Vrať mně!
Nenáviděl ho! Harry Potter nenáviděl Severuse Snapea nade všecko na světě. I skalní troll byl laskavější, i hůlka v trollově nose byla sympatičtější! Prostě ho nenáviděl! Dnes ještě víc, než kdy jindy, neboť mu ten zatracený parchant zadal trest přímo na dobu famfrpálového zápasu. Kdyby alespoň nehráli proti zmijozelu!
Harry cestou do jeho kabinetu zatínal ruce v pěst a z očí mu šlehaly blesky, div nerozbily brýle. Zrovna dnes! A tentokrát to ani nebyl on, kdo hádku při hodině rozpoutal. Nebyl ani drzý, ani nezpůsobil výbuch! Ten mastný bastard ho naschvál vyprovokoval!
Harry se zarazil v půlce chodby, stisk rukou povolil. Do zápasu zbývalo dobrých patnáct minut. Stihl by to, kdyby… mohl to udělat? Ovšemže ano! Je přece v právu! Má mnoho svědků, kteří potvrdí, že po něm Snape vystartoval naprosto bezdůvodně, což by mohlo vyústit až k podezření, že se snaží pomoct své koleji ve vítězství. Ano, přesně tak to je. Chce ho zavřít do ústranní, aby měl jistotu, že zlatonku chytí zmijozelský chytač.
Harry ještě chvilku váhal, než se otočil a běžel pro své koště. ,,Do háje s tebou Snape!“
# # #
Nenáviděl ho! Severus Snape nenáviděl Harryho Pottera nadevšecko na světě! Ani Brumbál nebyl tak odporně typický Nebelvír a ani jeho bonbóny nebyly tak nesnesitelně přeslazené! Zatracený Potter!
Profesor lektvarů po několikáté vykouzlil tempus. Bylo čtvrt na čtyři. Ten prostoduchý idiot mněl půl hodiny zpoždění. Jak nezodpovědné, jak podlé, jak …Potterovské! Zrovna dnes musel být při hodině tak nemožný! Snape přitom neměl nejmenší náladu se s ním hádat. Dokonce si ráno řekl, že si nebude kazit den a pokusí se ho ignorovat. Jenže copak to šlo? Ignorovali byste někoho, kdo vám před očima vyrábí atomovou bombu? Každá ingredience špatně nakrájená, každý postup sliboval explozi. Nejmíň desetkrát toho kluka opravoval, jen aby ostatní studenti odešli ve zdraví na další předmět. A když vynechal svou alergii na Potterův lhostejný přístup ke studiu, stále tu byla ta otravná povinnost vysvětlit mu, jak přidávat ingredience do polotovaru, aniž by se objekt vznítil. Kdyby nešlo o bezpečí celé školy, nechal by to na jindy. Jenže příště už by nemusel být natolik pozorný a mohlo by to skončit smrtí. A tak připravil několik kotlíků, nachystal potřebné přísady, některé dokonce nakrájel a Potter nikde! Celá škola je na Famfrpálovém zápase, jeho kolej hraje o první-druhé místo a on musí být tady a čekat, jestli se ten omyl přírody vůbec uráčí přijít!
Když trpělivost narazila na dno, Snape se posadil a přemýšlel nad tím, jak hrozný může dát studentovi trest, aniž by byl propuštěn.
Zápas skončil…
Nebelvír vyhrál, protože po deseti minutách chytač chytil zlatonku.
# # #
Harry děkoval bohu, že vyhráli tak rychle. Nechtěl mít ještě větší nepříjemnosti a tak, jakmile sesedl z koštěte, pádil do školy. Cestou do sklepení si mlhavě uvědomil, že se nepřevlékl a je nasáklý potem… Pak se ale rozhodl, že je mu to jedno. Běží přece jen na trest ke Snapeovi a na poslouchání nadávek mohl být klidně zpocený a špinavý. Stále v rozjitřené náladě, pln hýřivého adrenalinu a radosti z vítězství zabouchal na dveře, až se hrad otřásal v základech.
Snape otevřel tak prudce a rychle, že leknutím uskočil. Pak se hrdě narovnal a zpříma pohlédl do jiskrných očí. Černé zornice po něm hodily všechen svůj vztek a znechucení.
,,Pro…promiňte, zdržel jsem se.“ Vyhodil ze sebe zadýchaný chlapec a na okamžik se zapřel dlaněmi o kolena. Snape si pomalu prohlédl jeho úbor.
,,Byl jste na hřišti?“ Zeptal se s takovým chladem, že potem přilepené oblečení na chlapcově těle zastudilo, jako by jím projel mráz.
,,Jo.“ Vydechl. Pak k učiteli vzhlédl a provokativně dodal.,,Vyhráli jsme Sto padesát ku nule.“
Výborně. Snape začal v duchu počítat do deseti, než ho pustil dovnitř.
,,Takže aby bylo jasno, pane Pottere, ať už vám jde o cokoliv, nenechám vás páchat na tuhle školu atentát. Na rozdíl od pana Finnigana netoužím po tom vyhodit tuhle školu do povětří, nebo se na tom jen podílet. Za prvé proto, že bych přišel o práci a za druhé proto, že bych radši žil. Takže buďte tak laskav, sedněte si a poslouchejte…“
Snape začal výklad, ale Harry mu nerozuměl. Atentát? Vyhodit Bradavice do povětří? Copak tomu chlapovi už úplně přeskočilo? Než začal dávat pozor, profesor na okamžik zmlknul a vzápětí ho probodl svým pronikavým, nedůvěřivým pohledem.
,,Poslouchal jste mně?“
,,Ano.“ Zalhal Potter.
,,Takže budete schopný udělat zmiňovaný lektvar bez výbuchu?“
,,Nejsem Neville.“ Namítl nasupeně, ale přikývl. Přičemž vůbec netušil, jaký lektvar byl před chvíli zmiňován. Postavil se k pracovnímu stolu, kde už byli ingredience připravené a nakrájené. Postup založený v učebnici. Harry si oddychl a rozžehl pod kotlíkem oheň. Lektvar vnitřního ustálení-četl. Chytá cizí myšlenky… WoW! Harry vyvalil oči. Nikdy se nezajímal o moc, kterou měli jednotlivé lektvary, jaké se kdy naučil, ale dnes, po šesti letech studia si konečně uvědomil, že je to zatraceně užitečné. Jak to asi funguje? Bude moct číst myšlenky těch, co u něj budou nejblíže? Mohl by třeba číst i ty Snapeovo? Páni! Rozhodně to musí ochutnat, až bude hotový!
Harry se dal do přípravy podle postupu. Naneštěstí vůbec neposlouchal výklad svého učitele a to podstatné, to, kvůli čemu tady byl jaksi neslyšel. Snape ho pozoroval pouhých pár mínut, než vztekle praštil do stolu a vstal.
,,Pane pottere…“ Oslovil ho a rychlým krokem k němu spěchal. Za kvapné chůze ho varoval. ,,Ještě tam ten mletý zub z netopýra nepři…“ Sypká hmota dopadla na dno, Harry se stačil zmateně podívat, jak se k němu Severus řítí a pak ….vše zčernalo.
# # #
Harry pomalu zamrkal do stropu. Svět kolem se pomalu rozostřil, a tiché kvílení, které z dálky naléhalo na ušní bubínky zesílilo. Uslyšel Brumbála a madam Pomfreyovou, jak se o něčem dohadují a uvědomil si, že leží na ošetřovně. Cítil se těžký a malátný. Celé tělo ho bolelo, že měl pocit, jakoby se nedokázal ani zvednout na lokty. Po chvíli se rozkašlal.
,,Severusi!“ Ředitel se přiřítil k jeho lůžku a Harry spatřil nejprve jeho bílé vousy, pak tváře a starostlivý obličej. Trochu ho to utišilo, než si uvědomil… On mi řekl Severusi?
,,Jak se cítíš?“ Starý muž ho podepřel dlaní pod zády a pomohl mu do sedu. Harry zmateně zamrkal.
,,Pane profesore…“ Začal nejistě. Když se mu na tvář přilepilo několik mastných, černých vlasů, úplně se zhrozil. Oči šokovaně třeštil na starce.
,,Jsi zmatený, to je samozřejmé. Po takové explozi je vůbec zázrak, že jste to ty i Harry přežili…“ Brumbál si povzdechl. ,,I když tvůj kabinet bude potřebovat malou rekonstrukci a těch lektvarů je jistě škoda, jsem si jistý, že Harry za to nemůže.“ Mluvil, jakoby chtěl předejít erupci sopky. Harry zmateně mrknul vedle sebe a čekal ho pořádný šok. Na lůžku vedle něj spal On! On, jako Harry Potter! Sakra! Harry začal panikařit. Hlasy mu opět přestaly doléhat k uším. A on si prohlédl své třesoucí ruce. Byli veliké, bledé a mužské! Ruce dospělého člověka! Merline! Tohle ne….tohle ne…ne…
,,Zrcadlo!“ Vyhrkl a upřel všechno své zoufalství na Brumbála. Ten se jen lehounce usmál.
,,Vypadáš stejně jako vždycky. Jen bledší než obvykle.“ Informoval ho. Ale On přece není bledý, že ne? Odjakživa měl světlounce bronzovou pleť. Sáhl si na hlavu. Vlasy byly opravdu mastné a především dlouhé. O dost delší, než ráno! Nebylo pochyb, komu patří.
Harry těžce polkl. Jestli ukradl tělo Snapeovi, znamená to, že Harry Potter, spící na lůžku vedle něj, je… Pane. Bože. SNAPE! No nazdar! Tak tohle je zatraceně zlý!
Klid, uklidni se! Kdyby tu tak byla Hermiona! Ne, to zvládneš. No tak, nejde o život! Harry se zhluboka nadechl a vydechl. Nic to není, jen počkáš, až se Snape probudí a promluvíte si…Ježiši! On bude zuřit! Bude zuřit, i když vypadá jako já. Tak tohle fakt není dobrý. Kousl se do rtu. Tohle vůbec není dobrý!
,,Oba jsou v šoku…“ Uslyšel hlas lékouzelnice. ,,Ale jinak v pořádku.“ Starší žena se nad ním sklonila a zkoumavě se zahleděla do jeho…eh vlastně Snapeovo tváře. ,,Vím, jak nerad ležíš na ošetřovně, takže až se na to budeš cítit, můžeš klidně odejít. Pana Pottera přeneseme do jeho koleje a necháme ho v klidu odpočívat.“
,,Ne, já…“ Harry už chtěl začít protestovat, ale nezmohl se na jedinou větu. Chtějí ho dostat do Nebelvírské věže? Jeho? Chudáci spolužáci, ten jim dá! A co on? Kam by měl asi tak jít? Do učebny lektvarů? Do toho zdemolovaného kabinetu? …. Do jeho komnat? Chlapcovo nové tělo sebou otřáslo. Jakoby nestačily všechny ostatní problémy. Jakoby nestačilo, že ho chce Voldemort zabít! Harry se naštvaně podíval skrze strop a představil si nebe. ,,Bůh mně šikanuje.“ Pomyslel si hořce.
# # #
Severus Snape zamrkal. Mlhavé stíny se jen pomalu rozprostíraly, ale i přesto si uvědomil, že se cítí lehký a pln energie. To byla novinka, protože si od návratu Voldemorta téměř neodpočinul. Zkusil se protáhnout - nebolelo to. Naopak. Bylo to moc příjemné.
,,Harry?“ Uslyšel iritující hlas, který mu zkazil příjemné probuzení. Byl mu povědomý, jen nevěděl odkud… počkat! Řekl Harry?
Snape se nadzvedl na lokty a otočil hlavu napravo.
,,Pan Weasley?“ Šokovaně hleděl na zrzavého chlapce. Ten zrudl a vzápětí vybuchl smíchy. Naklonil se a Snape se nechal pobouřeně a zcela nechápavě poplácat po rameni.
,,Hele ty už mluvíš, jako Snape kámo!“ Chechtal se mu. Mistr lektvarů chtěl začít ventilovat svůj nejhlubší hněv, ale zarazil se. Něco tu nebylo v pořádku. Ten idiot si myslí, že je Potter. Podíval se na své ruce. Dlaně měly jiný odstín, prsty byly kratší. Tohle nebyly jeho ruce. Konsternovaně pohlédl na Potterova přítele.
,,Není ti nic?“ Zdálo se, že začal být z chování kamaráda nejistý.
,,Zrcadlo.“ Vypravil ze sebe. Zrzoun opět vyprskl.
,,Neboj. Vypadáš pořád stejně blbě.“
Snape si teprve pak uvědomil, že má na nose brýle. Zvedl ty cizí ruce a dotkl se kulatých obrouček. V tu chvíli by to došlo i těm jednodušším. Vypadal jak Potter. Musel okamžitě do svých komnat a najít řešení….Nebo by měl první najít Pottera. Nemůžou se tady přece potulovat dva. Malátně se vypotácel z postele a vydal ke dveřím. Bylo to vůbec poprvé, co navštívil Nebelvírskou kolej.
,,Kam jdeš?“ Vyzvídal překvapený Ron.
Snape neodpověděl.
,,Tak si to nech pro sebe, no.“ Zněl naštvaně.,,Ale jestli máš potřebu chodit po Bradavicích v pyžamu…“
Zarazil se. Má na sobě noční úbor. Aha. Pomalu se nadechl a vydechl, než se opět obrátil na toho zatraceného kluka.
,,Kde mám hábit?“
# # #
Harry se docoural do učebny lektvarů, černý plášť táhnouc za sebou. Došel ke katedře, klesl na židli a zhroutil se na stůl. Násilím přemlouval hlavu, aby myslela, jenže s mastnými vlasy se člověk špatně soustředí. Jak dlouho si je ten chlap nemyl? Harryho marný boj s hlavou přerušilo prudké otevření dveří. Zvedl hlavu a spatřil v nich…sebe. A sakra! Jeho vlastní obličej na něj chvíli šokovaně hleděl, než za sebou dveře zavřel a vrhl se k němu. Měl na sobě jeho oblečení…! Hrabal se mi ve věcech! Napadlo hned Harryho.
,,Pottere?“ Zaburácel Snape, ale hlasem který právě prochází dospívající fází to neznělo moc děsivě.
,,Pane.“ Oslovil ho na oplátku hlubokým, ale zdráhavým hlasem Harry.
,,Co má tohle znamenat?“ Drobná postava došla až ke stolu a bouchla pěstičkou o dřevěnou desku.
,,Já nevím. Vzbudil jsem se na ošetřovně, a vypadal, jako Vy.“ Mužský hlas byl opatrný. Černé zorničky sledovaly vlastní tvář. ,,Páni, Tak to je fakt něco!“ Vypadlo z něj. Snape se zamračil.
,,Omezte se na co nejmenší počet slov, když vypadáte jako já a ihned opusťte mé místo.“
Tvář Severuse Snape se usmála.
,,Jenomže teď je to moje místo, pane.“ Namítl.
,,Pottere, já vás varuji! Tohle musíme vyřešit. A hned!“
Harry nahodil otrávený škleb a opustil jejich pracovní stůl.
,,Tak? Půjdeme s tím za ředitelem?“ Zajímal se.
,,Ne. Nemám nejmenší chuť vidět jeho zlomyslné pobavení.“ Namítl odměřeně Harryho hlas. ,,Řekl jste to někomu?“
,,Zatím ne.“
,,Dobře. Půjdete teď se mnou.“ Rozkázal. Pak se otočil a zamířil pryč. Harry klopýtal v těžkým hávu za ním.
# # #
Vzal ho do svých komnat! Tomu by nikdo nevěřil. Snape ho vzal do svých pokojů! Harry si je ohromeně prohlížel, nevynechávaje ani centimetr. Knihovna až do stropu, krb, hnědý koberec, kožený gauč! Kamenné zdi kontrastovaly s přítmím světlem z lampy a dohromady vytvářely docela útulnou atmosféru. Kdo by to byl do něj řekl? Harry si vždy představoval, že žije v jeskyni.
,,Sedněte si tu a chvíli buďte zticha.“ Ozval se opět nepříjemný Harryho hlas. Harry si sednul. Vzrušení z objevování Snapeova soukromí dočista opadlo. Otráveně hleděl na své tělo, jak důležitě pochoduje pokojem.
,,Nestihl jsem vás včas varovat, když jste přidával netopýří zub, což zapříčinilo explozi. Nemohu říct, že mně to překvapuje. Celý den se schylovalo k výbuchu. Zřejmě to tedy způsobila špatná reakce lektvaru vnitřního ustálení. Těla pochytala nesprávné myšlenky. I když bych měl raději říct nesprávná vědomí. Budu muset ten lektvar uvařit znovu a pak vymyslet, jak jeho zvrácené účinky opět zvrátit nazpátek.“
Harry ho chvíli poslouchal, než se jeho myšlenky začaly zas potloukat trochu jiným směrem.
,,Ale je devět večer pane.“ Ozval se a jen těžko bojoval se smíchem. ,,Nemůžu být mimo kolej po večerce.“
,,Pane Pottere. Nemyslíte si doufám, že mám v úmyslu ztrácet čas obklopen těmi primitivy, že ne?“
Harry se nasupil. ,,Jsou to mí přátelé.“
,,Promiňte, že s vámi nesoucítím. Nicméně já dnes ze svých komnat neodejdu, takže se holt budete muset smířit s tím, že přijdete o pár kolejních bodů. Může vás jen utěšit, že s ohledem na naši momentální situaci to nebudu já, kdo vám vaše body sebere.“
,,Ne! Musíte tam jít, budou se o mně bát.“ Začal protestovat.
,,Dojemné. Tak tam jděte. A řekněte jim, jak se věci mají.“
Harry si tu situaci zkusil představit. AU! Mysleli by, že je to Snape a že se zbláznil. Rozmýšlet se nemusel moc dlouho.
,,Dobře, tak teď, když jsme si to vyjasnili, mne nerušte, rád bych byl do rána hotov.“ Ozval se ještě Snape, než se pustil do práce…
# # #
23:00
,,Nechcete s tím nějak pomoct?“
,,Potom, co jste předvedl dnes odpoledne?“
,,Aspoň bych se to naučil.“
,,Vy jste beznadějný. Nehodlám riskovat, že mi svým uměním přidáte další pár končetin, nebo vlasy pana Weasleyho.“
,,Fajn!“ Vyprskl a natáhl se přes celou plochu pohovky, nohy hodil přes opěradlo.
,,Vstaňte.“ Sykl Snape. ,,Odmítám se dívat na to, co děláte s mým tělem. Pojďte sem, nakrájíte osidlo. To snad ani vy nemůžete zkazit.“
23:15
,,Je docela příjemný dívat se, jak mi to jde.“ Zašveholil Potter, po oku pozorujíc profesorovu zručnou práci.
,,Obávám se, že nemohu říct totéž. Ještě nikdy jsem jedinou přísadu do lektvaru nekrájel celých patnáct minut.“ Odpověděl stroze Snape.
23:30
Harry dokrájel. Potom se konečně odhodlal k otázce.
,,Máte tu koupelnu?“
,,Ne Pottere, zásadně se koupu s Uršulou.“
Harry zavrtěl hlavou. ,,Kde?“ Jeho vlastní ruka se neochotně zvedla a ukázala na správné dveře.
,,Smím se tady vysprchovat?“
Snape konečně ustal v pohybu, jakoby teprve nyní pochopil zdráhavost jeho otázky. Pak velmi pomalu a neochotně přikývnul.
23:45
Napouštěl si vanu. Horká voda byla už skoro u krajů a on se pořád zdráhal vysvléct. Pociťoval napětí, trochu vzrušení a taky ho hlodalo svědomí. Po nekonečném odhodlání se konečně dal do rozepínání těch miniaturních knoflíčků. Pěkně pomalu, jeden po druhém. Nakonec odložil těsné sako a prohlédl se v černé košili. Odvážil se kouknout do zrcadla. Páni! Košile tomu chlapovi docela slušela! Harryho srdce splašeně tlouklo, když začal rozepínat i tu poslední pokrývku mužské hrudi. Odložil ji a zase hleděl do zrcadla, jako omámený.
Voda už začínala přetékat přes okraje vany.
Černé oči hleděli do široka otevřené na tu alabastrově bílou hruď. Měla na sobě jen pár černých chloupků. Ale v zásadě byla spíše hladká, jako ta Harryho. Což bylo trochu zvláštní, protože chlapci bylo jenom šestnáct. Na břiše bylo několik jizev. Pomalu přes ně prsty přejel. Byly už staré a trochu vybledlé, ale přesto šly zřetelně vidět.
Srdce začalo skákat jako na trampolíně, když se ruce přesunuly na poklopec. Voda mu zmáčela chodidla a teprve nyní si uvědomil, že na vanu zapomenul. Vypnul kohoutek, kouzlem vysušil podlahu a pak vrátil svou pozornost ke kalhotám. Rozepl knoflíky, svlékl je přes mužské nohy. Byly bledé, měly otlučená kolena, jizvy na lýtkách i stehnech… Ten muž byl dost vyzáblý a zraněný. Bylo to tak divné! Zahalen v černém hábitu vždy působil tak nepřemožitelně, silně nedostupně… Ale teď, zbaven oblečení vypadal jako velmi namožený obyčejný člověk. Harry strávil snad půlminuty přemlouváním, než si svlékl profesorovo spodní prádlo. Skousl si dolní ret. Nevydržel to a podíval se. Nešlo se nedívat. Snapeovo mužství bylo veliké. Harry zvedl dlaň, že si sáhne, ale hned ji prudce strhl zpátky. Tohle nešlo! Je to přece Snape! Cítil se rozpačitě a provinile. Profesor od něj určitě očekává, že projeví aspoň trochu taktnosti! Zavrtěl hlavou a vlezl si do vany. Celé Snapeovo bolavé tělo schoval pod kopci bílé pěny.
00:27
Čerstvě po umytí vypadaly Snapeovo vlasy velmi dobře. Ten účes byl sice strašný, ale k jeho obličeji to docela šlo. Harry se prohlížel v zrcadle. Ze předu, pak z levého i pravého profilu. Jak Snape dokáže s tímhle nosem žít? Naklonil se blíž a prohlédl si z blízka temné oči. Nebyly černé, ale hnědé. Hodně tmavě hnědé. Tak temný odstín téměř splýval se zornicemi, což byl nejspíš důvod, proč si toho nikdy dřív nevšiml. Zvedl ruku a zkusil si vlasy stáhnout dozadu. Hele! Snapeovi to poměrně slušelo. Navíc to bylo mnohem pohodlnější. Krátké vlasy by mu možná taky sedli… Harry chvíli koketoval s myšlenkou mu je ostříhat, ale na konec se rozhodl to neriskovat. Navlékl se do županu, stáhl vlasy do krátkého culíku a vylezl z koupelny. Cítil se rozhodně o dvacet procent lépe. Vlasy se už příjemně nelepily k obličeji. Byly jen trochu vlhké a voněly po šampónu. Teď už se mu bude přemýšlet o trochu lépe. Kdyby ovšem Snape jeho myšlení potřeboval…
01:33
Harry se pořád držel na nohou. Rozhodl se dál pomáhat svému profesorovi, ačkoliv o to nejevil příliš velký zájem. Krájel přísady a snažil se nevšímat si Snapeovo pohledů, jež vrhal ke svému novému účesu.
,,Rozpusťte si vlasy Pottere. Nelíbí se mi to.“
,,Ale mně se to tak líbí.“ Protestoval Harry. ,,Takhle mi alespoň nepřekáží při práci.“
,,Nepracujete. Jenom mi tu překážíte.“ Namítl Snape.
,,Hm.“ Obličej Severuse se uraženě zakabonil a jeho tělo opustilo pracovní stůl. Harry začal bezcílně bloumat po místnosti.
,,Kolik těch lektvarů vůbec vaříte?“
,,Dvacet.“
,,Cože? Proč pro boha?“
,,Dělám zvlášť každou fázi, než je začnu studovat. Chápu, že je to na vás příliš komplikované…“
,,A kdy s tím budete hotový?“
,,Řekl bych vám to, kdybych si mohl být jistý, že mi tu v mém vlastním těle neztropíte pubertální scénu.“
,,Jsem v pohodě!“ Potter rozpřáhl ruce.
,,V tom případě… Výsledek, který by mohl mít úspěch, bude hotov nejdříve zítra odpoledne.“
,,Cooo?!!“
01:40
,,Pottere přestaňte tu šířit ty zoufalé pohledy a pojďte to sem chvíli míchat.“
Harry neochotně přistoupil ke kotlíku … a zarazil se.
,,Vy někam jdete?“
,,Na toaletu.“
,,To nemůžete!!!“ Zajíkl se Potter. Snape za brýlemi nadzvedl obočí.
,,Co jste říkal?“
,,Eh…nemůžete tam přece jít. Ne se mnou!“ Bylo to velmi hloupé, nelogické a Harry to věděl. Přesto protestoval. Jeho bledá tvář byla teď rudá jako jahoda.
,,Nezmínil jsem se snad, že to bude trvat až do zítřka? Aspoň jednou v životě se překonejte, Pottere a uvažujte.“
Potter zarytě mlčel. Snape se nad tím pozastavil.
,,Copak vy jste ještě nebyl?“
,,Ne.“
,,Protože se vám nechce, nebo protože se stydíte?“
,,Můžete to přestat pitvat?!“ Harryho rozhořčení bylo velmi zábavné. Rudá byla čím dál sytější. ,,Jen si jděte, mně je to jedno!“
,,Očividně.“
,,Hm.“ Snapeovo dospělé tělo se trucovitě postavilo zády.
,,Nechci váz zbytečně znepokojovat, ale jednou tam jít musíte.“
,,A vám to nevadí?“
Snape si odfrkl.,,Přestože bych si rád zachoval trochu soukromí, obávám se, že jste to zkazil ve chvíli, kdy jste se šel umýt. Navíc pochybuji, že mám na výběr.“
,,No jo.“ Zahučel Harry. ,,Můžete se aspoň pokusit… nedívat?“
,,Udělám, co budu moct.“
02:00
Harry usnul na gauči. Když Snape konečně dokončil fázování, všiml si, že se pokojem nese tiché pochrupování. Zručně slil každý nedotažený polotovar do sklenic, které pečlivě zazátkoval, než přešel k Potterovi a prohlédl si ho. Bylo vážně divné sledovat svoje vlastní tělo rozvalené v županu na pohovce a navíc v tak nepřirozené poloze. Potter spal s otevřenou pusou, chrápal a měl zakloněnou hlavu. Vypadalo to vážně tragicky. Téměř, jako by byl po náročné oslavě a vrátil se z ní na mol. Přivolal si deku a své rozvalené tělo alespoň pořádně přikryl. Zítra to bude náročné…
Druhý den
Severus Snape šel spát až ve tři ráno. Zapadl do postele v Harryho školním hábitu a příliš toho nenaspal. To ráno byl skutečně rád, že svou ložnici s nikým nesdílí. Probouzel se s až příliš příjemnými pocity, a když se vzpamatoval, zjistil že má erekci…
On! To se mu nestalo už celá léta! Jenže co s tím? Bylo logické, že dospívající chlapec se s tím bude potýkat téměř každé ráno, ale tohle bylo jenom tělo. Bylo hodně hodin, a on musel jít vzbudit Pottera a šetrně mu sdělit, že musejí jít do školy. Jenže to se nejdřív musel poprat s tímto ranním problémem. Zdráhal se, nedělal to už roky, přestože věděl, jak moc je to příjemné. Takové věci zkrátka smrtijedího špiona pracujícího pro řád, jen tak nenapadnou. A po včerejšku si byl jistý, že by ho Potter raději svázal a znehybnil, než aby mu jeho profesor zpracovával erekci. Co naplat. Jednoduše se to nedozví….
Severus pomalu vklouzl pod kalhoty a se smíšenými pocity se dotkl Potterova mužství. Ano, bylo to vážně, zatraceně příjemné! Cizí klín byl velmi nedočkavý a chtivě se zdvíhal proti dlani. Bylo to… zvláštní, zvláštně vzrušující. Pořádného milence neměl už nejméně dvacet let. A teď? Uspokojoval tělo přitažlivého dozrávajícího muže, a zároveň to byl on, kdo z toho měl požitek! Z nepochopitelného důvodu si přál hledět teď na sebe do zrcadla…
# # #
Pottera probudil jeho vlastní hlas. Chvíli byl zmatený, než si vzpomněl, co že se to vlastně děje. Vypadá jak Snape. Ach, nepěkné zjištění během tak hezkého rána. Horší však bylo to, co následovalo.
,,Já že mám učit?“
,,Bohužel.“
,,Ale co vy? Musíte jít za mě na vyučování!“
,,Jsem si toho faktu vědom, pane Pottere. Bohužel nemáme jinou možnost. Ani Vy, ani já.“
,,No zatraceně…“ Harry se poškrábal na hlavě. Černé vlasy byly rozházené po obličeji. Zjevně je to součást osobnosti.
,,Teď, kdybyste byl tak laskav a šel mne trochu zcivilizovat. Máme málo času a musíme si určit nějaká pravidla…“
Harry tak bez váhání učinil. Navlékl se do Snapeova těžkého hábitu, urovnal si vlasy tak jak to nosí Snape a pak se vrátil s očekáváním, že profesor vymyslel plán, jak dnešek ve zdraví přežít. Jenže ten mu na místo toho začal předkládat materiály k učivu. Měl učit dvě hodiny prváky, jednu hodinu páťáky a pak, co bylo nejhorší, jejich vlastní ročník. Harry si všechny recepty několikrát prostudoval, než se cítil aspoň trochu připraven. Stejně se však cítil hodně nesvůj. Měl jít na snídani k učitelskému stolu, měl učit Hermionu Grangerovou a měl nechat Severuse Snapea napospas svým zvědavým kamarádům. No nazdar!
# # #
Snape na snídani nešel. Prostudoval si Potterův rozvrh a rozhodl se, že na ty nepovinné se vůbec neuráčí přijít. Žel bohu, Lektvary do nepovinných nespadaly a tak se musel připojit k houfu těch na nervy jdoucích studentů a čekat, až se Potter uráčí přijít…
,,Harry kde si v noci byl?“ Slyšel káravý hlas té nesnesitelné vševědky a vrhl po ní škrtícím pohledem. Hermiona sebou cukla. ,,Není ti něco?“
,,Jsem v naprostém pořádku.“ Odvětil a odtáhl se od ní, jako by zavřené dveře a záda pana Malfoye byly zajímavější.
,,Už zase si se toulal po škole, že jo?“ Obvinila ho. ,,Víš přece, že to není bezpečné. Akorát nás připravuješ o kolejní body.“
To je jenom dobře. Pomyslel si Snape. ,,Jestliže jsem byl v noci mimo svoji kolej, mohu tě ubezpečit, že to bylo z vážných důvodů.“
Hermiona vytřeštila oči na jeho záda, než se zcela konsternována otočila k Ronovi.
,,Na mně se nedívej, takhle mluví už od včerejška. Vážně nechápu, co mu zas přelétlo přes nos.“
,,Říkáš od včerejška?“ Dívka se zamyšleně zamračila. Něco tady nehrálo. Chvíli mlčky zkoumala kamarádovu odtažitost, než tiše pronesla:,,Profesor má dnes zpoždění…“
Chvíli na to se postava v černém hávu přiřítila celá uspěchaná k malému shromáždění. Chtěl něco říct, ale místo toho se dobrou půl minutu jenom vydýchával.
Idiot! Ulevil si v duchu pravý Snape a měl sto chutí začít mu namístě strhávat body.
Postava Severuse se nakonec vydýchala a narovnala. Vzápětí si Harry vzpomněl, jak že se má tvářit a na všechny se zamračil.
,,Na co koukáte? Dovnitř.“ Zavelel, ale přes své prohlášení všem podržel dveře a nechal je vejít první. Když kolem procházel Harry Potter, vrhl na něj pohled říkající jasné: Zabiju vás!
# # #
,,Tak. Dnes budete vařit postaršující lektvar. Všechny přísady a postup naleznete na stránce 251, Pusťte se do práce…“ Tahle jediná věta mu při pohledu na jeho vlastní třídu přišla nekonečná. Když všichni začali svou práci, opustil své místo a jal se bez efektu zkoumat cizí práce. Vůbec nevěděl, jestli je jejich postup správný, či nikoli a tak jen chodil a pokyvoval hlavou. Zastavil se u Malfoye. Chvíli se snažil zjistit, jestli dělá něco špatně, ale když na nic nemohl přijít, alespoň ho napomenul:,,Nehrbte se u toho!“ A snažil se, aby to znělo co nejděsivěji. Hermiona zpozorněla. Když jí Harry míjel, dostal nutkavou potřebu dát jí najevo, že je to on. A tak ji poklepal na rameno, a když se po něm otočila, usmál se na ní. Dívka měla málem infarkt.
Skutečný Severus Snape mezi tím dokončoval svoji práci. A Samozřejmě mu to šlo velice dobře. Očekával, že se mu bude Potter snažit vrátit všechny ty roky šikany, a nehodlal mu k tomu dát příležitost. Takže když se nachomýtl blízko něj, nepolevil ve své přípravě a jen se na něj ušklíbl. Harry se svojí profesorskou tváří také ušklíbl.
,,Výborně Pane Pottere!“ Prohlásil a chlapecký obličej k němu překvapeně vzhlédl. ,,Musím uznat, že dnes si vedete obzvláště dobře, stejně, jako slečna Grangerová. Přiděluji Nebelvíru dvacet bodů, za každého zvlášť.“ Celá třída utichla, všechny ruce přerušily práci a desítky očí překvapeně vzhlédly k učiteli Lektvarů. Ten si založil paže na hrudi a s lehounkým odfrknutím se vrátil na své místo.
Snape zuřil. Měl chuť skončit s lektvarem a mrštit po něm kotlík, zatímco Hermiona konečně pochopila situaci. Začala se usmívat.
Když hodina skončila, rozhodla se ho kontaktovat. Bohužel měla se Snapem na chlup stejný nápad.
,,Pane profesore, smím s vámi mluvit?“ Řekli oba téměř ve stejnou chvíli, když Harry zamykal třídu. Otočil se po nich. Všichni ostatní byly pryč a tak tu stáli jenom oni.
Tvář Harryho Pottera se na ní zkoumavě podívala a pak se se vztekem obrátila ke skutečnému Potterovi.
,,Ovšemže.“ Vyprskl.,,Slečna Grangerová na to přišla, jak jinak.“
Hermiona lehce zrůžověla. Potom se podívala na tvář profesora. Zkoumavě a opatrně.
,,Harry?“
,,Jo, jsem to já. Asi jsem se měl držet zpátky, ale když já si prostě nemohl pomoct.“
,,Ano, to je myslím, nám všem jasné.“
,,Jak se to stalo?“ Zeptala se tichounce Hermiona. Oči jí zářily vzrušením. Bylo to tak neuvěřitelné! Dva lidé, kteří se nenávidí, si vyměnili tělo.
,, Při tom výbuchu…Chytač myšlenek.“ Harry rozpřáhl ruce.
,,Ach!“ Dívka vypadala ještě nadšenější. Podívala se na svého spolužáka a snažila se být tak zdvořilá, jak jen to při pohledu na něj šlo. ,,Budete zase v pořádku?“
,,Ano, do zítřka budete mít Pottera zpátky na svém místě. Ujisťuji vás, slečno Grangerová, že déle bych to jistě nevydržel.“
Dívka měla co dělat, aby nevybuchla smíchy.
,,Nepotřebujete nějak pomoct?“
,,Myslím, že jeden Nebelvír mi u práce bohatě stačí, děkuji.“ Odmítl nehezky Snape.
,,Mohla by si… nějak vysvětlit Ronovi, proč jsem se choval jak Idiot.“ Navrhl Harry a věnoval své postavě sladký úsměv.
,,Oh… dobře. Nějak už mu to vysvětlím.“ Souhlasila obětavě Hermiona.
# # #
,,Pane?“
,,Nemluvte na mně.“
,,Promiňte.“
,,To už jsem slyšel.“
,,A co teda chcete slyšet?“
,,Ticho.“
,,Přece aspoň trochu chápete, proč jsem to udělal…?“
Muž nereagoval. Jen pracoval na lektvaru, chtěl ho mít co nejrychleji hotový.
,,Byl jsem třikrát.“ Ozval se po chvilce. Zdráhavě a velmi tiše.
,,Kde?“
,,Na záchodě.“ Sdělil mu a zněl při tom velmi provinile. Snape na okamžik přerušil práci a prohlížel si ho.
,,Někdy mi připadáte, jako z jiné planety.“ Pravil tlumeně.
,,Vy mně někdy taky.“ Řekl stejně tlumeně Harry, ale neznělo to jako obvinění. Na chvíli na sebe oba tupě zírali, než se Severus vrátil k práci.
# # #
Po dvou hodinách už oba drželi pohárky se svou dávkou lektvaru, který jim měl údajně nadobro pomoci.
,,Takže to bude zase jako dřív?“ Zeptal se Harry. Budou se zase nenávidět, budou k sobě odtažití, budou na sebe štěkat? Byly to jenom dva dny, ale přesto… Bylo to takové intimní. Jejich. Divné, ano, ale svým způsobem dobrodružné. A Harry dobrodružství rád.
,,Ano. Všechno, jako dřív.“
,,A nechtěl by jste…ještě něco udělat?“
,,Co máte konkrétně na mysli, Pottere?“
,,Já nevím… Cokoliv. Vypadáte jako já. Vím, že to není příjemný pocit. Ale na druhou stranu jste mladý, máte přátele… Kdybyste si to chtěl zkusit, jeden den bych ještě zvládl.“ Zdráhavá slova byla silně zničující. Velmi bolestivě útočila na staré rány v srdci. Snape odložil plný pohárek a pozorně hleděl na svůj vlastní odraz. Ten chlapec byl schopný tuhle hrůzu vydržet jen aby si někdo, koho nenávidí užil jeho tělo?
,,Lituji, že vám nemohu poskytnout podobnou nabídku. Řekl bych, že vám to bohatě stačilo.“
Harry se usmál.,,Málem jsem vás ostříhal.“ Řekl tiše. Snape se Potterovými ústy lehce usmál. Potom se opět chopil své sklenky a ťuknul s ní o tu Harryho.
,,Na zdraví.“ Řekl a oba se napili.
# # #
Od toho incidentu uplynul už týden a Harry na to nepřestával myslet. Na to jak moc byl jeho profesor na dosah, ale on jen z čisté úcty neudělal vůbec nic. Každá intimní činnost byla vykonávaná automaticky a pokud možno se zavřenýma očima. I když mu to tehdy tak akutní nepřišlo, teď se proklínal. Nejen to. Harry Potter se naprosto nenáviděl. Za to, jak málo toho využil, i za to jak moc ho teď mrzí, že nic neudělal. Ten muž byl možná zjizvený a měl velký nos a vlasy se mu rychle mastily, ale když si vzpomněl na sprchu, na to, jak zvláštně přitažlivý dokáže být… Chtěl ho mít znovu tak blízko. Podívat se do zrcadla a zeptat se toho muže na tisíce otázek…
Otevřel oči do nového dne. Příjemné pocity, jako obvykle zaplnily jeho nitro a shromáždily se v dolních partiích. Automaticky sáhl dolů, uklidnit ranní potřebu, když si něco uvědomil…
# # #
Severus Snape měl zpátky své bolavé a zjizvené tělo. Měl zpátky svůj bledý obličej i hluboký hlas, kterým tak rád útočil po ostatních s ostrou ironií.
Jenže i ty krátké dva dny stačily, aby si uvědomil ten smutný fakt, že zestárl. Mladé tělo, které tu chvíli vlastnil bylo plné energie, zdravé a velmi, velmi přitažlivé. Z Pottera se stával muž. Velmi impozantní muž. A zatímco on pomalu sesychal, Harry stále ještě vzkvétal do konečné krásy. Jistě se stále otřásá hrůzou při vzpomínce na jeho tělo. Na tu vyzáblou hruď a mastné vlasy. Jak jinak by bylo možné, že kdykoliv se střetnou, vzduch mezi nimi je nabitý napjetím? Od těch dnů spolu nemluvili jediné slovo. Snape ignoroval Harryho, Harry Snapea. Kdyby ne, mohlo by to skončit velmi zle. Vždyť koneckonců ti dva se odjakživa nenáviděli….
Severus Snape opravoval domácí eseje, až narazil na tu Potterovu. Byla dobře napsaná, ovšem nebyla tak úplně jeho. Slečna Grangerová opět přispěla víc, než by si ten lajdák zasloužil. Chvíli koketoval s myšlenkou napsat pod text něco velmi kritického k jeho katastrofální nesamostatnosti, ale na konec si to rozmyslel. Dal jeho test stranou a už už se chtěl zvednout od stolu a odejít do svých komnat, když do třídy vešel Potter. Zůstali naproti sobě a bylo to stejné, jako před týdnem. Jen s tím faktem, že si prohodily svá místa.
,,Co chcete, Pottere?“ Zeptal se. Snažil se najít ten správně otrávený hlas. Mladý muž přišel až ke stolu a vypadal velmi rozrušený.
,,Vy jste pěkný mizera!“ Vystartoval na něj.
,,Co prosím? Laskavě se ovládejte.“ Vrátil mu to Snape, než se snížil k ponižujícímu : proč?
,,Před tím mi to nedošlo, až dneska!“ Harry měl tváře celé rudé. ,,Každé ráno mám ty problémy…. A vy jste… Co jste dělal, když to na mě přišlo?!“ Chlapec už nevěděl, jak to vysvětlit, tak mírně pokynul ke svému klínu… a Snape pochopil.
,,Ach…“ Nadzvedl obočí.,,V takové chvíli se nenachází příliš mnoho množností.“
,,Vy!“ Harry zuřil. ,,Já vás nesnáším! Tolik jsem se snažil toho nevyužít a vy takhle! Fakt jsem vás měl ostříhat! Chci okamžitě další výbuch!“
Snape se ušklíbl.
,,Pokud si myslíte, že to dokážete…“
Ďábelský úsměv se mihl mladou tváří. ,,To si piště, že jo!“ Zahrozil.
,,Přesvědčte mně o tom.“ Pronesl s hraným podceňováním Snape, než ho chytil za ruku a odvedl si Nebelvíra do svých komnat.
KONEC
Komentáře
Přehled komentářů
Nejake chyby tam byly do oci bijici, tema uz tu taky nekolikrat bylo(minimalne na slash ho zpracovala Blanch a het byl na Hem/Seva prekladany u Bystrozorek myslim?), ale nebylo to spatne... Jako bezna oddechovka pobavilo :-)
pekné
(brandivina, 26. 1. 2015 14:55)Klidně bych z toho udělala parádní kapitolovku,to že je to neomšelé téma bych využila,škoda že to skončilo tak brzo.
super
(Anonymka SS, 30. 10. 2014 18:10)to bylo naprosto boží! smála jsem se jako blázen :-D až se budu chtít zas pobavit, tak si to ráda přečtu znovu ;-)
:)
(Adelaine, 28. 5. 2013 21:49)Já asi nevím, co pořádně napsat, snad jen, že to bylo velice pěkně zpracované téma, ač třebas klišoidní, tak zpracování to vynahradilo a bavilo mě to číst. Taky jsem se nasmála. Nicméně jsem si přitom vzpomněla na metamorfické povídky, nečetlas je náhodou? Jsou to kratičké jednorázovky, kterak si vždy někdo vymění podobu, a vřele doporučuju od whampingwillow minervu. Kdyžtak posílám odkaz: http://den-bez-magie.blog.cz/0909/minerva-od-whampingwillow
Re: :)
(TruTru, 1. 6. 2013 21:12)
Mě těch klišoidních témat napadá spoustu, ale není na ně moc čas :3
děkuji, kouknu se na to :))
Mája, Profesor, Efox, Sitara, Agnes .... Děkuju!!!
(TruTru, 24. 2. 2013 16:12)Díky lidi :D Bála jsem se že jako opravdu klišoidní klišé to bude až příliš překlišované xD Jsem ráda, že to na vás tak nepůsobí :3 A děkuji vám za komentáře !!!
.
(Agnes, 23. 2. 2013 21:07)Bylo to vážně moc pěkné. Myslím, že je zázrak, že za ten den, co Harry učil, nevybouchl v žádné třídě další kotlík :-D A taky se přimlouvám za pokračování.
...
(Sitara, 23. 2. 2013 19:34)
Ne ne ne! Konec neeeeee! Ty jedna! :-D
Miluju klišé, fakt :-) A splnilas mi sen :-D Přála jsem si přesně takovou povídku v čj přečíst, ale taky jsem na žádnou nenarazila. Ne se Severusem a Harrym. A v angličtině jsem přečetla jen čajovou sérii, jinak nic. Bylo to fakt moc pěkný :-D musela jsem se kousat do palce, abych se nesmála nahlas a nezpůsobila si záchvat kašle. Děkuju!!! :-)
:-)
(Efox, 23. 2. 2013 18:05)Ač klkišé, tak dle mého, velmi dobře zpracované. Výsledný efekt jako klišé příliš nepůsobil. Vážně moc pěkné, milolučké.
...
(Profesor, 23. 2. 2013 16:40)Tenhle nápad je klišé. Ale úžasně zpracované klišé. Ta koupelnová scéna byla moc pěkná.
:-)
(Mája, 23. 2. 2013 12:12)Moc hezky zpracovaná klasika. Pobavila jsem se. Jen škoda, že ho Harry neostříhal. Ta hodina lektvarů byla skvělá. A ten závěr si vyloženě říká o pokračování :-D
:)
(Blesk, 22. 2. 2013 23:40)Ten nápad je sice opravdu dost klišoidní a tisíckrát ohraný, ale ten konec to poměrně bohatě vynahradil. :-D myslím, že Severus by dal ještě spoustu příležitostí, aby mohl okusit Harryho "mládí". Líbila se mi scéna v koupelně, jak Harry objevuje Severusovo tělo a potom, jak si Severus všimne jeho stažených vlasů. Nevím proč, ale v té scéně bylo něco kouzelného. A pokračování nebude? třeba i malé? Volné? :) No, i kdyby ne, tak za tohle moc děkuju.
Re: :)
(TruTru, 23. 2. 2013 12:03)
Ano, já vím :) Právě proto jsem varovala předem. Ale zase tak když můžou být na internetu snarry svatby, tak sem si říkala že jedna výměna těl snad vadit nebude:D
Mslím, že i Harry by to ještě zkusil xD
Bohužel, je to jednorázovka. Já jsem sice uvažovala nad tím, že to téma by mohlo vyjít i na pěkných pár kapitol, jenže už jednu kapitolovku píšu, tak jsem ta napsala tak, jsem to napsala a ukončila to. Mám toho teď rozepsáno až příliš :)
Není vůbec zač, já děkuju za komentář! :3
:-))))
(Saskya, 22. 2. 2013 22:07)podarené :D tí dvaja sú proste zlatíčka :D a spolu, poteš :D
black-lana.webnode.cz
(Lanevra, 22. 2. 2013 20:50)V jistých okamžicích jsem hýkala smíchy. :-D Už ten začátek se mí líbil, jak si stěžoval, že mu Snape zadal trest na famfrpáloví západ a i to jak si pak Snape stěžoval co je Potter za budižkničemu. :-D
Re: black-lana.webnode.cz
(TruTru, 22. 2. 2013 22:24)Děkuju :D Jsem ráda, že to pobavilo :)
:-)
(Juki, 3. 2. 2015 21:32)