27. kapitola - ODPUŠTĚNÍ
Seděl na kraji postele a hleděl přímo naproti, do okna otevřeného do kořán. Chladný vítr vál do pokoje a pohupoval bílými závěsy. V jeho tváři bylo znát mísící se zoufalství s prázdnotou. Připadal si bezradný tak, jako nikdy. Nevěděl, co by měl udělat, jak řešit něco tak bezvýchodného…Čím urputněji se snažil něco vymyslet, tím méně nápadů přicházelo. Měl skoro chuť poddat se tomu a spokojit se s faktem, že je v koncích. To by to ovšem nemohl být Light Yagami. Inteligentní mladý chlapec, jenž se svými přednostmi vyrovnal i nejlepšímu detektivovi na světě. Ne, ten se jen tak nevzdává. Jistě musí existovat nějaké východisko z takového maléru. Jen kdyby se mohl více soustředit. Ten den byl příliš nabitý akcí. A tolik dojmů z otevřeného Londýna ho poněkud rozptylovalo. Obzvláště ta část na tenisovém hřišti ho odváděla od pozornosti. I pro Ryuzakiho to bylo náročné. Moc dlouho bdít nedokázal a nyní už snil za jeho zády, schoulený do klubíčka, jako nemluvně. Light si ho jen chvilku prohlížel, než svůj zrak opět upnul na otevřené okno. Byl unavený, ale nedokázal usnout. Neklid v jeho nitru mu nedovolil oddat se zaslouženému spánku. Kdoví jak dlouho a beznadějně přemýšlel. Čas plynul pomalu, ale Light jako by zůstal vyset v přítomnosti. Byl téměř jako socha, kterou už nic nepřivede k životu. I když…něco přece.
,,Lighte-kun?“
Hnědovlasý chlapec pocítil na svém rameni ruku detektiva, který se za jeho duševní nepřítomnosti stačil probudit a vylézt z postele. Snad ho probudila jeho nepřítomnost v posteli, zrovna, když se k němu hodlal přitulit...Light na jeho oslovení ovšem nereagoval. Jen lehce sklonil hlavu. Neměl, co by mu chtěl říct.
,,Je mi to líto.“ Zašeptal L. V jeho hlase byla znát ospalost z předčasného probuzení.
,,To mně taky.“ Odpověděl chladně Light. Ryuzaki mu věnoval malý polibek na zátylek a ovinul ruce kolem jeho břicha, kde propletl své prsty, aby ho tak uzamkl ve své náruči. Light si těžce povzdychl.
,,Nemohu na nic přijít.“řekl.,,Nevím, jak lze zápisník dostat zpět.“
,,Musíme se snažit chytit Scientista. Čím dříve se nám to podaří, tím dříve ho získáš nazpět.“
,,Jistě. A tím dříve se budeme muset rozloučit.“ Doplnil ho jízlivě Light.
,,Nejspíš.“ Souhlasil potichu L. Potom svého přítele strhl silou vlastních paží na postel, sklonil se nad ním. ,,Měl by sis odpočinout.“ Prohlásil a políbil ho s téměř mateřskou péčí na čelo.
,,To říkáš pokaždé.“
,,A pokaždé to myslím vážně, Lighte-kun.“
Černovlasý muž se položil na bok a majetnicky přivinul Lighta k sobě. Snad se ho pokoušel utěšit, snad toužil po jeho blízkosti…Light neměl sílu ani náladu nějak se mu bránit. Koukání do oken stejně nic nevyřeší. Snad má L pravdu. Bylo by rozumnější se pořádně prospat, a vyčistit si hlavu od nežádoucích myšlenek…Zítra může být všechno jinak…
Again for you
,,Ty to chceš opravdu udělat, Ryuzaki?“
Černovlasý muž jen nepatrně kývnul a upil z šálku přeslazené kávy. Přitom hypnotizovaně hleděl do notebooku. Na ploše se otáčelo grafické zpracování vysokého mrakodrapu. ,,Výstavba začala den po té, co jsi s tím nápadem přišel. Za měsíc a půl bude dostavěný. Pak bychom mohli uskutečnit náš původní plán a zatknout Scientista přímo tam, rovnou i s hlavními členy mafiánské organizace.“
,,…Takže budeme jen čekat?“
,,V zásadě je to přesně tak, jak říkáš.“
,,To je nemožné.“ Protestoval Light.,,Nemůžu tak dlouho čekat, Ryuzaki. Až dostanu další záchvat, bude už pozdě.“
,,Možná máš pravdu…“ Detektiv začal lovit v kapse u kalhot. Vzhledem k předešlému dnu se Light trochu obával, co z ní vytáhne. Když Ryuzaki vyndal ruku, držel v ní, k Lightovo překvapení, zmuchlaný kus papíru. Zatajil se mu dech…
,,To je…?“
,,Stránka z tvého zápisníku.“ Doplnil ho L. ,,Není jisté, že ti to k něčemu bude, ale můžeš to alespoň zkusit.“
Light si papír od L převzal a rozpačitě strčil do kapsy. Nevěděl, jak teď reagovat. Byl naštvaný, že bez dovolení vytrhl stránku z jeho zápisníku, ale na druhou stranu mu to dává alespoň malou naději.
,,A co tedy hodláš celou tu dobu dělat?“
,,V první řadě se musíme vrátit do Japonska.“ Pronesl L a důležitě usrkl ze svého šálku s kávou. ,,Tvůj otec by tě rád viděl a myslím, že bych mohl zařídit, abys měl možnost navštívit celou svojí rodinu. Nemá už cenu déle se zdržovat v Anglii.“ Light ovšem začal nečekaně zarputile protestovat.
,,Nemůžu odsud jen tak odjet Ryuzaki. Ne, pokud vím, že je tady můj zápisník.“
L po něm hodil otrávený pohled. ,,Co tedy navrhuješ?“
Na to se špatně hledala odpověď. Lightova mysl se sice od předešlého dne trochu vyčistila, ale nápad na získání svého andělského vlastnictví stále nepřicházel. Byl tolik zoufalý. Vztah, který pociťoval k zápisníku byl úplně jiný, než ten který cítil jako kira. Byl k němu připoután něčím mnohem silnějším, dalo by se říct nadpřirozeným. Nepřítomnost zápisníku Lighta duševně vyčerpávala, znervózňovala a trýznila. Jakoby byl za svou nedbalost trestán. To ovšem netušil, že skutečný trest ho teprve čeká…
Again for you
Neuběhli ani dva dny a vraceli se zpět do Japonska, přesně, jak Ryuzaki plánoval. Nedalo se nic dělat. Pravděpodobnost, že by se Scientist zdržoval úmyslně v Anglii, byla padesát na padesát a neměli jedinou stopu, díky níž by ho mohli dopadnout. Byl zatraceně chytrý, ten jejich šílený vědec. L na Lightovi postřehl drobné změny, které s ním ta ztráta provedla. Začal se uzavírat do sebe. Usínání mu dělalo už téměř stejné problémy, jako Lawlietovi. Navíc postupně ztrácel chuť k jídlu. Kdykoliv mu Watari něco naservíroval, snědl jen půlku, někdy ani to ne a začal viditelně hubnout. Jak detektiv zpozoroval jeho trápení, snažil se mu pomoci, jak to jen egoistický L dokázal. Navrhl mu, že mu smí pomáhat s jeho otevřenými případy a zařídil, aby se mohl setkat se svou rodinou. Kromě toho se snažil rozveselit ho svým netypickým, téměř laskavým chováním, když mu nabízel ze svých VLASTNÍCH zásob sladkosti, nebo když si umanul, že mu odpomůže od stresu hraním šachů. Light se díky tomu dokázal alespoň uvnitř pobavit nad jeho snažením. Bylo to tak roztomilé, když se tvářil vážně a přitom se mu snažil pomoci přijít na jiné myšlenky. Kdo by to do něj řekl. L byl vždy tak chladný a sobecký. Vždy stavěl své zájmy do popředí a najednou jakoby od své sebestřednosti trochu ustoupil. Lightův ledový obličej začal tát pokaždé, když sledoval, jak se ho Ryuzaki snaží všemožně utěšovat, těmi nejstupidnějšími způsoby a ještě se přitom tváří, jakoby nic. Když už mu bylo protivné, hrát si před L na ledovec, pomyslel, si, že by mu mněl nějak jeho péči oplatit. Přeci jen Ryuzaki tady už dlouho nebude. Má jen pár měsíců, aby si dostatečně užil jeho přítomnost.
Again for you
Chtěl projevit vděčnost, ale kdykoliv na to přišlo, nebyl toho schopen. Jak taky vděčně děkovat člověku, který se před ním náhle vytasí se špízem vlastnoručně nabodnutých sladkostí? Bylo by v rozporu s jeho osobností, kdyby jen ironicky nezakroutil očima. L věděl, že sladké nemá rád. Nicméně to neznamenalo, že mu nechtěl děkovat pokaždé, když ho L s něčím podobným přepadl, tváříc se naprosto kameně. Většinou spíše dělal vše proto, aby nepropukl v bouřlivý smích. Musí s tím rozhodně něco udělat! Proč mařit čas bariérami, když možná zažívá nejpříjemnější období, svého nesmrtelného života.
Seděl na posteli v hotelu Imperial v Japonsku, kde už jednou přebývali a poslouchal právě spuštěnou sprchu, která se ozývala z koupelny. Chvíli váhal, než se nakonec zvedl a pomalými kroky došel k zavřeným dveřím. S rozpaky položil ucho na dveře, aby zjistil, co L zrovna dělá. Podle zvuku, který udělaly posuvné plastické dveře, právě vlezl do sprchového koutu. Představa ze šatů vysvlečeného L, který se zrovna nechal smáčet vodou od hlavy až k patě, ho patřičně znejistila. Projel jím záchvěv vzrušení a uvelebil se v jeho roztouženém klíně. Příliš dlouho ho ignoroval. Skoro se za to až styděl. Věděl, že netouží po ničem jiném, než vlézt za ním pod sprchu a zjistit, jak teplou vodou si Ryuzaki máčí své nádherné tělo. Watari byl pryč, což pro něj byla každopádně rozhodující okolnost. I když to věděl, Light neměl v plánu nechat se přistihnout při své slabosti. Svlékl ze sebe všechno prádlo a nechal ho ležet před dveřmi na jedné hromadě. Potom opatrně, tak aby to Ryuzaki nezaznamenal, otevřel dveře a vešel dovnitř. Všude bylo plno páry. Teplo vznášející se v obláčkách kolem něj ho ještě více vzrušilo. Konečně mu oplatí ten den, kdy ho vytahoval ze sprchy v mdlobách tak, jak ho bůh stvořil. Byl opravdu rád, že v té chvíli nebyl při smyslech. Ostudou by umřel. Tenkrát. Teď už nebyl důvod ke studu. L znal jeho tělo dokonale, od shora až dolů. Light bez zábran odsunul dveře stranou a spatřil tak právě jeho záda. Bledá, mužná a úplně mokrá. Černé vlasy, upnuté k hlavě se lepily na záda. Prameny vody z nich tvořily temný vodopád, stále se zužující a padající mezi lopatky. Voda z nich tekla v širším proudu níž po zádech, až mezi jeho dokonalé hýždě. Obě ruce měl zrovna zdvižené a roztaženými dlaněmi uhlazoval svou mokrou kštici dozadu, ve snaze vymanit z ní poslední zbytky šamponu. Light naprázdno polkl. Ten neskutečný výhled na jeho záda netrval ani vteřinu. L se polekaně otočil na svého rušitele.
,,Lighte-kun?“ Vypadlo mu udiveně, když pohlédl chlapci stojícímu na prahu sprchy, do očí. Byli tak chtivé a úplně omámené. Jakoby ho právě odhalil v jeho druhém světle. Bezradný L s vykulenýma očima zkameněl, jakoby ho právě zalily cementem. Všechny vlasy stažené z čela do zadu, odkrývaly jeho podivnou tvář.
,,Co tady…“ Nestačil ani dokončit otázku. Light se rychle vzpamatoval a nahrnul se k němu pod sprchu. Chytil ho za ramena a přimáčkl k horkým kachličkám. Okamžitě se přisál na jeho rty s myšlenkou na to, jak je nádherný. Nikdy si nevšiml, že má Ryuzaki tak dlouhé vlasy. Nebylo divu. Když byli suché, měl je většinou rozházené kolem hlavy, jako by se nikdy ze zásady nečesal. Přistižený L se nechal stále stejně překvapený líbat pod spádem horké, pekelně horké vody. Light ve své vysoké horečce tu nesnesitelně teplou vodu okázale ignoroval. Byl si jistý, že ho to překvapilo. Pět dní usínal otočený k němu zády, jako by se ho ani dotknout nechtěl. Takže to pro něj byl jistě šok. Jakmile se jejich ústa odlepila, bylo zjevné, že L stále čeká na odpověď. Light, který byl již také kompletně mokrý, přejel citlivě prsty po bílé pokožce.
,,Promiň.“ Zašeptal tak hlasitě, aby to bylo v proudu vody slyšet.
,,Za co se omlouváš?“ Nechápal L a zdál se být stále víc a víc vyvedený z míry.
,,Za to, jaký jsem hlupák.“
Detektiv se podíval dolů na jejich mokrá chodidla, topící se v pěti centimetrech vody. Výhled mu zakrývalo Lightovo vztyčené mužství. Když Ryuzaki hlavu opět narovnal, jeho výraz byl už o něco klidnější. Tvářil se, jako by mu to všechno bylo rázem jasné.
,,Jestli ses chtěl milovat, stačilo říct. Nevypadal si, že se ti chce…“ Podotkl.
Tímhle Lightovi vypálil rybník. On se opravdu milovat chtěl. Jenže takhle to vypadalo, že se jde udobřovat jen kvůli sexu. To teda ne! Zamračil se na něj. Potom ho vzal za ramena a otočil ho ke zdi. L překvapeně vydechl do mokrých kachliček, na které byl přimáčklý. Cítil za krkem Lightovi rty, jak ho lascivně olizují. To už začal tušit nejhorší. Kdy se stal z Lighta ten dominantnější? Nějak nepostřehl, že by se ta změna vůbec kdy odehrávala. Dvakrát se mu to ovšem nezamlouvalo.
,,Lighte - k..kun tohle ne…“
,,Zkus mi věřit, ano?“ Řekl pouze Light a pokračoval v polibcích na zmáčených lopatkách. Na svých ústech pocítil lehký otřes, který mu dával jasný signál. L se bál. Škodolibě se za jeho zády ušklíbl. Očima sjel z jeho lopatek na ruce, které L pevně přitiskl ke zdi a vzdorovitě je uzamkl do pěstí. Další úsměv mu zbrázdil tvář. On má strach! ,,Tss…Měl by si někdy vyzkoušet být v mé kůži.“ Černovlasý přitiskl čelo na mokrou zeď a trhavě vydechl. Nicméně se ani trochu nespíral jeho dotykům. Light mu shrnul mokré vlasy ze zad přes dlouhou šíji do předu a další polibek zasadil mezi lopatky.
To už se L smířil s nevyhnutelným. Uvolnil se, jak to šlo a myšlenka na to, že to tentokrát bude obráceně ho překvapivě vzrušila natolik, že musel malinko poodstoupit od stěny, aby si uzurpoval trochu zaslouženého prostoru pro svou erekci. Čekal, jaké to bude, neřekl už ani slovo, když ucítil…chladivou hmotu, jak jí Light přitiskl na jeho záda. Byl to sprchový gel. Light pomalu, pečlivě roztíral přípravek oběma rukama po celé ploše jeho zad a v duchu si uznale blahopřál. Pěkně s ním vyběhl! To má za ty předsudky! To že byly oprávněné už ho nijak netrápilo. L měl trochu problém potlačit mírné zklamání.
,,V poslední době jsem nebyl ve své kůži. Omlouvám se, jestli jsem tě tím urazil.“ Povídal změkčeným tónem Light, zatímco ho masíroval. L se opřel lokty o dlaždičky, přešlápl na druhou nohu a chodidlem se poškrábal na prstech u vedlejší nohy. Drobně se pro sebe usmál.
,,Nic se neděje. Vím, že to máš v poslední době těžké.“
Light odmítavě zavrtěl hlavou, což L nemohl vidět. Opravdu se cítil provinile. A nebylo to jen důsledkem posledních pár dní. To, co ho v hloubi duše trápilo nejvíc, byla vina za něco, co se stalo už velmi, velmi dávno. Za něco, co už skoro ani nebyla pravda. A on by mu to přesto rád řekl. Vysvětlil mu vše, za co se právě omlouvá.
,,Nic se neděje.“ Zopakoval s posměškem nad sebe samým Light. ,,Skutečně…“ Vyplynulo z jeho úst, než poklekl a ruce přiložené na jeho zádech pomalu posouval níž po páteři až ke dvěma bělostným polokoulím. S citem po nich roztíral zbytek již neviditelného sprchového gelu. Pod dlaněmi vyčaroval spoustu bílé pěny.
,,L…co když jsem udělal něco neodpustitelného? Co když existuje něco, kvůli čemu bys mně mohl nenávidět?“
,,Například?“ Vydechl L. Cítil, jak se znovu stupňuje jeho vzrušení, jako kdyby ho Light úmyslně trápil.
,,Například…co kdybych tě podvedl? Zranil tě, nebo dokonce…“ V ten okamžik se L nečekaně otočil. Lightovi zbytek věty uvízl v hrdle, když pohlédl z těsné blízkosti na jeho vztyčené mužství. Překvapeně vydechl a ovanul tak špičku naběhlého penisu.
,,Nebo dokonce zabil?“ Dokončil za něj větu L, čímž dokázal, aby Light odtrhl oči od jeho tvrdé velikosti a vzhlédl do výšek na jeho tvář. ,,Radši už víc neříkej. Přesto, že mne zajímá, kým si kdysi byl, nebo co si vyváděl, nerad bych, aby se ti něco stalo. Neměl bys tolik riskovat. Pokud vím, mluvení o tvé minulosti je zakázané. Mohlo by tě to stát život.“
Tohle Lighta dojalo. Nebyl typ člověka, kterého by obvykle něco dojímalo. Melancholie ho dostihla jen zřídkakdy, ale v tento okamžik nic jiného cítit nemohl. On to ví!...Nebo alespoň tuší, co mu Light provedl. Bylo to, jako by se právě L spojil s tím duchem, kterého vídá a který mu připomíná, kým byl. Vrahem. Skutečně je schopen jen tak to přejít několika slovy? Chtělo se mu brečet. Bylo mu až zle z toho, co způsobil. Usilovat o život někomu tak čistému…tak jedinečnému…Jak jen mohl? Proč tehdy nevěděl to, co ví teď? Objal ho přes stehna, tvář zabořil do jeho podbříšku. Byla by to jedna z těch nejerotičtějších chvil, jaké kdy prožil, kdyby se necítil tak odporně. Výčitky ho obklopily kolem dokola. Stalo se to vůbec poprvé, co se ocitl ve svém novém životě. Proč ta slabost? Že by příčiny nepřítomného zápisníku smrti?
,,Je mi to tak líto….“ Přiznal hlasitě, ovšem vzhledem k tomu, kde mněl zrovna svá ústa, to znělo trochu přidušeně. L ruka se ocitla v jeho hnědých, zmáčených kadeřích.
,,Já to vím.“ Jemně hladil chlapce po hlavě v konejšivém gestu.
Zdá se, že mu bylo odpuštěno. Všechno a úplně. Teď teprve se Light setkal s klidem takovým, který necítil od chvíle, kdy spatřil Lawlieta padnout mrtvého k zemi.