, kde nahmatal jeho vzrušení. Zpříma mu pohlédl do očí. Light mlčel. Lehce popozvedl hlavu, aby dosáhl rty na jeho ústa a lehce ho políbil. L mu polibek hned několikrát oplatil. Pocítil přitom, že i Light se snaží dobojovat do jeho klína. Pevně ho uchopil a převalil nad sebe. Tentokrát převzal velení kira. Obratně vytáhl jeho mužství na světlo a párkrát po něm přejel sevřenou dlaní. Potom se trochu oddálil, aby si sám stáhl kalhoty. L se posadil a se zastřeným pohledem sledoval nedočkavost svého milence. Když měl kalhoty dole, přitáhl si ho jednou rukou na svou hruď a druhou začal šmátrat v kapse u džínsů. Light měl hlavu přitisknutou na jeho triku a tak se mohl jen v duchu dohadovat, co asi hledá. Pochopil to až ve chvíli, kdy ucítil něco mastného a studeného mezi půlkami. Trochu se polekal. Stisk rukou, kterými L objímal, nepatrně zesílil.
,,Heh…Ryuzaki to je…lubrikační gel?“
,,Vypadáš, že tě to překvapuje.“ Pronesl tiše L a vstoupil do něj prvním prstem. Light se trochu zachvěl. Avšak, nebolelo to ani trochu. Jen studilo. Přesto to bylo svým způsobem vzrušující. Rozkročmo si nad něj klekl a ruce ovinul kolem jeho krku.
,,Nepřekvapuje mně to, jen by mně zajímalo, kde si ho vzal.“ Neuměl si totiž představit, jak ho L nakupuje někde v obchodě s erotickými potřebami.
,,Požádal jsem Watariho, ať ho opatří.“
,,Co?“ Light konečně zvedl hlavu a zahleděl se mu do očí. ,,Ty sis o něj jen tak řekl? Ryuzaki nápadněji už by to nešlo?“
L se zatvářil, že nerozumí a dál pokračoval v činnosti. Počet prstů zvýšil na dva, kterými ho pečlivě připravoval na blížící se akt.
,,Co si asi mohl pomyslet…“
,,Pravděpodobně, že se chci postarat o tvé pohodlí.“ Odpověděl naprosto vážně detektiv.
,,On to ví?“ Ptal se překvapeně. Každé slovo výrazně artikuloval. Detektiv prsty vytáhl a pevně vzdoroval vyčítavému pohledu.
,,Jistě že to ví, Lighte-kun. Nemám v úmyslu před ním cokoliv tutlat. Jsme dospělí a on si to uvědomuje.“
,,Co ti na to řekl?“
,,Jen, že to bere na vědomí, a že se postará o naše dostatečné soukromí. Je to tak, dle mého názoru, mnohem jednoduší. Nemusíme se bát, že by nás při čemkoliv přistihl. Pokud jde o tvého otce, neměj obavy, že by se to dozvěděl. Yagami to bude vědět, jen když se rozhodneš ho o tom informovat. I když si nemyslím, že bys chtěl, pokud by to nebylo nutné.“
,,Dobře. Pochopil jsem, Ryuzaki. Nechme to už být.“ Ukončil netrpělivě debatu Light, který už dál nechtěl mařit chvíli vzájemného opojení. Chytil ho jednou rukou za tvář a políbil ho na rty. Potom uchopil jeho penis, aby si jej sám, bez pomoci navedl do těla. L ho chytil za boky, aby se mu pohodlněji dosedalo. Hnědovlasý chlapec se trochu napjal, ale skutečně to nebolelo tak, jako posledně. Zdálo se to víc, než abnormálně příjemné. Jakmile dosedl, věnoval si trochu času na zvyknutí si. Lawliet v té nehybné chvíli rty přiblížil k jeho tváři, aby ji posázel několika něžnými polibky. Střetl se s jeho očima a němým pohledem se ptal, zda je vše v pořádku. Light mu jen předvedl letmý úšklebek, a začal se nadzvedávat. Byl ve vůdčí pozici, takže to byl on, kdo udával rytmus. L ruce, tisknoucí se na jeho hýždě, mu pomáhaly ve snadnějším pohybu. Ze začátku se nadzvedával pomalu tak, aby si mohli vzájemně vracet polibky naplňující sílu okamžiku. Po chvíli však nabral na rychlosti a síle, jakoby chtěl urychlit cestu k vrcholu. Poslední, hrubý a vášnivý polibek oba nadobro utvrdil v jistotě, že jsou v absolutní moci toho druhého. Light dosedal na jeho úd tak tvrdě, že si mohl ublížit. V té chvíli se však všechny obavy ztrácely v horké mlze, jdoucí od úst v nepravidelných liniích. Krev se jim téměř vařila, v každičké části těla. Byli tu jen oni. Velká místnost a za nimi síť, za kterou se Light zachytil, a lehce se o ní přitahoval. Mezi zvednutými pažemi měl skloněnou hlavu, a jeho nepravidelný dech ochvíval Lawlietovu tvář. Jeho milenec měl zavřené oči, ztrácel se s ním v jediném okamžiku. Na dlaních cítil svůj pot, jak se mísí s tím jeho. Jednou rukou ho pustil a také se zachytil o síť nad nimi, aby ten nápor prudkých pohybů unesl. Za chvíli už se nedokázal vůbec pohnout. Cítil, že se brzy dostaví očekávaná závrať. Rychlá smrt, která odezní stejně tak rychle, jako přišla. Náhle zalapal po dechu, zachvěl se a chvilku na to vyvrcholil. Light ucítil uvnitř těla rozlévající se teplo. Uvolnil se, a začal plně rozpoznávat tupou bolest v kolenou. Nadzvedl se z L a namáhavě se posadil vedle něj. Chvíli beze slova hleděl před sebe, uklidňujíc svůj splašený dech, který se rozléhal po celém sále. Přitom poslouchal, jak si L vedle něj zapíná kalhoty. Vnímal, jak natáčí hlavu, a jak ho svýma vypoulenýma očima sleduje. Zřejmě čekal, zda se na něj Light také podívá, ale on byl jako skála. Ani se nepohnul. Hleděl do neurčita před sebou a nechával svou mysl obrůstat melancholickými pocity. Ten muž vedle něj, ho má rád. Možná ho dokonce miluje. Ten člověk kdysi zemřel jeho vinou. Normálně o tom tolik nepřemýšlel, jenomže teď, stejně jako tehdy, a pokaždé, kdy mu L prokázal svou lidskost, měl jakési výčitky za to, co udělal. Třeba to tak vůbec nemuselo dopadnout. Ale co na tom teď sešlo. Byl živý. Měl ho vedle sebe a mohl se ho dotýkat…
,,Lighte-kun?“ Oslovil ho po chvíli detektiv. ,,Děje se něco?“
Light Yagami mu konečně natočil svou tvář. Přívětivě na něj pohlédl.,,Vůbec nic.“ Pravil. Zapřel se jednou rukou o zem a druhou ho pohladil po tváři. Pak mu věnoval poslední polibek, než zas procitl v realitě. Oblékl se, a potom s ním odešel do pokoje vybudovaného v podzemí. Opět uléhali ke spánku společně a Light se snažil rozpoznat v očích L nějaké obavy. Nic však neviděl. Věděl, že nemůže nic udělat. Jen čekat, kdy mu zazvoní telefon. Taky byl jistě na pochybách, zda je Watari v pořádku, ale nedal to na sobě nijak znát. Se zvědavostí a nevyřčenou otázkou na rtech se nakonec nechal ukolébat ke spánku. Teprve v půl druhé v noci, oba probudilo lehké bzučení. Light se neotočil, jen potají naslouchal L hlasu.
,,Ano? Dobře. A ten zápisník?“ Po té otázce už neřekl nic. Když odložil telefon, Light ucítil, jak ho L chytil za rameno.
,,Lighte…Watari je tady.“ Chlapec se po něm trochu znaveně otočil.,,Půjdeme.“ Řekl L a zvedl se z postele. Lightovi se dvakrát vstávat nechtělo. Nevěděl, kdy se dostanou do hotelu, ani kdy se bude moc pořádně vyspat, ale snažil se tvářit naprosto vyrovnaně. Bez řečí vstal, a následoval detektiva. Když vyšli před halu, stálo tam cizí, poněkud větší auto, než to, ve kterém Watari odjel. L do něj bez rozmýšlení nastoupil a Light tedy také. Auto se okamžitě dalo do pohybu.
,,Všechno už je zařízené. Pojedeme do jiného hotelu, než bylo původně v plánu.“ Ozval se od volantu Watari.,,Budeme tam jen jednu noc. Zítra se přestěhujeme do jiné části Anglie.“
,,A ten zápisník?“ Ozval se tentokrát Light. Starý muž se na chvíli odmlčel. Hnědovlasý chlapec se trochu zmateně podíval na Ryuzakiho. Věděl to, už když s ním telefonoval, ale nic neřekl. Nějak se mu to nezdálo. Dle jejich chování mohl soudit, že neuslyší dobré zprávy a jelikož se snažil celou dobu nepřipouštět si, že by ho ztratil, nebyl na tu možnost vůbec připravený…