Vivere porta

,,Ryuku…?“ Light se ve svém překvapení zmohl jen na jeho jméno.
,,Jsi nějakej překvapenej…“ Pokojem se rozléhal mohutný hlas. ,,To jsi asi nečekal, co?“ Anděl smrti si tu chvilku vyloženě vychutnával.
,,Myslel jsem, že‘s…“
,,Že jsem zůstal ve tvém „novém světě?... Řekni, co bych tam asi dělal? Bez tebe by to byla pořádná nuda, nemyslíš?“
Hnědovlasý chlapec chvíli nevěděl, co říct. Zmateně na něj hleděl, než se konečně odvážil zeptat: ,,Je naživu?“
,,Kdo… aha! Tvůj kluk…“ Zachechtal se Anděl smrti. Když se uklidnil, natáhl svou ohyzdnou paži ke dveřím ložnice. ,,Podívej se tam.“
Light vstal z postele a pomalu, nejistě přešel ke dveřím. Opatrně je pootevřel. Když nakoukl do obývacího pokoje, spatřil, ke své nekonečné úlevě, černovlasého detektiva, jak dřepí na pohovce opřený zády o polštář. Držel v dlaních šálek kávy a zamyšleně hleděl před sebe. ,,Díky bohu..“ Pomyslel si v duchu Light a pak dveře potichu zavřel. Podezřívavě se na Ryuka otočil. ,,Tak co to mělo znamenat?“
,,Huh?“ Ryuk se nechápavě poškrábal na hlavě.
,,Řekl jsi, že to nebyl sen.“
,,Správně. Ale myslel jsem, že nebude třeba ti to vysvětlovat, když si tak vysoce inteligentní. Nebo ti tvůj homosexuální vztah tlačí na mozkové závity?“
Lightovi se Ryukovo narážky ani trochu nezamlouvaly. Zatvářil se rádoby otráveně. ,,Milý Ryuku...Jestli jsi přiletěl jen proto, abys mi dokázal, že se beze mě nedokážeš zabavit, nemusel ses obtěžovat. Je mi to jasné.“
,,Heh! Pořád stejně arogantní a namyšlenej, že jo?... Sice jsem si s tebou užil, ale teď tu nejsem pro zábavu. Král mě poslal.“
Light nadzvedl obočí. Teprve teď ho začal brát vážně. ,,Co chce?“ Zeptal se a pokoušel se o co nejlhostejnější tón hlasu. I když pravda byla, že král shinigami je jediný živoucí tvor, ze kterého cítí respekt.
,,Chce abych ti vyřídil vzkaz. Bojí se, že si to pořád ještě nepochopil…upřímně i mně to tak připadá.“
,,Nevím o čem mluvíš. Co jsem nepochopil?“ Myšlenka na to, že mu něco ušlo, mu vehnala adrenalin do krve.
Ryuk se široce zašklebil a ukázal Lightovi svůj žraločí chrup. ,,Všechno.“ Na chvíli zavládlo dramatické ticho, dokud Ryuk nezavadil pohledem o mísu s jablky na Lightovo nočním stolku.
,,Mohl bys? Lidské jablko jsem neměl už tak dlouho…“
Hnědovlasý anděl smrti protočil panenky a jeden kousek ovoce vyhodil do vzduchu. Veliká ruka (pakliže se to tak dá nazvat) ho zachytila a Ryuk se do něj s chutí zakousl.
,,Tak mluv.“ Vyzval ho Light.
,,Dobře…mlask…hm to co jsi…mm před chvíli prožil, nebyl sen, ale budoucnost a to docela blízká…“
,,Budoucnost?“
,,Jo…víceméně.“
,,Takže L takhle opravdu umře…?“
,,Přesně.“ Zazubil se Ryuk a spustil si do krku ohryzek. ,,Jak myslíš, že Rem a Jeulas věděli, kdy přesně zasáhnout, aby zachránili Misu Amanovou?“
,,Oni to … prostě viděli…“ Došlo Lightovi. ,,Jako já.“
,,Vidíš, jak ti to pálí…Ano, viděli to tak, jako ty. Víš, co to znamená?“
,,Znamená to, že mám nové schopnosti.“ Navrhl s nadějí Light. Ryuk jen zakroutil hlavou.
,,Vážně Lighte...kam jen se ta inteligence poděla? Nevadí tvému příteli, že ti klesá IQ?“
Light nenávistně stisknul zuby.
,,…I když mě to ani moc nepřekvapilo, že ses s ním dal dohromady. Viděl jsem to, ještě když jste stáli proti sobě. Kira versus L. Že to mezi vámi ale jiskřilo, co?“ Zachechtal se.
,,O čem to sakra mluvíš? Nikdy jsme…“
,,Ale ale…Zbytečně se nevymlouvej. Co ta vaše hra na kamarády, ty vaše intelektuální soutěže? A ta pouta! Dvacetčtyřihodin spolu, he?… Byla to sranda!“
,,Ani bych neřekl.“ Zabručel Light, přestože věděl, že má anděl smrti pravdu. Byla to sranda…tehdy.
,,Víš…vy dva jste vlastně tam u nás jedinej zdroj zábavy. Shinigami do světa lidí moc nekoukali, ale co jsi se stal jedním z nás, kouká do jámy světů každej.“
Light ztuhl. Myslel si pravý opak, nebo v něj alespoň naivně doufal! Hodně, hodně naivní anděl smrti!
,,Takže jste viděli…“ Docházelo mu. Ryuk se hlasitě zachechtal.
,,Všechno, drahý Lighte. Tebe i L, při vašich kompromitujících praktikách. Ale chápu to. Ostatně všichni andělé si umí představit, že je to mnohem větší zábava, než zabíjení. Takže ses alespoň zbavil své frustrace. Máš štěstí, že jsi tolik mladý! Tam u nás se těžko najde někdo, kdo si vzpomíná, jaké to bylo...Údery ve tvém srdci ještě pořád doznívají. Kdybys jen věděl, jak moc ti bohové závidí!“ Jeho optimistický hlas Lighta neskutečně iritoval. To Je Výborné! Takže celý svět prohnilých zná do detailu nejintimnější zákoutí jeho nesmrtelného života. Měl co dělat, aby jeho tváře nenabraly odstín sakury. Při svém vnitřním souboji rychle vymýšlel, jak odvést téma, protože to vypadalo, že Ryuk se jen při vzpomínkách na jejich sexuální okamžiky evidentně dobře bavil. Navíc si brzy všiml jeho zatvrzelého výrazu.
,,Tak se neurážej. Alespoň můžeš svýho miláčka uklidnit, že jste žádná pravidla neporušili.“ Samé narážky, Ryuk si svou nadřazenost skutečně vychutnával.
,,Už jsem slyšel dost.“ Uťal to konečně Light. ,,Řekni mi ten vzkaz a vrať se ke slídění, když máš pocit, že je to pro tebe aktivita na úrovni.“
Černý adněl smrti se opět jen hlasitě rozchechtal. Potom se utišil, svoje enormní znetvořené paže rozevřel, jako při výkladu.
,,Pamatuj na osud kiro, je čas se rozhodnout.“ Zahřměl jeho silný hlas. Hned na to se však zašklebil, aby dal najevo, že jen napodobil svého krále. Tvářil se ovšem, že mu je smysl vzkazu naprosto jasný....narozdíl od Lighta. Ten, ač chtěl, nedokázal si ho spojit s ničím konkrétním. Snažil se rozpomenout na svůj první a jediný rozhovor s králem bohů smrti, ale pamatoval si ho jen matně, bylo to už hodně dávno....A pak se najednou mlha rozestoupila a téměř zapomenutý obraz dostával svou barvu i své jméno. Jáma světů, hluboký vír, změť prachu a smrti a mezi nimi, daleko i blízko, záda v bílém triku, černé vlasy po ramena. Tak rozcuchané, tak známé...Pohled nejcenější a nedražší ze všech, protože otevřel staré rány, donutil ho krvácet. Bylo to poprvé, kdy spatřil L od doby co ho zabil a se vší tou nahromaděnou destrukcí pocítil i malý, nepatrný záchvěv naděje. Jen díky tomu tehdy souhlasil s něčím tak šíleným, jako byla dohoda s bohy smrti. Jen díky tomu je nyní zde. V uších se mu rozezněl nelický hlas. Dám ti možnost napravit tvé chyby a prokázat nám úctu, tím, že změníš svůj , náš i jeho osud. Zorničky se mu rozšířily pochopením. Těžce polkl a podíval se na Ryuka. Ten mu pohled opětoval. Škleb z jeho rtů zmizel.
,,Musím ho zachránit." Zašeptal. Nebyl schopný říct to nahlas.
,,Všechno je na tobě, Lighte. Nakonec si to ty, kdo o tom musí rozhodnout."
,,Ach! Vážně? Ale podle toho, co mi váš král řekl, můj výběr ovlivní i jeho, vás všechny, možná celý svět! Jen já tady už nebudu, abych viděl, co se stalo." Dodal trpce.,,Určitě si mi vyřídil všechno Ryuku? Nezapomněl si na nějaké, třeba nepatrné ultimátum?...Sakra!"
,,Ovlivnit tvé rozhodnutí, není v jeho moci. Nemůže tě vydírat. On ti jen ukázal budoucnost. A ty víš, že budoucnost může změnit pouze anděl smrti. Jsou dvě možnosti, jak to celé skončí. Ty už je teď obě znáš. On ti je ukázal a bude čekat, až si zvolíš."
Light pocítil závrať, klesnul na postel. Rukama si roztržitě projel vlasy. Má si zvolit, nebo už bylo zvoleno za něj? Všichni právě nyní lpjejí na jeho rozhodnutí. Otázka je, zda to Light dokáže přijmout. Připadal si jako by ho někdo postavil před špalek a šibenici a pak řekl vyber si. Bylo to tak nečekané! Necítil se připravený, nechtěl umřít.
,,Oni už se rozhodli, že ano?" Ptal se hořce. Ryuk mlčel. ,,Všechny ty speciální podmínky byli falešné, co?" Vyštěkl. ,,Mohl jsem zabíjet, mohl jsem mu všechno říct!" Černý anděl se proměnil v sochu. Sledoval chlapce pln lítosti a porozumnění. ,,..A všechny ty náhody! Ukradený zápisník smrti! Vždycky mi to připadalo divné! Objevit ho v mrazáku! Kdo by se tam koukal? Nepomomáhal náhodou mafii někdo? Neležel ten zápisník třeba, já nevím, před dveřmi?" Říká se, že mlčení znamená souhlas. Ryuk mlčel a Light byl stále zoufalejší, jak kousek po kousku odhaloval celou pravdu. ,,Celou dobu jste to řídili vy! Pomáhali jste náhodám, aby jste ze mně udělali tohle!" rozpřáhl ruce, a křídla se v náznaku lehce povytáhla. Potom svůj hlas ztišil. ,,Ty záchvaty nebyly opravdové...?"
,,Ne." Odpověděl Ryuk. Prostě a jednoduše. Nevěděl, zda se to bude nebo nebude líbit jeho královi, ale věděl, že si Light zaslouží pravdu. Kromě toho, měl pro toho vševědoucího kluka docela slabost.
,,Ale bolelo to."
,,Ano."
,,A Ryuzaki?" Podíval se na Ryuka, v očích strach i naděje.
,,Myslíš tu iluzi, se kterou sis povídal?" Light kývl, na Ryukovi viděl odpověď. Nechtěl ji slyšet! Neříkej to. Ne! ,,Je mi líto Lighte. Náš král je velmi mocný. Měl hodně možností."
Hnědovlasý chlapec si přikryl ústa. ,,Do prdele." zasténal, oči skleněné. Oni s ním manipulovali! Celou dobu kráčel po jejich cestičce, aniž by si to byl uvědomil. Drogy, zajetí, pokusy...tolik si toho musel prožít, jen aby nakonec zjistil, že to bylo naplánované! Cítil vztek, adrenalin se mu rozlil do všech koutů černých žil.
,,Cítím se, jako bych za tu dobu neudělal žádné vlastní rozhodnutí." šeptal do dlaně. Ryuk ho i přesto slyšel. ,,Pochopil jsem to. Pochopil jsem, o čem tohle celé je, Ryuku. Je to můj dluh, že ano? Všechno co se děje, je můj dluh! Je to ta smlouva...ta smlouva.."Prudce se nadechl. ,,Myslel jsem si, že je to jen sen. Nikdy bych si nepomyslel, že smlouva byla skutečná..."
Už dlouho nebyl Light takto zoufalý. A když vezmeme v potaz tři měsíce bez svobody, tak už to bylo vážné. Teprve nyní si Light připadal zlomený.
Pomalu sundal ruku z obličeje, zabodl se zorničkami do anděla smrti s nenávistí a odporem. Nenáviděl ho, nenáviděl krále, všechny je nenáviděl! Sebrali mu život, identitu, minulost i soukromí! Sebrali mu všechno a stále jim to nestačí. Chtějí mu vzít L. Jediného člověka, o kterého kdy stál. Jediného, koho kdy miloval. Věděl, že když ho nechá umřít, umře s ním. Když ho zachrání, bude až do svého konce jenom loutka v rukách pekelných. Loutka, kterou zapálí jejich sirky, ze které zbude jen popel a prach.
,,Chci s ním mluvit."
,,Cože?" Vzpamatoval se Ryuk.
,,Slyšel jsi. Chci s ním mluvit." Jeho hlas byl najednou úplně ledový. Vstal, vykročil k Ryukovi, ve tváři měl stín. Křídla se výhružně pozvedla.,,Nebo nemám právo ani na to? Jsem anděl smrti sakra!" Křídla se roztáhla. Byla mnohem mohutnější, než ta Ryukova.
Téměř poprvé za tu dobu, co se znají, černého shinigamiho opravdu vyděsil. Normálně klidný a lehkovážný anděl nervózně ustoupil, pocítil k němu respekt tak silný, jaký nechoval ani ke králi. Něco v sobě měl. Něco nebezpečného, božského. Ano. Možná byl skutečným bohem. Možná jím byl vždycky. Na ten malý okamžik Ryuk cítil ohromující sílu. Takovou, jakou ještě u žádného boha smrti nezažil. Možná proto, že jsou všichni tolik líní a tak málo chtějí žít. Anděl smrti Light si vážil svého života, byl životem naplněn, teplo uvnitř mlčícího srdce praštilo do studeného svalu a ten se rozpohyboval. Odhodlání v očích ho nenechalo lhostejným. Už nebyli nerovnocení. Stáli tam, jeden anděl proti druhému a zdálo se, že si Light poprvé uvědomil svoji moc. A jeho srdce tlouklo.
,,Neuvěřitelné..." Hlesl Ryuk. ,,Tak dobře, Lighte. Výřidil jsem jeho vzkaz, vyřídím i tvůj. Možná, že mne vyslechne." Souhlasil na konec (zdálo se mu nemožné ho odmítnout) a když vyletěl z okna, záclony se za ním rozevlály.
Teprve po několika minutách chlapec vydechl. Nechal křídla klesnout, posadil se na postel a vyčerpaně si mnul spánky. Potom zabořil tvář do dlaní. ,,Dluh..." To slovo prokličkovalo jeho myslí a odtančilo pryč. Light si pomalu sáhl na hruď, srdce hluboce a silně tlouklo. Hlásilo svou přítomnost a věčnou chuť do života....Do života s L.
Někdo dospívá několik let. Někdo nikdy nedospěje...a někdo pochopí dospěje během pár minut tak nečekaně, jako se objeví padající hvězda. Light dospěl. Cítil se najednou tak úplný a celistvý, jako nikdy dřív. Bezmoc zmizela, cítil jen sílu. Změnil se. Od teď bude všechno podle něj. Jestli zachrání svého milého, bude to jen jeho rozhodnutí. Přišel čas se vykuklit a proměnit se v motýla. Přišel čas žít v realitě a konečně dospět....

Again for you

Z obývacího pokoje se začaly pozvolna linout hlasy. Šum doléhal k jeho uším s vábivou tendencí. Ryuzaki byl vzůru, jeho otec a watari taky. Light měl chuť udělat to, co posledně udělal Ryuzaki a zatáhnout ho beze slova do pokoje. Cítil se plný nevybité energie a moc dobře věděl, jak zatraceně dobře by s ní naložil. Všechny svoje proměněné části těla, všechny svoje odlišnosti by využil jen a pouze v jeho prospěch. Každý svůj pohyb, dotek, tah svými rty, zuby i nehty by mu daroval s tou nejmocnější citlivostí. Věděl, že by to dokázal ovládnout. S ním by dokázal cokoliv! Rozhodl se však potrápit sám sebe a odřict si svůj chtíč alespoň pro zatím. Bylo tu něco, co musel udělat. Malá neuzavřená záležitost, která si zasloužila svoje řešení....
Ale nejdříve musel vyřídit své vlastní potřeby. Ty lidské i ty nelidské. Usmál se a odešel do koupelny

.Again for you

Pan Yagami seděl u skleněného stolku, jednou rukou něco zaškrtával do diáře a druhou telefonoval s oddělením na polici. Přestože byl většinu času v přítomnosti L, pomáhal hledat Scientista a do nedávna také Lighta, stále byl šéfem policie a musel se podle toho chovat. Měl skutečně hodně práce. Už přes měsíc neviděl svou manželku a dceru. Neměl čas. Detektiv jeho povinosti toleroval. Stejně, jako jiné ráno, ho nechával pracovat a sám se zabýval svými vlastními záležitostmi. Právě nyní byl zabraný do svého notebooku. V prstech levé ruky držel potisknutý papír a střídavě hleděl na něj a na monitor. Něco porovnával. Téměř přitom nepostřehl, když mu Watari položil vedle klávesnice kávu s cukřenkou, ani nevzhlédl a jen napůl hlasu poděkoval. Zrovna, když starý muž pokládal před Lightovo otce talíř se snídaní, dveře ložnice se otevřely a do místnosti vešel Light. Všichni k němu vzhlédli, tváře jim zahalil jemný závoj překvapení. Chlapec měl na sobě jenom kalhoty, nahá hruď na sobě držela pár zbylých kapek vody, vlasy byly zpola mokré, lepily se k čelu a záda mu obkresloval temný stín jemného peří. Otec synova křídla zatím na vlastní oči neviděl. Jeho překvapení se rychle stupňovalo.
,,Dobré ráno." Pronesl do místnosti, ke všem přítomným. Tvářil se přitom naprosto klidně a uvolněně. Detektivem projel záchvěv vzrušení. Jen tak tak zadržel svůj jazyk, který chtěl oblíznout spodní ret, aby zůstal v puse. Velmi křečovitě obrátil svou pozornost zpět k monitoru. Pan Yagami synův pozdrav rozpačitě oplatil a snažil se při tom neviset očima na jeho perutích. Jak neuvěřitelné! Jen Watari byl klidný. V jeho očích se zračila radost a obětavost tak, jako vždycky.
,,Mám nakrájet jablka?" Zeptal se ho.
,,Víte co? Dnes bych si dal něco jiného. Opravdové jídlo. Třeba tousty se šunkou, když budete tak laskav." Další překvapení zbrázdilo tři obličeje. L hleděl zarytě do notebooku a Yagami dělal, že má spoustu práce s mícháním vlastního čaje, jen Watari se rozzářil.
,,Samořejmě, hned to bude." Přikývl a zmizel v kuchyni.
Light pohodil vlasy, načež se vydal středem pokoje ke shrbené soše. Ryuzaki cítil, že se blíží a trochu se ošil. Třeštil oči do monitoru, přičemž zjistil, že zapomněl, na čem zrovna pracoval. Light došel až k němu, dlaní mu podepřel bradu a donutil ho zvednout k němu tvář. Jejich pohledy se střetly.
,,Ahoj miláčku." Řekl Light a políbil šokem rozdělené rty. Klid v pokoji přerušil podivný zvuk. To jeho otec vyplivl právě upitý čaj a hrozivě se rozkašlal. Černé zornice se rozšířily. V sametové tmě se rázem leskl hvězdný prach. Dokonalé! Light se narovnal, přejel dlaní po shrbených zádech a natáhl se pro židli. Tu pak postavil vedle detektiva a s naprostým klidem se na ní posadil. Křídla bolestně přitisknutá k opěradlu okázale ignoroval.
,,Zase si byl celou noc vzhůru?" Zeptal se a bez zábran nahlédl do jeho počítače. ,,Měl by si se trochu vyspat, Ryuzaki."
Polknutí.
,,Pracoval jsem." Dostal ze sebe.
,,Něco nového?" Zajímal se Light, zatímco se za jeho zády otec uklidňoval. Místností se rozléhaly hluboké nádechy a výdechy. Pak už jenom slyšeli, jak se Yagami snaží utřít poprskaný stůl.
,,Ano. Scientist mně v noci kontaktoval. Chce..."Podíval se na Lighta a slova mu uvízla v hrdle. Light pozvedl obočí. ,,...Chce pokračovat v plánu."
,,Výborně." Komentoval to Light.,,Překvapuje mně, že ti ještě věří."
,,Ano, taky tomu nerozumím. Nicméně to vypadalo, že nemá na výběr. Domnívá se, že jsem jediný, komu se podaří nalákat k němu detektiva L a anděla smrti Lighta Yagamiho."
,,V tom se rozhodně neplete." Zasmál se Light. Skutečně se zasmál! L cítil, jak ztrácí svoji koncentraci. Byl najednou plný tolika pocitů! Překvapení, lásky, štěstí...To, co Light udělal překonalo všechny jeho představy. Políbil ho před svým otcem! Naprosto bez studu se k němu měl! A to oslovení...Jeho tělem se prohnala vlna touhy a odrazila se ve velikých zorničkách. Co se to s ním stalo?
,,Takže jaký je teď plán?"
L se vzpamatoval. Otočil se k počítači, otevřel složku, klikl na fotografie a zabodl prst na obrázek vysoké budovy.
,,Tady se vše odehraje. Musíme ještě doladit pár detailů, Scientist chce všechno perfektní. Řekl, že pro nás zajistí mafii. Všechny sežene a naláká je dovnitř. Musíme mu poskytnout důkazy, se kterými bude jednat. Jestli všichni ti lidé přicestují, bude to jenom kvůli tobě. Každý z nich tě bude chtít. Musí to být přesvědčivé."
,,Takže mu vlastně budeme do poslední chvíle pomáhat?"
,,Dá se to tak říct, ano."
,,Jak absurdní." Light se opět usmál.,,Líbí se mi to."
,,Ehm...Ano. Je to poměrně šílené." Přitakal. ,,V každém případě to bude spolupráce takříkajíc dvouvrstvá."
,,Dvouvrstvá? Jak to myslíš?"
,,Tak, jak to říkám. Například ta budova." Zbrkle zahýbal myší, šipka se na místě budovy rozkmitala. ,,Scientist chce v hotelu vybavení, které celou akci zjednoduší a zajistí mu bezpečí. Falešné kamery, detektory, snadno zamykatelné dveře, sejf a místnost pro naši výměnu. To vše mu samozřejmě poskytnu a také mu pošlu prezentaci, včetně lidí, kteří na technice pracovali, aby si mohl vše bezpečně ověřit. Zároveň ale budeme pracovat s jinými lidmi na dalších vymoženostech, o kterých nebude mít nejmenší tušení. Vytvoříme naše vlastní pasti, nainstalujeme odposlechy a vše pečlivě zamaskujeme. Na jednu stranu budeme budovu připravovat pro něj, na druhou proti němu. Budovova bude pokryta dvouvrstvou ochranou."
,,Geniální." Light vypadal ohromeně. Detektiv pocítil samolibou radost, nad jeho pochvalou. Jeho nadšení ho zahřálo u srdce. ,,Ty jsi skutečně dvojitý agent Ryuzaki, já nemám slov." L netušil, jak zareagovat. Snažil se oplatit mu chválu alespoň nepatrným úsměvem. Dlaň jeho milence mu přistála ve vlasech. Prsty projely černé vlasy. Jemné prameny jimi protekly a pohladily hřbet kostnaté ruky. Na L bledé tváři se objevila nepatrná červeň. Pak se paže rychle ztáhla a na osamnělou kůži pod rozčepýřenými vlasy padl nečekaný chlad.
,,Do kdy to má být hotové?"
,,Do týdne." Odpověděl L. O pár vteřin později, vplul Watari do pokoje a postavil před Lighta snídani. Ten poděkoval, zahleděl se na tousty, povzdechl si a pak po jednom sáhl. V očích odhodlání. Zakousl se do něj, těžce polkl. Potom se zamračil a zakousl se znovu. L ho zádumčivě pozoroval. To má být protest? Revoluce? Bylo jasně vidět, že se do dalšího sousta nutí.
,,Lighte-kun..."
Další polknutí. Anděl smrti se na Watariho podíval a usmál se.
,,Děkuji." Řekl. Watari mu úsměv opětoval a šel udělat jeho otci nový čaj. Light opět se vší snahou kousnul, kousal, polknul.
,,Lighte...Jestli to nedojíš, nic se neděje." Informoval ho soucitně L.
,,Ale já to sním." Odvětil Light a znovu se zakousl. Naprosto tvrdohlavě a bojovně polykal. ,,Nedělej si starosti, Ryuzaki."
,,Očividně ti to dělá potíže." Zhodnotil ho pohledem. Chtěl něco dodat, ale Light zavrtěl hlavou.
,,Pár měsíců jsem nejedl. Musím si jen...zvyknout."
,,Jsem si jistý, že Watari by se nezlobil, kdybys..."
,,Marná snaha Ryuzaki. Svůj toust ti nedám." Odvětil s předstíranou vážností a detektiv se nestačil divit. Vtip. Light vtipkoval. Co se to tu děje? Srdce tlouklo tak, že málem vyskočilo z těla ven.
,,Eh..Lighte." Oslovil ho tentokrát otec, Light se po něm otočil, tvářil se jakoby nic. ,,Mohu s tebou mluvit?"
,,Jen do toho." Pobídl ho syn.
,,O samotě."
Lightovi bylo naprosto jasné, o čem bude řeč. Nebál se toho. Teď už ne. Ryuzaki to taky věděl. Pozorně Lighta sledoval a zdálo se, že nerozumí milencovu klidnému postoji.
,,Jistě." Chlapec kývl, vstal ze židle, křídla přitom zašuměla. Pár peříček se otřelo o bílé triko detektiva. Light k němu přistrčil talíř s druhým toustem. ,,Tady. Když mohu já, tak ty taky." Ušklíbl se na něj a odešel do ložnice. Otec ho následoval. L zůstal v místnosti sám a konsternovaně hleděl na zapečený chléb. Má to...sníst!? To má být nějaký jeho test? Zkouška lásky zkrze toust?? L zatoužil po dortu. Proč jen si Light neporučil něco sladkého? Udělal to schválně? Detektiv se cítil, jako by na něj vylili kýbl ledové vody. Koukal na Lightovu rozjedenou snídani a pomalu zjišťoval, že je zvědavý. Chtěl vědět, co se děje za dveřmi ložnice. Chtěl být u toho, až bude Light hájit jejich vztah. Možná by mohl...ne! Tohle bylo soukromé. Rodinné. Poslouchat za dveřmi bylo pod jeho úroveň. A vejít tam a připojit se? Nemyslitelné! L byl sám sebou naprosto zmatený.

Again for you

Light se posadil do křesla, nohu přes nohu, zatímco jeho otec pomalu zavíral dveře. Pak se usadil na křeslo u postele a rozpačitě posunul brýle po kořenu nosu.
,,Lighte..." Začal a ihned se odmlčel.
,,Ano?"
,,Ty a Ryuzaki... Máte spolu něco?"
,,Ano." Odpověděl Light. Statečně přitom čelil jeho sklíčenému pohledu. V tuto chvíli měl naprostou mentální převahu. Od střetu s Ryukem se cítil neskutečně silný. Tohle byl ten nejmenší problém. Ale musel být vyřešen. Hned.
,,Ale on je..."
,,Muž." Doplnil ho syn.,,Je to závažnější problém, než fakt, že mám na zádech pět kilo peří?" Pozvedl obočí a demontrativně křídla rozložil. Yagami se uvnitř zalykal. Otcové se pokaždé těžko smiřují, s dospíváním dítěte, ale tohle bylo příliš! Lightova otázka naneštěstí nebyla ani drzá, ani nelogická. Soichiro si povzdechl.
,,Jak dlouho to trvá?"
,,Dlouho. Dokonce déle, než jsem sám donedávna tušil." Miloval jsem ho ještě když byl nepřítel. Dodal v duchu. Yagami té odpovědi nerozumněl. Nicméně uvnitř zahořel, pocítil vztek, vůči detektivovi, jenž svedl jeho jediného syna. Tak tak se držel, aby nevylítl. Sebekontrola byla jejich společnou vlastností.
,,On tě..." Zarazil se. Došlo mu, že tudy cesta nevede. Začal tedy znovu. ,,Doufal jsem, že mu mohu věřit."
,,Nemůže za to. Měl bys vědět, že podmět přišel z mojí strany."
,,Ale on je dospělý! Měl by se podle toho chovat." Vyprskl. Nešlo to zadržet.,,Je ti teprve osmnáct."
,,Nebo taky třicet. Záleží na úhlu pohledu." Pronesl. Konečně to mohl říct. Připadal si najednou tak svobodný! Vzpomněl si na Krále shinigami a uvnitř těla ho zahřála příjemná zlomyslnost. Teď byl rebel, dezertér. A náramně si to užíval.
,,Nerozumím." Yagami vypadal zmateně.
,,Je to komlikované." Light rozpřáhl ruce.,,Tak či tak jsem už taky dospělý otče. A jsem schopný dělat vážná rozhodnutí."
,,Lighte." Yagami zaúpěl.,,Chápu, že ho obdivuješ, a asi ti připadá zajímavý, ale tohle přece nemůžeš myslet vážně. Když pomineme to, že se jedná o muže, ten člověk opravdu není v pořádku. Strávil jsem s ním čtvrt roku a měl jsem čas ho trochu poznat. Sám přece musíš vidět, že není normální."
,,Podívej se na mě. Já snad ano?"
,,To není totéž." Další dlouhé povzdechnutí.,,Tenhle případ nebudete řešit věčně. Tvůj vzhled se jistě zase srovná, ale on zůstane pořád stejný." Light se hořce usmál. Jeho otec vůbec nic netušil. Myslel si že bude stejný jako dřív? Že vůbec tohle všechno přežije? Nemožné. Pevně stiskl dlaně v pěst.
,,L je nejinteligentnější a nejatraktivnější člověk, jakého znám. Ke svému chování má své důvody. Nestydím se za něj. Miluji ho."
Otec vytřeštil oči. Nikdy by nečekal, že od svého syna uslyší něco takového. I kiru, zabijáka by jistě zkousl snáz.

Again for you.

,,Lighte..."
L se málem zastavilo srdce. Musel se zády opřít o zeď vedle dveří. Rozpaky ze svého nedospělého jednání byly tytam. K čertu s důstojností. Slyšet něco takového bylo nad všechny zásady světa. V břiše se mu třepotaly motýly. Připadal si najednou tak...chtěný! Někdo o něj stál, bojoval o něj, bránil ho! Jeho. Jakživ takový pocit nezažil. I když možná kdesi ve svém nejhlubším nitru se probudilo cosi známého, šťastného. Byl dítě a procházel se s maminkou v parku. Její teplé, něžné paže ho láskyplně přijaly do své náruče...Ano takový to byl pocit. Známý, přenádherný pocit, jenž mu šeptal do ucha:,,Nejsi sám."
Detektiv se pomalu odlepil od stěny, skleněné oči plné dětského štěstí pohlédly na starého muže. Ten ho pochopil. Věnoval mu mateřský úsměv. Chvíli na sebe hleděli, než nakonec starý muž odtrhl pohled a přešel ke stolu. Vzal do ruky talíř s nedojedenou snídaní a chtěl ho odnést, ale zbrklý hlas ho zarazil.
,,Ne." Detektiv kvapně přistoupil blíž, dvěma prsty nemotorně zabavil studený toust. ,,Ten je můj." Vysvětlil. Watariho úsměv se rozšířil. Dneska byl zvláštní, velmi zvláštní den. Kývl a odnesl talíř do kuchyně.

Again for you

,,Ty to s ním myslíš vážně?"
,,Ano."
,,I přestože není schopný dát ti všechno, co od něj čekáš?"
,,Je víc, než schopný." Opáčil Light a ...zarazil se. Stejně jako Yagami. Koukali na sebe a mezi nimi třista voltů. Tato věta zněla nebezpečně dvojsmysleně a bohužel, i Soichiro ve svém věku, to nastará kolena pochopil. Místností zaznělo těžké polknutí. Lightovo otci se chtě nechtě vybavil jeden jediný okamžik. Místnost s rozházenou postelí, roztroušeným peřím a poházenými papíry. Zrudl.
,,Takže, ten večer, co jsi se vrátil..."
Light pomalu kývl. Jeho vnitřní klid se rozhoupal. Nervozita stoupla, jako rtuť v teploměru.
,,Neprali jsme se." Řekl nakonec a bylo to velice decentní vyjádření k tomu, co se ve skutečnosti dělo. Jeho otec si to ani neodvážil představit. Bylo tak divné o tom mluvit. Nikdy takový rozhovor nevedli. Ke zprávám a politice to mělo velmi daleko. Lightův otec se rozhodl tu bariéru porušit. Přece jen to byl jeho syn. Museli o tom mluvit. Yagami si byl vědom toho, že je ta bariéra z velké části jeho vina.
,,Doufám, že ti neublížil..."
,,Neudělal mi nic, co bych sám nechtěl. Jak si řekl, je dospělý. Kromě toho v mé momentální podobě jsem já ten, kdo musí být opatrný." Zdráhavě pozvedl ruku a ukázal drápy. Trapnější už to být nemohlo. Otcovi se udělalo mdlo. Nastalo tíživé ticho. Staršímu muži se proti jeho vůli zas a znovu zmítal před očima obraz zdemolovaného pokoje. Chlapeček dospěl. A to poměrně drasticky.
,,Nechci, aby tě ranil." Pronesl do ticha.,,Je tolik oddaný své práci."
,,Já vím. Nehodlám ho omezovat."
,,Tak dobře." Otec to vzdal. Absurdní, Bylo to tak absurdní! Ale muselo se to vyřešit.,,Můžeš ho přivést?"
Light se zvedl, vyšel ze dveří. Rozhlédl se po pokoji. L tam nebyl. Co to? Istinkt ho zavedl do kuchyňky, kde nalezl Watariho, jak zbrkle pátrá v šuplíkách. Jen co Light vstoupil, Watari se narovnal, vítězoslavně sevřel v rukách malou krabičku.
,,Kde je...?"
Starý muž odstoupil od pultu. Za jeho tělem dřepěl L. Kolena přitáhnutá k hrudi, tvář schovaná ve složených pažích.
,,Ryuzaki!?" Light k němu došel, přiklekl. Detektiv pomalu vzhlédl, Jeho výraz bylo hotové umučení. Černé oči se do něj zabodly.
,,Jsi v pořádku? Co je ti?"
,,Necítím se dobře." Vysvětlil.
,,Proč? Co se stalo?"
Žádná odpověď.
,,Snědl toust." Odpověděl místo něj Watari. L zorničky se stočily ke starému muži. Zúžily se jakoby ho měly probodnout. Nakonec se detektiv znovu schoval do bezpečí svých paží.
Light na něj koukal chvíli překvapeně, načež mu zacukaly koutky. Bublalo to v něm, ale nemohl se zasmát.
,,Já to nemyslel doslova. Nemusel si to jíst." Zavyl. Ale když viděl jeho stav, rychle od Watariho převzal prášek, sklenici vody a donutil ho zvednout hlavu. Strčil mu tabletu do pusi. L ji polkl. Pak mu přiložil k ústům sklenici vody a Ryuzaki se poslušně napil. Zatraceně divný den!
,,Lepší?" Zeptal se opatrně.
,,Ne."
,,Otec chce, abych tě přivedl."
Ryuzaki sebou škubnul.
,,Pokud se na to necítíš, řeknu, že jsi zrovna poněkud indisponován."
L ruce pevně dopadly vedle bosých chodidel. Vzepřel se na nich, vstal, zakymácel se, Light ho podepřel.
,,Zatraceně." Ulevil si L. Light šokem zalapal po dechu. L zaklel! Dobrý bože! On opravdu zaklel! ,,Mám čekat, že mne vyhodí z okna?" Zeptal se, zatímco mu Light pomáhal ke dveřím. ,,Nejsem si jistý, že by to můj žaludek snesl." - To už Light opravdu vyprskl. Nemohl si pomoct. Chytil jeho tváře, opřel svoje čelo o to jeho. Miluju tě, pomyslel si. Nemusel to říkat nahlas, L to v jeho očích viděl. Light si byl jistý, že nikdo jiný by pro něj něco tak ohromně pitomého neudělal. Ryuzaki snědl slaný, studený kus opečeného chleba, jen aby ho potěšil. Takový byl jenom on. Na celém světě jenom on. Jeho otec tohle musí pochopit.
,,Jsem si víc, než jistý, že tvůj žaludek to přežije." Zašeptal, usmál se. Dnes se toho tolik změnilo! A to bylo teprv ráno! Oba se nadechli a vešli do ložnice.

Again for you

Yagami si podpíral pravou rukou hlavu a zdálo se, že se snaží dát si do pořádku vlastní myšlenky.
Jakmile zavětřil jejich přitomnost, vzhlédl. Light si sedal na postel vedle L. Ten vypadal...bože. Vypadal hůř než normálně, i když si Yagami myslel, že horší to být nemůže. Rozcuchanější, unavenější, výraz absolutně nespolečenský a apatický. Šéfem policie opět zacloumal vztek. Není to tak dávno, co si na jeho místě představoval pohlednou a inteligentní Lightovu spolužačku Takadu.
L byl sice inteligencí na té nejvyšší možné úrovni, ale to chování, ten vzhled! Zkusil si představit rodinné vánoce a otřásl se. Nový rok? Stejná reakce. Narozeniny? Dobrý bože! Co kdyby mu Sayu nedopatřením darovala ponožky? A ten hrozný jídelníček! Žádná kázeň, žádná pravidla! Tragédie v lidském těle!
Detektiv vypadal, že se mračí. Light věděl, že mu není dobře, Yagami si myslel, že se s ním chce hádat. Zúžil zornice a vyrovnal boj přísným pohledem. Školní křída by se vedle L bledého obličeje styděla!
,,Takže." Promluvil vážně Yagami. ,,Měli jsme s Lightem zajímavý rozhovor, rád bych slyšel váš názor Ryuzaki."
L se zmohl pouze na přikývnutí.
,,Jste si vědom toho, co jste přede mnou celou dobu tajil?"
Další kývnutí. L ústa se pomalu otevřela. Light se modlil ke všem bohům, kromě bohů srmti, ať Ryuzaki nezvrací.
,,Neměl jsem právo cokoliv říct, to rozhodnutí bylo na Lightovi" Řekl.
Yagami zaskřípal zuby.
,,Jenže Light je ještě dítě." Vyštěkl.,,A vy jste měl mít dost rozumu na to, aby k tomu vůbec nedošlo."
,,Nesouhlasím." L se nadechl, vydechl, snažil se myslet na pudink, na lízátka, na pralinky v mléčné čokoládě...,,Light je dospělý. Jak po fyzické, tak po psychické stránce. Co se dnešního fyzického stavu týče, vyzrálost je slabé slovo a psychicky je mnohem dál, než my oba dohromady."
Tahle odpověď Yagamiho ohromila. Chvíli nevěděl, co na to říct.
,,Snažíte se mi namluvit, že znáte Lighta líp, než jeho vlastní otec?"
Light v duchu prosil Ryuzakiho, ať řekne ne. Jeho telepatie měla jisté mouchy.
,,Ano."
Yagami byl rudý, jako rajče, brýle se mu zamlžily.
,,Všechna tajemství svěřil v první řadě mně. Navíc jsme se znali ještě dlouho před tím, než jsme se poznali."
Tak! Teď si tomu dal chytráku. Pomyslel si Light. On to samozřejmě pochopil, ale Yagami byl zmatený. Zuřil.
,,Co to má znamenat?" Musel se zachytit prsty o opěradla, jinak by se neudržel. Tak Lightovi je třicet a s L se znali, i když se neznali! Co dalšího se dneska dozví? Že zapečený toust je smrtelně jedovatý?"
,,Je to trochu koplikovanější." Snažil se to zachránit L. Opravdu mu nebylo dobře...
...karamel, jahody, šlehačka, cukr....systematicky se snažil zahnat svojí nevolnost.
Yagami strnul. S Lightem téměř identická odpověď. Buď se na něj domluvili, nebo jsou si ti dva pitomci skutečně souzení.
,,Jestli si s mým synem jenom hrajete..." Zavrčel. L si zkusil vzpomenout. Co se dalo mezi nimi považovat za hraní?
,,Nejsme děti." Konstatoval suše Light a byl z L zamyšlení značně nervózní.
,,...Nedávno na tenisovém hřišti..." Začal, Light do něj okamžitě strčil, rudý až po konečky vlasů. Hned však svého činu litoval. L se zamotala hlava. Sesunul se k podlaze. Rukou zakryl ústa, oči vytřeštěné před sebe.
A sakra
Light vyběhl z pokoje, nechal tam L napospas vyčítavému pohledu. V mžiku byl zpátky, postavil před něj na zem cukřenku. Jednu kostku ihned vzal a nacpal ji L do pusi. Pokud by měli soupeřit, Light nejedl sice vůbec, ale jen pouhé čtyři měsíce. L nejedl nic s obsahem soli celý svůj život. L rozhodně vítězil.
,,Co je to za komedii?" Lightův otec se zvedl z křesla. Jeho trpělivost byla u konce.
,,Není mu dobře. Snědl toust se šunkou a stále ho v sobě drží." Vysvětlil honem Light, zatímco hladil shroucené neštěstí konejšivě ve vlasech.
Toust! Yagamiho předpovědi se naplili. Dozajista se zbláznil! Mělo vůbec smysl jim něco vyčítat? Vyčerpaně klesnul zpět do křesla. Roli otce tentokrát skutečně nezvládl. Možná měl L pravdu. Možná...kdyby znal svého syna, věděl by, že je mu už třicet. Poznal by, že se s L znali déle, než sami tušili.... a snad, kdyby Lightovi naslouchal, věděl by, že zapečený toust může být zatraceně hodně jedovatý. Důkaz byl do očí bijící! Vyměkl, vychladl. Cítil se unavený a...starý. Sledoval mladou dvojici, jak řeší Ryuzakiho zažívání a když viděl, jak ho Light starostlivě krmí kostkami cukru, pobaveně zavrtěl hlavou. Light držel L pevně za ruku, jakoby umíral, kontroloval výraz v jeho tváři, dokud se detektiv netvářil dost spokojeně a přeslazeně. To už se Yagami doopravdy usmíval. Najednou to taky viděl. Patřili si. Hluboce a bezvýhradně patřili jeden druhému....a to ještě dlouho před tím, než se poznali.

Again for you

Poslední úpravy na budově byli téměř hotové a do toho osudného dne zbývalo ještě celých pět dní. L v rychlosti skontroloval několik grafů, projel kamerové snímače v budově, zapnul a vypnul falešný sejf. Všechno se zdálo být v pořádku. Zítra se tam vydají a skontrolují si to hezky z blízka. Možná, že plán pak bude trochu jasnější, a srozumitelnější. Zatím bylo všechno nejisté. Scientist byl nevypočitatelný a výsledek akce bal zahalený v husté mlze.
Byl čas oběda. Trochu ho zaráželo, že Light ještě nevylezl z ložnice. Neměl z čeho být tak unavený! Bohužel. Snad by ho mohl jít zbudit a zeptat se ho, jestli si dá oběd. Nebylo to nic nepředstavitelného teď, když už čas od času něco snědl. L z něho měl radost! Sám už by do pusi nic slaného nevzal, ani kdyby ho mučili. Doufal, že Scientist o jeho slabosti netuší. To by bylo trpké, slané umírání!
Zvedl se od počítače a došel až k pokoji. Pomalu, z lehka otevřel dveře a ....nic. Light tam nebyl. Ani v posteli, ani za postelí. L se nad tím příliš nepozastavil a prošel ložnicí do koupelny. Jenže ani tam Light nebyl. To už bylo vážné. Vyšel zpátky do pokoje, když si všiml otevřeného okna. Záclony vlály v letním vánku, slunce pražilo z okna do pokoje. L přispěchal k oknu a vyhlédl z výšky dolů. Na chodníku spatřil černý flek. Zamračil se. ,,Idiot," pomyslel si otráveně. Sebral ze skříně těžký, černý kabát a došel do obývacího pokoje.
,,Watari zavolej na recepci, ať vypnou kamery u vchodu. Pozastav desítku, jedenácku a osmičku." Řekl, jak jej míjel.
Yagami vylítl. ,,Už zase?" Noviny, které četl skončili zabořené v klíně.
,,Obávám se že ano. Váš syn je hodně tvrdohlavý."
,,Ten kluk nemá špetku rozumu!" Rozčiloval se. ,,Jen včera ho vyfotilo sedm lidí!"
,,Těžko říct, jestli je vytrvalost pozitivní vlastnost." Souhlasil s ním L.
,,U Lighta je každá vlastnost nebezpečná." Yagami se vrátil ke čtení.
,,Ryuzaki, kamery byli odpojeny." Hlásil Watari.
,,Děkuji." Řekl L, a zmizel za vchodovými dveřmi.

Again for you

Jen co se dostal k hromádce třpytícího peří, všiml si řady osob stojících na protější ulici. Všichni byli svědky velmi hrůzostrašné podívané, kdy se cosi neznámého vrhlo z dvanáctého poschodí přímo na beton.
,,Lighte." Oslovil ho chladně L. Křídla pomalu sklouzla ze zad a odkryla hubená záda ve špinavé košili. ,,Nestačilo by to už?"
,,Myslím, že jsem tentokrát padal o šest sekun pomaleji." Oznámil tlumený hlas, téměř s hrdostí a konečně se tělo zvedlo.
,,Blahopřeji. Tvého úspěchu bylo svědkem celkem třináct osob. Čtyři jsou na smrt vyděšení, dva nadšení, jeden v bezvědomí a zbytek právě přivolává tisk. Mohl by ses zvednout, dřív, než se tvůj úspěch otiskne nejen na chodníku, ale také v novinách?" Light se posadil, L mu hodil přes ramena kabát, ruce vkouzly do rukávů. Společně se zvedli. Anděl smrti si oprášil kalhoty a vydali se zpátky do hotelu. Známá trasa kolem recepce, chodbou k výtahům, kde samozřejmě nezapomněl někdo přistoupit. Muž měl namířeno o patro víš, než oni a celou cestu znechuceně hodnotil jejich zevnějšek. Jeden bosý, druhý špinavý, oba rozcuchaní! Hrůza! Jeho pohoršení se nedalo ignorovat, protože muž prskal a nadával celkem bez ostychu a docela nahlas. Jak potupné.
,,To bylo naposledy." Oznámil L, jakmile byli v bezpečí svého apartmánu a dveře se za nimi zabouchly.
,,Ne." Protestoval Light.
,,Ano." Přidal se nekompromisně otec.
,,Nemám řidičský průkaz." Prohlásil chladně mladý shinigami.,,Chci umět aspoň létat."
,,Až to tady skončíme, zaplatím ti základní řidičský kurz." Zabručel Yagami.,,Ale z toho okna už nevyskočíš."
,,Mám křídla a jsou mi k ničemu." Namítal.
,,Moc ti sluší." Ozval se L, téměř šeptem. Light frustrovaně vydechnul. Kdyby byli jako on, pochopili by to.
,,Viděl to někdo?" Zeptal se Yagami.
,,Přirozeně." L hodil po Lightovi kritický pohled a zasedl za počítač.
Light se vydal do ložnice.
Ryuzaki ho okamžitě zmerčil.
,,Kam jdeš?"
,,Jdu se jenom osprchovat, Ryuzaki." Protáhl. ,,Mám v pěří kousky asfaltu."
,,Zvláštní." Komentoval to L. Pak se zvedl a vydal se za ním. Light nadzvedl obočí.
,,Pokud znovu skočíš, mohl bys mít na svědomí pár srdečních zástav, radši si tě ohlídám."
,,Nechceš mě k sobě rovnou připoutat řetězem?"
,,To není špatný nápad. Pokud bys to čtyřiadvacet hodin v kuse vydržel..."
,,Vrhl bych se z okna." Oznámil mu Light a pak oba hlasy zanikly za zavřenými dveřmi a puštěnou sprchou...

Again for you

Zbývaly tři dny. Všechno bylo připravené, čekalo se jen na zprávu od Scientista. Nervozita stoupala, ale přesto všechno jejich dny byli stále šťastné. Dokonce nejšťastnější od chvíle, co tenhle příšerný případ započal. Bylo to divné, ironické. Oba věděli, že to brzo skončí a přesto byli šťastní.
Light hleděl na svého milence se zadumanou tváří, dlaní podepřenou. Ležel na boku a křídla mu splývala přes okraj postele.
,,Ryuzaki..." Oslovil muže ležícího vedle sebe, přikrytého společnou peřinou. ,,Přemýšlel jsem."
,,Ano?" Zašeptal L. Černé oči se zalesky do tmy.
,,Až to skončí...Pokud přežijeme, pojďme spolu žít."
Tahle věta Ryuzakiho zasáhla. ,,O čem to mluvíš Lighte? Dobře víš, že už tady za pár dnů nebudu..." Jeho mysl přepadl smutek tak hluboký, že se málem utopil. ,,Možná chce jenom znát moji odpověď."...
L se přisunul k tělu blíž, přejel dlaní po vystouplých žebrech a vnímal hrubou vlnovku na své vlastní kůži. Druhou rukou pohladil uvolněnou tvář.
,,Žádné tousty?"
,,Nikdy."
,,V tom případě dobrá. Pojďme spolu žít."
,,Hotel nebo byt?"
,,Byt v hotelu je přijatelný?"
Light se usmál.
,,Velmi." Řekl a přitulil se do L těsné blízkosti.,,Japonsko, nebo Anglie?"
,,Nevím. Co Itálie?"
,,Mafie nás ztáhne z kůže. Chorvatsko?"
,,Turisti. Nenávidím davismus." Protáhl L. ,,Amerika?"
,,Pán chce být populární?"
,,To nemám zapotřebí. Navíc populární jsem. Závidět můžeš kdykoli."
,,Ne miláčku. Písmeno v abecedě je populární. Prokázal jsi mu tu čest. Tebe nikdo nezná."
,,Víš...tváře soukromých detektivů jsou lidem známé zřídkakdy. Má to dokonce své opodstatnění."
,,Směle ukaž svoji závist, i já jsem v novinách častěji, než ty."
,,Ale ovšem. Černá skvrna padající z výšky. To čtenáře jen tak neomrzí."
,,Dneska už jsem skoro letěl."
,,Ano. Doplachtil jsi pod auto. Přestože jsem tě už přejetého viděl, nepřestává mne to fascinovat."
Light trhaně vydechl. Detektiv to hodnotil, jako pokus o zadržení smíchu. Přejel mu palcem po rtech, usmívaly se. Pomalu ho objal kolem ramen, pohladil ho po hlavě. Tiskli se k sobě tak těsně, jak jen dokázali. Tiskli se tak, že neexistující skulinka mezi horkými těly vzplála v ohni, shořela. Bylo to téměř drastické. Tak vyžadované, tak zoufalé...Jakoby se báli, že je někdo odtrhne a už nikdy nespojí v jeden vroucí celek.
,,Atlantida." Řekl L.
,,Perfektní." Light zlehka políbil milencovo rty.,,Už abychom tam byli..." Zašeptal.

Again for you

L odešl pracovat před pátou hodinou ranní. Light odmítal vstát s ním z postele. Sic se mu snažil vyrovnat v mnoha různých směrech, nočním budíčkům se ze zásady vyhýbal. Zrovna, když se chtěl nazpět zavrtat do peřin a usnout na dalších pět,šest hodin, Kdosi promluvil.
,,Už je to dlouho, že?" Známý, klidný hlas zpřetrhal nitky ticha v pokoji. Light se zamračil v hlavě zablikal signál podeření.
Změřil si odraz mrtvého L, zamyslel se. ,,Kdo jsi?" Zeptal se pak. Přes Ryuzakiho tvář přelétlo zmatení.
,,To víš přece nejlíp." Odvětil. Light zakroutil hlavou.
,,Možná jsem se nevyjádřil přesně. Měl jsem se zeptat "CO jsi?"....Proč vypadáš jako on? Proč si mi lhal? Proč si mně nechal věřit, že jsi jenom moje představa?"
,,Nikdy jsem ti neříkal, co si máš myslet. Lighte-kun. Ani v co máš věřit. Byl jsem tady, a tys to tak chtěl. To je celé."
,,Neodpověděl jsi!"
L výraz poteměl. Zahalil jej studený pruh smutku.
,,Co-Jsi-Zač?" Ticho, když nakonec L promluvil.
,,Je to protože jsi s ním? Protože je lepší cítit teplotu něčího těla, než povídat si s někým neuchopitelným..." Jeho hlas byl jako nenápadná výčitka.
,,Ty nejsi on! Nejsi Ryuzaki, kterého jsem zabil. A nejsi ani představa. Jsi jen součást dluhu. Jsi moje nejhlubší svědomí, můj trest! Že ano?"
,,To si opravdu myslíš?"
,,Já blázen! Chtěl jsem věřit, že jsi skutečný! Ale víš co? Jsi jen iluze, špatná iluze. Máš pravdu, když si myslíš, že dám přednost živému L. On mě miluje. Tys mi jenom lhal."
,,Skutečně?" Černovlasý muž se zachmuřil. ,,Pomysli Lighte...Co by dělal, kdyby poznal celou tvoji minulost? Sériový masový vrach, který se nezdráhá využít i vlastní rodinu jen aby se stal bohem...Jak dlouho si myslíš, že by mu ta láska vydržela? On ti neodpustil, i když se tak tváří. Vůbec tě nezná. Víš, že já ti odpustil."
,,Ne. Ty nejsi ten, komu dlužím život. Nejsi L. Nevím, kdo jsi, ale nejsi on. A pokud jde o moji minulost, řeknu mu to. Povím mu naprosto všechno. Vím, že to pochopí."
,,Jen aby ses nespletl. Aby tě ve svých posledních dnech nezačal k smrti nenávidět..."
,,Neznáš ho." Light vstal z postele, dlaně tiskl v pěst.,,A nemůžeš zatím s jistotou říct, že nepřežije." Zasyčel. V tu chvíli se běžně klidná tvář a jemné rty detektiva znetvořily do nepřirozeného úšklebku.
,,Takže jsi se rozhodl. Výtečně."
Light ztuhl, zamrzl na místě, ....a pak najednou pochopil. Celou tu dobu, v jeho nejhorších a nejponižujících situacích to byl on. Celou dobu byl na blízku a tvořil Lighta k obrazu svému, psal celý příběh, připravoval ho na finále, směřoval ho k nechtěnému osudu!
,,Ty..."
,,Ach...Zdá se, že jsem prozrazen." Pravil s okatým zklamáním obraz detektiva.
,,Vzal jsi mi život."
,,Naopak, dal jsem ti nový, pamatuješ? Šance znovu vidět jediné světlé místo ve tvém srdci."
,,To není šance, je to trest. Odsouzení. Bohové smrti mně musejí hodně nenávidět. A ty nejvíc, co?"
,,Jen se snažím zachránit, co si napáchal."
,,Proč?" Light tomu přestával rozumět.,,Copak tenhle svět vám nestačí? Tady nejsem vrah, nezničil jsem Rem, nasnažím se stát Bohem světa."
,,Tohle je jen mezipřistání Lighte. Jenom příběh. Změny přijdou teprve až na konci."
,,A co když ten konec nebude podle vašich představ? Co když si zvolím svůj vlastní život a nechám ho umřít?"
,,Víš, že to neuděláš."
,,Ne, máš pravdu. Neudělám. Tvoje dohoda měla hodně lží, stejně jako ten tvůj příběh, ale mohu tě ujistit, že poslední kapitolu napíšu já sám. Nenechám L umřít, ale ani tě nenechám vyhrát. Udělal si chybu, když sis mně zvolil za nepřítele. Udělal si chybu, když jsi ze mně udělal jednoho z vás. A co je hlavní, udělal si chybu, když jsi mne nechal znovu získat L. Nevzdám se ho, Najdu řešení, jak všechno změnit a budu bojovat. Nejsem bezmocný."
,,Nebuď směšný. Myslíš, že mne můžeš porazit? Že můžeš změnit něco, co už bylo dáno..?"
,,Nebylo to dáno. To by ses tak nenamáhal vměšovat se do scénáře a přepisovat řádky. Pro vás nahoře to může být cokoliv. Pouhý příběh, mezi čas...ale pro mně je to realita. Pro mně je tohle můj život a ty mi ho nevezmeš."
,,Tak vida, zajímavé. Náš malý anděl smrti si skutečně myslí, že se mnou může bojovat. Nu, uvidíme. Jsem opravdu zvědav, jak smažeš všechno, co jsem napsal za tebe. Jak zlomíš předepsaný osud, jak zakotvíš v mezi čase... Opravdu jsem zvědav. Těším se až to uvidím." Bledá tvář ochabla, změnila se v němou masku a pak se obraz detektiva rozplynul. Light stiskl pěsti tak silně, že udělal do svých dlaní několik hlubokých oděrek. Černá tekutina se táhla k zemi, jako celá míza pekla, jako tenké nitky lávy, než ztuhly a změnily se v nejjemnější popel ze všech zesnulých. Silný a odvážný tak jako nikdy dřív. Kdysi se hnal za slepým snem, ideál nechtěný i předceněný, doopravdy neprožitý, tohle bylo silnější. Bojoval totiž pro sebe. O svůj život, svoji lásku, o svůj vlastní brk a inkoust. Pohleď králi, zde jsem! Stojím před křížem ukřižovaných, před sekerou popravených, šibenicí potrestaných...Jsem ten, co tě teď porazí...Tak se dobře dívej, protože nikdo jiný to neudělá tak dobře jako já. Nikdo jiný neumí tak krásně škrtat předepsaná slova...
Prsty vzaly černý brk, hrot již ponořený, ztracený v průzračném inkoustu. Copak je to? Zmizík? Ano ten! Dívej se, jak dokáže být mocný!
Kroky zastavily u rozevlátých záclon. Rudé oči pohlédli do dálky, hloubky, do všech stran. Světla pomalu zhasínala, a za nejvzdálenějšími obrysy Tokya se třpytila silueta tekutého ohně. Oranžová zář se líně natahovala po temnotě a ničila poslední vzpomínky noci.
Tohle jsem si vybral, to je můj svět, můj život, moje síla...
Ruce anděla se zapřely o okení rám, chodidlo došláplo na parapet.
Králi, teď jsem autorem. Pozorně mne sleduj, protože tohle je má první i poslední kapitola...
Všechny jeho údy se odrazily od opěrek. Chlapce pohltilo prázdno a muhutný vítr ho přijal do své náruče. Tak laskavý a přívětivý. Křídla se roztáhla, mohutná a veliká, Nepřemožitelně silná, neskonale jemná, nekonečně dobrá. Tak dobrá! Ach! Byl to vůbec shinigami? Kam zmizela temnota? Že by ji pozřel křišťálový inkoust? Jeho vlastní, průzračný, čistý, jedinečný...Takový inkoust vlastní jenom jeden z nich. Závidíte shinigami? Co se asi stane, až se tenhle inkoust dotkne zápisníku smrti? Uletí? Schoří? Rozplyne se v nicotě? ...

Again for you

Raz dva, raz dva. Malá hočička udělal kroků pět a maminka jen dva, Dívka ji pevně držela za něžnou ruku. Tak oddaně a důvěřivě. Spěchala za ní s radostí na srdci. Jdeme domů! Mami, ach mami! Dneska mi je sedm. Třeba se k nám táta vrátí! Holčička si poskočila, drobné nožky se jí při tom zamotaly do sebe. Upadla na záda, odřela si jemnou ručku, rozplakala se. Něžné máminy ruce ji však konejšili. Trpělivě, laskavě...Bude to dobré, neplač. To přebolí. Vžycky to přebolí, vzpomínáš?...Do drobného klína, na bleděmodré šatičky cosi zlehka dopadlo. Bylo to veliké, lehké, jemné, křehké...Mami, to je peříčko! Třpytí se jako tvůj stříbrný prsten, podívej! Nádherné! Tak krásné! Jako sen, jako sám zázrak přírody! Slzy v očích vysychaly, to štěstí je vyhnalo. Zaklonila hlavu a její drobná ústa ohromeně vydechla. Ukázala prstem k nebi. ,,Koukni mami, tam! Anděl! Letí tam adněl!"