Vivere porta

Seděl v autě na zadním sedadle a hleděl z okna. Mlčel, tupě sledoval, jak míjejí silniční pruhy, parky a domy, jeden po druhém. Cítil se prázdný, jakoby právě ztratil něco moc důležitého, jakoby o něco cenného přišel. Bylo mu úzko jen z pomyšlení, že se v zadní části auta na sobě tlačí kufry s jeho věcmi. Všemi věcmi. Bylo to tak divné, odejít….
Než Watari přijel, trvalo to asi dvě hodiny. To ticho, které se během té doby mezi nimi neslo, bylo nesnesitelné. L mlčel, tak Light dělal totéž. Ovšem nemohl sám sobě nalhávat, že mu nevadilo, že se ho Ryuzaki nesnažil zastavit. Neřekl ani slovo, jako by ho to vůbec netrápilo. Seděl u počítače a něco na něm psal. Light si tedy alespoň odešel zabalit všechny svoje věci. Během té doby přemýšlel, na co asi Ryuzaki myslí. Doufal, že ho nechce nechat odejít a jen bere vážně slib, který mu dal. Pochopil, že jejich dohoda je definitivní a tak se mu zdá zbytečné zasahovat. Jenže Light celou dobu jen čekal, až za ním ještě naposledy přijde a pokusí se ho přesvědčit. Sám si nebyl jistý, zda by si to nerozmyslel. Jistě, táhlo ho to pryč, všechny smysly měl otupělé, jako narkoman, který potřebuje svou denní dávku, přesto však věděl, že doopravdy nechce odejít.
Když Watari dorazil, za jeho nepřítomnosti s L dlouhou dobu diskutovali. Dokázal si domyslet, o čem asi. Jistě probírali jeho duševní nevyrovnanost a sobeckost a snažili se vyřešit, co bude dál. On si mezitím zvládl všechno připravit k odchodu, převléci se do čistého obleku a trochu se zcivilizovat. Litoval, že nemá sluneční brýle, aby zakryl ty děsivě vyhlížející oči. Po celou dobu, až do chvíle, kdy hotel opustil, cítil jakousi vnitřní otupělost. Následky toho, co se děje, mu byli lhostejné.
,,Neříkej otci, že jsem odešel. Nechci, aby mně hledal.“ Sdělil ještě se vší chladností Lawlietovi mezi dveřmi.
,,S velkou pravděpodobností tě bude chtít vidět.“
,,Pochybuji, že by ten pohled unesl.“ Zavrtěl Light hlavou. Pak si naposled vyměnily chladné pohledy, než se dveře zavřely a rozdělily jejich životy.
Nyní seděl v autě, Watari ho vezl do jeho starého, prázdného domu, kde jej nikdo nečekal a na jeho mysl začaly dopadat plným pádem následky jeho činů. Do té chvíle to bylo spíše, jako by děj nezúčastněně sledoval cizíma očima z veliké výšky, ale teď...jako by si uvědomil, že je přímo ve středu dění. Z toho uvědomění se mu udělalo nevolno…

Again for you

,,Co je to?“ Ptal se, hledíc na Watariho, který mu podával bílou obálku. Stál už na prahu svého domu a jen vteřiny ho dělili od úplného odloučení.
,,Vaše odměna.“
Light pozvedl obočí, aby dal najevo, že to chce upřesnit.
,,Jsou tam peníze, které jste si vydělal za spolupráci s L, nebo lépe řečeno, je tam vaše nová kreditní karta. Nějaké dokumenty a váš pin.“
,,Ach! Děkuji.“ Light si nejistě obálku převzal. Za tu dobu už úplně zapomněl, že mu L hodlal jeho pomoc proplatit. Starý muž mu věnoval poslední laskavý úsměv.
,,Jste velmi statečný Lighte.“ Sdělil mu upřímně. ,,Na shledanou.“
,,Na shledanou.“ Kývl Yagami a sledoval, jak se starý muž otáčí a vrací k autu. Už už se chtěl také otočit a vejít do domu, když se na něj Watari ještě obrátil.
,,L k vám chová velikou úctu.“
,,Já nemyslím…“
,,Měl by jste to vědět, protože…jste jediný.“

Again for you

Všude bylo mučivé ticho. Ač bylo teprve poledne, atmosféra byla klidná, jako o půlnoci. Prázdný dům v něm vyvolával tísnivé pocity. Aniž by se zdržel v kuchyni, odešel po schodech nahoru, rovnou do svého pokoje. Tolik se mu za tu dobu odcizil! Všechny jeho věci tam zůstaly tak, jak je zanechal, úhledně poskládané a srovnané. Přešel k oknu, zatáhl závěsy. Potom se posadil k zaprášenému počítači a zapnul jej. Stroj se rozzářil a rozhučel. Alespoň něco přehlušilo to tísnivé ticho. Na ploše se ukázala kolonka se žádostí o heslo. Přestože svůj počítač tak dlouho nepoužíval, heslo si stále dobře pamatoval.

Again for you

“Lawliet“ – Vyťukal detektiv na klávesnici Lightova notebooku. ,,Stále stejné heslo, Lighte-kun?“ Pomyslel si pro sebe a nepatrně se při tom pousmál. Pamatoval si, jak zvláštní a příjemný pocit to byl, když ho tehdy zjistil. Obrazovka blikla a objevila se plocha plná žlutých složek. V každé složce byl rozpracovaný některý z těch jeho banálních případů. Dalo práci mezi nimi nalézt soubor s informacemi o Scientistovi. Nakonec byl však přeci jen úspěšný. Všechnu Lightovu práci zkopíroval a přeposlal na svůj vlastní notebook. Veškeré ostatní dokumenty jen s krátkým zaváháním vymazal. Potom, aniž by se obtěžoval stroj pečlivě vypnout, jelikož v něm nebyla baterka, stačilo jen vypojit ho ze zásuvky.

Again for you

Vytrhl kabel ze zdi a obrazovka kompletně zčernala. Byl to už starší tip, takže mu takové zacházení nedělalo dobře. Jenže Light měl příliš špatnou náladu na nějaké šetrné zacházení. Opřel se lokty o stůl a schoval do dlaní zpocené čelo. Už u toho seděl skoro pět hodin.- Bezvýsledně. ,,Zatraceně. Policie o něm má ještě míň informací, než jsem čekal. A ten pitomec jim zatím nesdělil ani jeho jméno. To je mu podobné. Dělat si své sólové případy. Jistě je přesvědčený, že ho nedokážu najít dřív, než on.“ Light odešel od stolu a praštil sebou zády do postele, až se pod ním málem prohnula. Nedokázal si představit, že by zklamal. ,,Musím ho najít dřív….musím! Jenomže jak? Všechny materiály k případu jsem nechal v počítači Ryuzakimu. Nabourání do policejní databáze je mi k ničemu, když toho policie ví dokonce míň než já a do informací FBI se nedostanu…Tak co teď? Možná jsem neměl odcházet…Ať už byly L úmysly jakékoli, dostali by mně k zápisníku smrti snadněji…ovšem za jak dlouho? Ryuzakimu nejde jen o to chytit Scientista. Chce pochytat hlavní pakty mafie a nejhorší je, že jsem to byl já, kdo s tím přišel první. Nechává kvůli tomu stavět celý mrakodrap a je mu jedno, na kolik času a peněz ho to přijde. Hlavně že si vyslouží další obdiv interpolu. Jde mu jen o sebe. Tohle musím zvládnout sám…“ Snažil se soustředit, vymyslet, čeho se zachytit, jenomže myšlenky se mu pletly úplně jiným směrem a byly neúnavné, nedaly se odehnat. Blouznily mu hlavou jako bludičky a připomínaly mu, že právě opustil někoho, na kom mu záleží. Mrzelo ho to, jistě. Ale zároveň věděl, že nemá na výběr mezi tím, co chce a co potřebuje. Mohl alespoň doufat, že tu záležitost vyřeší co nejdřív. Dělat si naděje, že Scientista dokáže přechytračit a s L se znovu setká, jako vítěz, zatímco mu bude Sebastiana předávat v želízkách. Chtěl by, aby to tak dopadlo, jenomže to by musel přijít na to, jak to dokázat. A mezitím nedokázal myslet na nic jiného, než na L a na to, co mu řekl Watari. ,,L k vám chová velikou úctu… Měl byste to vědět, protože jste jediný“... Věděl, že ho má Ryuzaki rád, ale nikdy by si nemyslel, že se jejich vztah zakládá na úctě.
,,Ach… sakra. Tak dlouho jsem se snažil s ním setkat a muselo to takhle skončit. Nemohu uvěřit, že jsem s ním spal…a přitom o něm stále nic nevím. Taky nevím, jestli vůbec budu mít příležitost to ještě zjistit…Je patnáctého dubna…Za čtyři měsíce a pár dní Ryuzaki zemře a nemohu vědět, co se do té doby stane... Třeba ho už neuvidím. Nezjistím, proč je z něj autista, ani se nedovím, jak zemřel...“ A Light to chtěl vědět. I když to mohlo být trochu morbidní, chtěl vědět, co a kdo zapříčiní jeho smrt. Tehdy to byl on. Pomocí Rem a zápisníku smrti. L umřel během vteřiny. Bez křečí, bez náznaku bolesti a utrpení. Uprostřed věty prostě zmlkl a tak, jak seděl, upadl ze židle. Light ho v pádu zachytil, takže dopadli vedle sebe. Pamatoval si naprosto přesně jeho pohled. Oči plné soucitu, jakoby při své vlastní smrti litoval především Lighta. Ty oči mu říkaly, že si je vědom toho, kdo je jeho vrah. A zavíraly se tak pomalu, jak dávaly sbohem světu v náruči nepřítele…Jaké to asi muselo být?
,,Bylo to hrozné.“ Odpověděl kdosi nevyřčenou otázku. Light se pod tím hlasem celý zachvěl melancholií. Otevřel oči, posadil se a zjistil, že kouká do zabitých očí své osudové oběti.
,,Ryuzaki!“
,,Dlouho jsme se neviděli….I když vlastně záleží na úhlu pohledu.“ Dodal a lehce se při tom ušklíbl. Vzhledem k Lightovo podvědomí se z něho stával jistý dvojsmysl. ,,Je zvláštní jak dokonale si mou smrt pamatuješ.“
,,Je to pro mě záhada. Umřel jsi tak snadno a rychle, že jsem tomu nejdřív nevěřil. Většina mých obětí, která zemřela na infarkt, umírala v agónii, ale ty jsi zemřel tak…hezky, že mne to až překvapilo.“
,,Chtěl jsi mne vidět v bolestech?“ Mrtvý detektiv se opřel o hranu psacího stolu a pozorně ho sledoval.
,,Ne. Ryuzaki já ti přece nepřál hroznou smrt. Nezapomeň, že jsme oba usilovali o smrt toho druhého. Já tě musel zabít, ale nemysli si, že mi to činilo nějaké zvláštní potěšení.“
,,Skutečně. To vískání na mém náhrobku dokazuje, jak jsi byl z mé smrti zoufalý.“ L mu připomněl, jak hrozivě se mu posmíval. Dokonce si klekl na náhrobní desku a ječel jako pominutý, dávajíc mu znát své vítězství. Light se při té vzpomínce trochu zastyděl. Odvrátil hlavu stranou. Vážně netušil, jak tohle chování opodstatnit. Tehdy měl radost ze svého vítězství. To ovšem netrvalo nijak zvlášť dlouho. ,,Nic si z toho nedělej. Vím, jak ses asi cítil. Porazit nejlepšího detektiva na světě ti muselo zvednout sebevědomí. Ovšem ty jsi ho nikdy neměl příliš nízké.“
,,Bylo to dávno.“ Odvětil Light. ,,Ty bys měl z mého zatčení stejnou radost.“
,,Možná.“
,,To teď stejně není podstatné. Za to, že se to stane znovu, přece nemohu.“
,,A jak to víš Lighte ? Jediné, co můžeš s jistotou určit, je čas smrti.“
,,Víš, že bych to neudělal.“
,,Ano.“ Černovlasý lehce kývl hlavou.,,To je pravda. Hodně si se změnil. Ale možná je to proto, že jsi přestal používat zápisník.“
,,To nebylo mé rozhodnutí. Kdybych ho použil, zemřel bych.“
,,Kdo ví.“ L se s palcem u rtu podíval ke stropu. ,,Všechno je relativní a zákaz použití death note byl udělen hlavně ve tvůj prospěch.“
,,Co tím chceš říct?“ Light zpozorněl. Tenhle rozhovor začínal být čím dál zajímavější. ,,Že ten zákaz neplatí?“
,,Nevím.“ L pokrčil rameny.,,Ovšem funguje stejně dobře, jako tvé třináctidenní pravidlo.“
Na tom něco bylo. ,,Co když si to král Shinigami skutečně vymyslel? Všichni andělé smrti přece zemřou, jen když někomu prodlouží život. A ty speciální pravidla se jim hodily do krámu. Co když jsem celou dobu mohl Ruzakimu říct pravdu? Mohl jsem taky používat zápisník smrti?“
,,A udělal bys to?“ Zajímal se hned Ryuzaki, který očividně ignoroval soukromí jeho myšlenek.
,,Co myslíš?“
,,Použil bys zápisník, kdybys věděl, že smíš?“
Yagami se zamyslel. Skutečně o to ještě stál? Trestat bezpráví, když už předem věděl, kam by to vedlo? Ale to nutkání během záchvatů si o vraždy přímo říkalo a on se musel tolik ovládat, aby nikoho nezabil…
,,Nejspíš bych okamžitě zabil Scientista. Napsal bych, aby mi přinesl zápisník.“
,,A stálo by to za to?“
,,L ty opravdu netušíš, co teď prožívám, že ne?“
Ryuzaki očima střelil po jeho ostrých nehtech na rukou. ,,To vím, ale Lighte-kun ty už nejsi vrah. Jsi anděl smrti, ale nejsi zločinec a to je hlavní. Copak necítíš žádnou úlevu, že jsi své skutky smazal? Žiješ nový život bez hříchů a chtěl bys to pokazit?“
,,Chtěl bych být člověk Ryuzaki. A mezitím se od toho pomalu vzdaluji. Kdybych tak alespoň věděl, jak se Ryukovi podařilo nalézt mně, pak bych možná mohl udělat to samé.“
,,Anděl smrti, o kterém mluvíš, mněl něco, co ti chybí.“
,,A co je to?“ Vyzvídal okamžitě Light. L mu věnoval jen krátký výmluvný pohled a během vteřiny zmizel. Představa černovlasého detektiva rychle vybledla, až se Lightův zrak setkal se stolem a počítačem, který zakrývaly Ryuzakiho záda.
Light si naštvaně odfrkl. ,,Ty víš vždycky přesně, kdy zmizet.“ Ale co naplat, měl alespoň chvíli o čem přemýšlet. Bylo toho docela dost. Co když pro něj skutečně žádný zákaz neplatí? Jak moc by to změnilo situaci? A co asi tehdy pomohlo Ryukovi najít zápisník? Jak přemýšlel nad Ryukem, dostal chuť na jablko. A protože v domě nebylo vůbec nic ani ze základních potravin, rozhodl se jít nakoupit. Vzal si svůj kabát ze střední školy, rukavice a ze staré zásuvky vyhrabal tmavé brýle. Bylo mu jasné, že to v dubnu působí trochu komicky, ale raději vypadat, jako připraven na zimu, než jako na Helloween. Po některých obchůzkách s L už byl na cizí pohledy, plné pohoršení, zvyklý. Klidně se prošel po samoobsluze, vybral z ovoce několik hezky vyhlížejících jablek a dal je do košíku. ,,Nemá smysl o tom uvažovat. Stejně to nezkusím. Nebudu riskovat život, jen abych se dozvěděl, jestli ten zákaz skutečně platí. Vlastně se mi ani nechce věřit tomu, že by byl král bohů smrti schopný dělat tak podlé podrazy.“
,,Bude to všechno?“ Zeptala se ne příliš příjemným tónem prodavačka, která právě Lightovi započítala všechna zvážená jablka. Light si do té chvíle ani nevšiml, že už stojí u kasy.
,,Jistě, všechno.“ Kývl a sáhl pro obálku, jenž dostal od Watariho. Doufal, že na té kartě peníze skutečně jsou. Rozhodně nestál o větší pozornost, než už měl. Na štěstí nákup proběhl bez problému. Kdyby ta prodavačka tušila, že platí kartou, na které má padesát miliónů jenů, asi by se tak nepřátelsky netvářila. Před obchodem si hned jedno jablko vytáhl a zakousl se do něj. Cítil, jak ho naplňuje pozitivní energie.
,,Ryuk věděl, kde mne hledat…ale jak? Měl něco, co já nemám…“ Znovu se zakousl.,,No jistě! Křídla! Ryuk měl křídla. Bylo pro něj snadné se ke mne dostat… Navíc přiletěl rovnou ze světa bohů smrti. Jestli se díval do té propasti, mohl mě jednoduše vidět! Hm..že mne to nenapadlo dřív. Nakonec je má vlastní představa bystřejší, než já.“
Chvíli měl radost z toho, že na to přišel, ovšem jen do chvíle, než pochopil, co to znamená…,,To ovšem znamená, že zápisník smrti nikdy nenajdu. Žádný instinkt, který by shinigamiho dovedl k zápisníku smrti neexistuje. Oni zkrátka mohou svět lidí z králoství shinigami pozorovat. Ale co mohu dělat já? Bez křídel a bez jejich možností…“
,,Light Yagami?“ Opět ho někdo vytrhl z přemýšlení. Byl to povědomý ženský hlas. Jen si nedokázal zrovna vybavit, komu patří. Tak se otočil.
,,Kiyomi?“ To skutečně nečekal. ,,Co tady děláš?“
,,Bydlím odtud nedaleko, pamatuješ? I když jak bys vlastně mohl? Už je to tři a půl měsíce a tys mi ani nezavolal. Je to od té doby, co ses dostal na vysokou školu.“ Její tvář byla ironická. Vypadala naštvaně.
,,Promiň, nebyl jsem v Japonsku. A navíc jsme se přestěhovali.“
,,Aha, to tě ovšem neomlouvá. Hele pokud ses se mnou chtěl rozejít, měl jsi mi to alespoň dát vědět. Ne, že by mi to vadilo, ale slušnost, je slušnost. A já nemám ráda, když mně někdo nechá na pochybách.“
,,Poslyš je mi líto, jestli jsem tě urazil, skutečně jsem na to neměl ani pomyšlení.“
Teď Light Yagami nelhal. On dokonce zapomněl, že má přítelkyni. Ani L se o tom nezmínil. Kdyby tak tušila, s kým ji podváděl.
,,No dobře. Už se na tebe nemohu zlobit. Ty víš, že ti žádná žena neodolá.“
,,Nejen žena.“ Doplnil ji ve své mysli, pln sebevědomí a natáhl k ní ruku. ,,Přátelé?“
,,Přátelé.“ Souhlasila a stiskla mu dlaň.
Jen, co se pustili, zaskočila ho otázkou.,,Proč máš rukavice, Lighte? Je přece duben."
,,Mám vyrášku.“ Vymluvil se rychle Light. ,,A co tví rodiče? Stále pracují v tisku a médiích? Mají nějaké nové záznamy o tom případu, jak jsi o něm tehdy mluvila?“ Vyzvídal, snažil se odpoutat její pozornost od svých rukavic a černých brýlí.
,,Ty už ani zprávy nesleduješ?“ Protáhla obličej.,,Sledovanost vůbec všech japonských zpráv klesla pod padesát procent. Žádné zajímavé případy, nic, co by diváky zaujalo. Ten případ, jak jsem o něm tehdy mluvila se hrozně táhne. Lidé s krevní skupinou A+ přestali už dávno umírat, a zdá se, že se viník někam stáhl. Zkrátka nic zajímavého. A to to ze začátku vypadalo tak nadějně. Hm…chtělo by to nějakou bombu, jinak všechny Japonské televize zkrachují.“
,,To je pravda…tahle země je vážně dost neinformovaná…“ Pomyslel si Light. ,,Třeba se něco zajímavého objeví.“ Usmál se na ní, aby ji dodal naději. Pak už s ní prohodil jen pár slov na rozloučenou a vydal se znovu na cestu. Jedna věc, o které mluvili mu utkvěla v hlavě.
,,Ta televize…to není tak hrozný nápad. Vlastně…je to perfektní! Jak mne tehdy Misa Amanová našla? Poslala zprávu od kiry do televize! Možná, že kdybych udělal něco podobného a oslovil tak Scientista, podařilo by se mi s ním setkat. Musel bych ovšem nahrát ty pásky upraveným hlasem, nechat je zkopírovat a rozeslat do všech zemí, kde by Scientist zrovna mohl být. Taky bych je asi musel nechat několikrát opakovat. A vzhledem k tomu, že nemohu zprávaře vydírat zabitím, budu muset použít peníze od L. No, alespoň je zužitkuji.“ Lightovi rty se zformovali do spokojeného úsměvu. ,,Vidíš Ryuzaki, nakonec tě přeci jen předběhnu.“