Vivere porta

Severus si nedokázal představit, co všechno s tím klukem prováděli. Čekal cokoliv, ale když se mu posléze ocitl v náruči nahý, zmáčený a dezorientovaný, přece jen ho to značně překvapilo. Rukávy na škrobené látce mu za pár vteřin prosákly vodou, na dlaních ucítil chlad z promrzlé holé kůže a první co mu prokmitlo hlavou, bylo: Co mu to proboha udělali? Na pár vteřin Harry vzhlédl vzhůru do Snapeova obličeje. Zorničky mdlé, nezdálo se, že by slyšel, co mu říká. Jeho pohled byl zamlžený, vlhký, pravděpodobně na něj bez brýlí ani nedohlédl. A tak Severus přestal mluvit a jen zadoufal, že mu neudělali nic, co by jim zkomplikovalo přemisťování. Dírou ve stropě se ozývaly rány divokého souboje v druhém poschodí. Snape nepochyboval, že jsou v přesile, protože Voldemort by na Malfoy manor nepřilákal celou svou armádu. Také ovšem nepochyboval o tom, že bude mezi prvními, kteří se dají na ústup. A vzhledem k jeho schopnostem už tak nejspíš učinil. Kdyby ne, bylo by to slyšet. Voldemort se rád nechával slyšet… Být slyšen mu dělalo moc dobře. Jedna z vlastností, které se mu podařilo v přestrojení za špiona vysledovat, byla jeho záliba ve vlastním projevu. Kolem každého souboje nadělal i před šestnácti lety hromadu okázalých řečí. Na tom se nic nezměnilo.
Ostatní Smrtijedi si budou chtít zachránit krky a tak si z něj co nevidět vezmou příklad a dají se na ústup. Snape ale nemohl zůstat, aby si na to počkal, nebo aby pomohl ostatním. Nahoře se odehrávala bitva, další stěžejní bod téhle války,… jenže on měl v náruči zuboženého hlavního vojáka a musel se postarat o jeho bezpečí. Ne válka, ale Harry Potter. On byl teď jeho povinností. Během nepostřehnutelné chvíle ztěžkl v jeho náruči, omdlel. A Snape ho chytil ještě pevněji, a během sekundy za sebou nechal všechen hluk i protrženou podlahu druhého podlaží.

≈ Vivere ≈ porta ≈

Pořád byl tak studený! Chodidla měl mléčně bílá, téměř úplně odkrvená a na kůži mu zvolna roztávaly drobné, třpytící se krystalky ledu. Jinovatka. Bylo pár mrazících kouzel, ale jejich použití přišla Snapeovi bezúčelná. Takový chlad po těle způsobili spíš Mozkomorové. To by do profilu Voldemortovy démonské osobnosti zapadalo mnohem lépe. Proč ho ale zmáčeli vodou? Z jakého důvodu toho nešťastného kluka svlékli do naha? Jestli tam v takovém stavu ležel déle jak dvacet minut, mohl by být i vážně nachlazený. Snape ho navlékl do pyžama, do jeho nejhuňatějšího svetru, omotal mu kolem krku šálu a na zmrzlá chodidla natáhl ty nejteplejší ponožky, co v jeho skříni našel. Jejich pestrobarevná nesouměrnost mu ostře připomněla onen první večer, kdy přistál v obývacím pokoji rozvalený na koberci a uchváceně hleděl do křišťálového lustru. Neměl na sobě nic, než pacientský plášť a barevné chlupaté ponožky. Oblékat ho bylo podobné, jako oblékat mrtvolu. Harry vůbec nespolupracoval. Byl jako hadrová panenka. Byl bezvládnější, než jak lidé ve spánku normálně bývají. S tou prochladlou bílou kůží to opravdu působilo, jako by byl mrtvý. Děsivé. Jen jeho mělký dech dokazoval, že je stále naživu. Díky bohu. Tedy… pokud to má vůbec nějaký smysl. Těch Viteálů už moc nezbývá a Harry brzy přijde na řadu. Kolik to může být času? Pár týdnů? Měsíců? Bude úspěch, dožije-li se svých sedmnáctých narozenin.
Všechno jednou skončí, to je zcela přirozené.
Vzpomínka na Brumbálova slova do něj uhodila z čistajasna, jako palice do gongu a jejich melodie se rozzvonila celým tělem.
Harry ještě není na konci, a když mu dáš šanci, může prožít stejně hodnotný život, jako jeho matka.
Snape neměl dojem, že život, který Harry vede, jakkoliv dobrodružný, by se dal pokládat za hodnotný. Hodnotu života může posoudit jen jeho vlastník. Ale mohl se ten nedospělý hoch pokládat za vlastníka svého života? Vždyť hodnotný život spočívá ve svobodě. Harry žádnou svobodu nemá. Je izolovaný, ovládaný. Sotva se může nadechnout. Způsob svého života si nevybral, to za něj udělali jiní. Jak velkou tedy může mít hodnotu?
Je šťastný, Severusi. Tak se raduj s ním.
Kde přišel na to, že je šťastný? Snad proto, že je ochoten jakýmkoliv ústupkům? Že se nezlobí, je slušný a usmívá se? To, že člověk souhlasně přikyvuje neznamená, že je se svým souhlasem ztotožněný.
Snape se letmo dotkl místa pod krkem, kde mu pod oblečením visel černý kámen, jako přívěšek. Stále netušil, proč mu ho vůbec daroval. Podle toho všeználkovského pohledu to zřejmě mělo nějaký hlubší smysl, který si Brumbál nechával pro sebe. Jak také jinak.
Zavrtěl hlavou, zahnal všechny ty náhle vyrojené vzpomínky zpátky do úlu a dál se soustředil na svou práci. Uložil Harryho do postele, zabalil do peřiny, musí ho především udržovat v teple. Než se mohl jít shánět po vhodných léčivých lektvarech, potřeboval vědět chlapcův stav. Vytáhl hůlku a provedl sérii pečlivých diagnostických kouzel. Harry byl skutečně podchlazený, měl horečku, byl vystaven nebezpečně dlouho mučící kletbě a asi deset minut ho někdo držel pod Imperiem. Takže lektvar proti bolesti, proti křečím a odvar z cibule s medem. Chlapec vypadá, že bude ještě nějakou dobu spát, tak by se měl raději dát do práce. Spěšně vyrazil do kuchyně, kde zaúkoloval k smrti vyděšeného domácího skřítka, aby připravil cibulový vývar, a sám pak zmizel v druhém patře, ve své laboratoři. Tam vyhledal v zásobách lektvar proti křečím a shledal absenci toho druhého. Pravda, lektvar proti bolesti byl často využíván, tak není divu, že došel. Snape se svlékl do košile, odložil kabát. Automaticky se pustil do vaření, spokojený, že se trochu zaměstná. Nebylo zrovna příjemné přiznat si, že je z celé této situace nervózní. Nelíbilo se mu, když nemá o věcech přehled. Tam venku se válčilo a on se mohl jen v duchu dohadovat o tom, jak to dopadne. Mohl mít desítky teorií, ale žádnou si nemůže být jistý. A co Draco Malfoy? Prošel mu ten šílený risk, když za zády svých rodičů vyslal Patrona? Voldemort bude zuřit. Mohl by ze vzteku obvinit Malfoyovy, že vyzradili nepříteli bezpečnostní kouzla kolem sídla, že zradili… Pokud by se jim ale něco stalo, překazilo by to dohodu mezi Brumbálem a Dracem, v níž bylo jasně sjednáno, že se jeho rodině nic nestane. Neporušitelný slib by byl porušen, a to by ohrozilo také Albuse. Hranice mezi tím, co si myslí, že se stane a o čem ví, že by se mohlo stát, byla velice tenká. Úplně cítil, jak se napíná, jako plátno a on nemůže udělat nic proti případnému protržení. Ještě víc ho ovšem znepokojoval Harry. Cruciatus je zatraceně nepříjemná kletba. Sám to dobře znal. A věděl, že i on si tím už jednou prošel. Tehdy mu bylo jen čtrnáct, trvalo to pouze pár vteřin, ale určité následky to i přesto zanechalo. Podle diagnózy se tentokrát ten zatracený parchant nedržel moc zpátky. Mučil Harryho mnohem déle. Jistě si to i náležitě vychutnal. Snape totiž podle svých zkušeností věděl, že ho to dokázalo naplňovat vždy jen několik minut. Potom svou oběť usmrtil, nebo ji nechal být. Nikdy ji nenechal trpět tak dlouho, dokud z té bolesti nepřišla o rozum. Takových následků se dočkali za posledních dvacet let pouze Longbottomovi, rodiče Potterova bývalého spolužáka. A ty měla ke všemu na svědomí ta šílená Bellatrix Lestrengeová. Možná se pokoušel dostat z něj nějaké tajné informace. Pokud ano… bože… Harry musel být neuvěřitelně silný, jestliže to tak dlouho vydržel s pusou zalepenou. Pokud ale něco prozradil, což by samozřejmě bylo naprosto pochopitelné, mohl se Voldemort dozvědět o Brumbálovi… a Draca Malfoye to mohlo stát život. Pouhá teorie. Nic v tuhle chvíli nemohl říct s jistotou. Nemělo vůbec smysl se tím rozptylovat.
Kořen z Mandragory… Rozkrájet, přisypat. Soustřeď se na práci Severusi!
Mandragory, Mandragory…
Správné používání může uzdravit složité choroby, napravit následky způsobené Černou magií a dokonce pomáhá ženám léčit neplodnost…
Pane Pottere! Co jsem právě řekl?
Neplodnost - Papouškoval bezbarvě Harry. Očima přitom studoval objekt za profesorovými zády.
V souvislosti s čím?
Zelené duhovky se vrátily na Snapeovu tvář.
Se ženami?
Snape zatřepal hlavou, jakoby se snažil těch otravných, vlezlých a iracionálních myšlenek zbavit. Dopáleně v duchu zaklel.
Šťastný? Harry Potter nemohl být doopravdy šťastný. Život, jaký měl, zkrátka nebyl takových pocitů hoden.

≈ Vivere ≈ porta ≈

Horko. To byla jeho první myšlenka, když se začal probouzet. Ještě než ale otevřel oči, promítlo se mu v hlavě všechno, co na těch několik hodin zůstávalo viset v osvobozující nevědomosti. Voldemort, Smrtijedi, Mozkomorové… Šílená bolest, ledová voda, Snape. A pak už tu byla ta známá vůně dezinfekce, zašedlé dlaždičky, kožené pásy… Nemocnice. Zdálo se to všechno najednou tak neuvěřitelné… Všechno od chvíle, co byl odnesen z pokoje pro ztracené případy… Dům v mudlovské ulici, Klofan, hodný Snape… Celá tahle realita se stáhla do pozadí. Vypadala mnohem méně reálná, než ta, ve které ještě stále tvrdě spal připoutaný k posteli. No opravdu, jen blázen by si mohl něco tak šíleného vysnít. Jeho fantazie vytvořila ze Snapea osobu tak úžasnou, tak atraktivní, že se do ní zamiloval. Do Snapea! Skutečně se zbláznil. Teď otevře oči a uvidí ten bílý strop s odloupanou omítkou. Ucítí ten chlad a samotu… Má se vůbec probouzet? Ale vždyť už stejně nespí. A po té noční můře s Voldemortem je možná tato skutečnost přeci jen milejší.
Harry zamrkal. Mezi víčky postřehl hořčicově žlutou stěnu. Žlutá? Zavrtěl se. Žádné pásy mu v pohybu nebránily, jen naducaná peřina a na zpoceném těle nalepené tričko. Bože, to horko se nedá snést!
Místnost byla jasná, oknem se vlévalo do pokoje světlo. Mezi těmi krátkými mžiky, jež spojovaly celý obrázek, si Harry uvědomil, že ho lechtají chodidla a ten pocit byl nějak podezřele povědomý. Okamžitě mu probleskly hlavou dvě barvy. Oranžová, fialová. Dech se v něm zastavil. Ještě pořád trochu dezorientovaný, se Harry pokoušel podívat na nohy, aby se přesvědčil na vlastní oči. Udělal pár malátných pohybů, setřepal deku a posadil se na kraj postele. V tu ránu se ozvalo cvaknutí kliky. Dveře se otevřely, a jakmile vzhlédl, uviděl před sebou postavu Severuse Snapea. I když trochu rozmazaně, nebylo pochyb, že vidí správně. Je vážně vzhůru? Vážně je to… skutečné? Černovlasý muž stál ve dveřích s kouřícím hrnkem v ruce. Přívětivý odraz v očích se mrknutím proměnil na přísnou temnotu.
,,Kdo vám dovolil vylézt z postele? Lehnout. Okamžitě,“ zdůraznil a zamračil se. Harry zapomněl zavřít ústa. Hleděl na něj, jako na snový přízrak, kterým by měl být. Velice pomalu potom sklonil zrak ke svým nohám, na kterých měl opravdu navléknuté Dobbyho ponožky. A znovu vzhlédl.
,,Pane Pottere?“ Snape přistoupil blíž, odložil hrnek na stůl, vedle lampičky. Potom mu přitiskl ruku na čelo. ,,Pořád máte zvýšenou teplotu,“ pronesl, načež ho chytil za ramena a nekompromisně položil zpátky do polštáře. Jedním hbitým pohybem nadzvedl peřinu.
,,Nohy.“ Další stručný povel. Harry poslušně vyzvedl nohy na postel a nechal se přikrýt. Zamrkal, což byla také jediná změna výrazu, které byl schopen.
Je tady. Doma, ve Zvonkové ulici. Vzpomínky začaly znovu dostávat svůj pravý odstín, vracely se, sílily. Často, i když se vám zdá něco velmi reálného, začnete si s příchodem rána uvědomovat, že jen sníte. Jenomže Harry, právě zjistil, že to nebyl sen.
Snape se posadil na kraj postele, s pohledem na ten rozčarovaný obličej si povzdychl.
,,Zapomněl jste zavřít ústa,“konstatoval. To ho trochu probudilo. Sklopil zrak, s polknutím si promnul vysušené rty.
,,Promiňte já jen, že…“ Znovu k němu vzhlédl.,,Měl jsem chvíli pocit, jakoby se mi to všechno jenom zdálo… Vy, Malfoy, Voldemort… Všechno to okolo…“ Mávl rukou po místnosti. ,,Chvíli se to zdálo tak… neuvěřitelné…“
,,Ano, já vím. Byli tam Mozkomorové, že?“
Harry mlčky přitakal. Správně, Mozkomorové. I to k tomu patří. Jestliže to nebyl sen, pak se ty hrůzy na Malfoy Manor skutečně staly.
,,Lituji, že jste si tím prošel. Nevíme, kde sebrali informace o tom, kde budete trávit svátky, ale chyba byla s tím vůbec souhlasit. Návštěva Doupěte v téhle situaci byl naprostý nesmysl, už se to nebude opakovat.“
,,Chápu.“ Harry neprotestoval. V hlavě teď zabíraly víc prostoru myšlenky na včerejší večer. A taky na to, jaké je mu hrozné horko.
,,Můžu si sundat svetr?“
,,Máte horečku. Musíte to vypotit.“
,,Budu páchnout.“
,,Pach vašeho potu mě zcela jistě nezabije.“
Jeho komentář vyvolal na chlapcově tváři pobavený úsměv.
,,Neexistuje nějaký lektvar, nebo kouzlo, co člověka zbaví zvýšené teploty?“
,,Ovšem.“ Přisunul k němu po stole hrnek a Harry nedůvěřivě sledoval, jak z něj stoupá obláček páry.
,,Horké,“ konstatoval mrzutě. S výrazem velkého nepohodlí si poposedl a opřel záda o příď postele, aby se mohl kultivovaně napít. Podivná kombinace medu a cibule ho štípla do očí. Co je tohle za šílený lék? Rozkašlal se. Snape mu hrnek sebral dřív, než si stačil zbylý obsah vylít do klína. Potom mu vecpal i lahvičky s oběma léčivými lektvary. A teprve když to Harry všechno poslušně vypil, dovolil mu sundat si alespoň tu šálu. Krk měl celý zarudlý, orosený drobnými perličkami potu. Právě nastolené ticho Harryho trochu vykolejilo, tak dlaní rozpačitě promnul vlhký krk a podíval se stranou. S nepříjemným zahanbením si uvědomoval, že ho někdo musel po záchranné akci obléknout, protože on nebyl dost vzhůru na to, aby to zvládl sám. Ta představa, že ho profesor Snape navlékal do spodků a pyžama, zatímco byl v bezvládném, ba přímo mrtvolném stavu, nebyla ani trochu příjemná. Při té příležitosti zkrátka nemohl nic přehlédnout, leda by ho oblékal a díval se přitom velkoryse jinam. Hrozil se představy, že té činnosti věnoval nežádoucí pozornost. Absurdní však bylo, že se hrozil i opačné varianty, kdy by k něčemu společensky tak choulostivému přistupoval s nadhledem a odměřenou lhostejností. Profesionální, léčitelský přístup se mu zdál taky ponižující. Jenomže… ani jedno, ani druhé nebylo tak zahanbující, jako to, co mu udělal Voldemort před zraky svých stoupenců. Nemluvě o upřeném pohledu Draca Malfoye, který celou hru úspěšně odstartoval. Jen si na to vzpomněl, projela jím hrůza. I když si samozřejmě uvědomoval, že tím kouskem mu dokázal zachránit život. Kromě toho, způsob, jakým se na něj díval, neměl nic společného s pomstychtivostí, třebaže letmý projev soucitu na jeho tváři se mu protivil. Jakživ by nevěřil, že může být před svým největším sokem tak pokořen. Malfoy teď zná jeho nejhlubší touhy, stejně jako ti ostatní, a Harry může jen usilovně doufat, že se ta informace nedostane ke Snapeovi. Vzdát se svého jediného skutečného tajemství sice nebylo lehké, ale přežil to. Ovšem pokud by to zjistil Snape, nejspíš by to neustál. Dopadl by tvrdě přímo na tvář a na nohy už by se nepostavil. I tak si připadal příliš odhalený. Byl si jist, že nikdo, kdo toho byl svědkem, to nečekal. Ani jeho přátele by něco takového nepřijali. Sice se za své pocity nestyděl, ale cosi mu našeptávalo, že by se vážně stydět měl. Že je to nemravné, nepřijatelné, a zkrátka a dobře nenormální. Právo na svobodnou mysl, ve které si může představovat a přát, co se mu zamane, bylo to jediné, co mu zbylo. A protože si byl naprosto jistý, že Snapeova reakce by se jeho představám ani trochu nepodobala, za nic na světě by nedovolil, aby mu byla sebraná aspoň ta iluze. Ta, ve které se může schovat, v níž může trochu doufat, trochu snít… a přitom se může vracet beze strachu do reality a těšit se z toho, že má svůj snový přízrak na dosah. Může na něj zírat bez mrknutí třeba hodiny, protože on se neodvrátí. Ne, dokud netuší, proč ho Harry tak rád upřeně sleduje. To všechno by se však mohlo z minuty na minutu zhroutit, jen by se to dozvěděl. Stačilo by, aby to Smrtijedi roznesli do světa, nebo aby Draco Malfoy podrobně popsal všechny události Brumbálovi… Sakra! Najednou v něm hrklo, když si uvědomil, jak moc na něj musí být Voldemort rozzlobený.
,,Malfoy…,“ vyrazil ze sebe a rozpačité ticho se rozplynulo stejně, jako červeň na jeho tvářích. Poplašeně se na Snapea podíval. ,,Co je s Malfoyem?“ K jeho nevýslovnému překvapení Snape bezradně pokrčil rameny.
,,Nevím,“ přiznal s vážným hlasem. ,,Zatím nemám žádné informace o tom, co se stalo na Malfoy Manor potom, co jsem vás přenesl do bezpečí. Mým úkolem je postarat se o váš výukový program a zdravotní stav. Od našeho příchodu jsem se odtud nehnul, jen čekám na nějakou zprávu od někoho z Řádu. Pokud bych měl ale dopředu předpovídat, co s ním a jeho rodinou bude, pak tuším, že jejich imunita vůči zadržení právě skončila. Lucius je prakticky uprchlík, z vězení ho dostal sám Voldemort a vše se konalo na jejich sídle. Nikdo kromě nás a Brumbála nemá tušení, že nám Draco pomohl vás najít…“
,,Vážně?“
,,Ano. Vyslal za Brumbálem Patrona a předal nám informace o tom, kde vás máme hledat a jaká jsou kolem budovy zabezpečovací kouzla. Což samozřejmě nikdo z Řádu neocení, protože o tom nevědí. V nejlepším případě je celá jejich rodina na útěku a hledá bezpečné útočiště. Pravděpodobně v domě Lestrangeových. Opravdu netuším, jakým způsobem si Brumbál představoval, že jim zajistí bezpečí, když s Dracem uzavíral dohodu. Nicméně pevně věřím v jeho velkolepé schopnosti a iniciativu, se kterou, doufejme zařídí, aby se Draco Malfoy vrátil po svátcích bez úhony do Bradavic. Jinak by bylo prakticky nemožné s ním spolupracovat…
,,Ach…“ To neznělo moc pozitivně. Harry svraštil obočí a nervózně skousl spodní ret. ,,Myslím... myslím, že Voldemorta poštval proti sobě…,“ prozradil potichu.
,,Jak to myslíte?“
,,On ho totiž zastavil... Promluvil k němu ve chvíli, kdy se mě chystal zabít a přesvědčil ho, aby si svůj úspěch lépe vychutnal. Vlastně mu navrhl, aby mne mučil a snažil se co nejvíc oddálit mou smrt,“ vysvětloval. ,,Myslím, že ho bude vinit za to, že mě nestačil zabít.“
Snape ho zaujatě vyslechl, jeho tvář vykazovala známky mírného překvapení. Asi stejně jako Harry nepředpokládal, že by byl schopen vystoupit z davu a přesvědčovat svého pána, aby změnil názor.
,,To dost věcí komplikuje,“ souhlasil vážně. ,,Voldemort je vznětlivý, nenávidí porážku a rád svaluje vinu na druhé. Pan Malfoy může být ve vážném ohrožení života.“
,,Můžeme něco udělat?“ Ptal se Harry bezradně. V hlavě měl pořád takový nepořádek, že na nějaké nápady nebylo místo.
,,Vy jistě ne.“ Snape zavrtěl hlavou. Vtiskl Harrymu do rukou hrnek, aby ho donutil se znovu napít, a pokračoval. ,,Ani já to neudělám. Kdybych se ho pokusil zkontaktovat, riskoval bych, že ho prozradím. Musíme zkrátka doufat, že se Draco Malfoy vrátí po prázdninách do Bradavic.“
Harry se napil horké tekutiny, zabořil do hrníčku nos a v přivřených očích měl očekávané zachmuření. Nikdy Malfoye neměl rád,… ale zachránil mu život. Je na jejich straně a je taky překvapivě dobrým Snapeovým nástupcem. Upřímně doufal, že Voldemortův hněv ve zdraví přečká.
,,Pane Pottere…“ Vytrhl jej ze zamyšlení Severus.
,,Hm?“ Zelené oči vzhlédly vzhůru.
,,Potřebuji, abyste mi ukázal své vzpomínky ze včerejšího ve…“
,,Ne,“ zarazil ho okamžitě Harry. Kvapně se od něj odtáhl, přitiskl záda k opěradlu postele a poloprázdný hrnek přitom stačil upustit na pokrývku. Vlhko se rychle vpíjelo do látky. Skoro tak rychle, jako se panika vpíjela do Harryho očí.
Tohle ne, to ne, to ne! Prosím.
Snape vyjeveně hleděl, jak se to jedno zběsilé, naléhavé slovo třpytí v zelených duhovkách jako štít a útočná zbraň zároveň. Taková panika. Takové zděšení! Harry z něj nespouštěl oči. Ostražitě čekal, co udělá.
Copak zapomněl, že jsem ten poslední, kdo by mu úmyslně ublížil?
Tu daň si Severus vybere nepřiměřeně velkou odměrkou na chlapcově úplném konci. Zradí ho. O tom ale Harry neví. I přesto se na něj dívá, jakoby to už udělal. Co se to děje?
Osudná chvilka zaváhání ho přišla draho.
,,Nezkoušejte to!“
Snape nechápavě zamrkal.
,,Co?“
,,Ten jemný nitrozpyt. Nechte toho!“
Kam se poděla ta měsíce budovaná důvěra? On si vážně myslí…?
Snape zavrtěl hlavou.
,,Slíbil jsem, že to neudělám a hodlám to dodržet,“ ujistil ho dotčeně.
,,Opravdu?“
,,Mám neblahé tušení, že jste u toho byl, když jsem vám dával své slovo,“ podotkl.,,Pokud to nechcete, nepoužiji Nitrozpyt vůbec, ale chci od vás slyšet, co se stalo. Řeknete mi všechno a budete naprosto upřímný, rozumíte?“
Harry se zamračil.
,,Pokud se vám to nelíbí, zapomenu na kompromisy a použiji Legilimens, je vám to jasné?“
,,Proč?“
,,Kvůli vám, vašemu zdravotnímu stavu, kvůli informacím, válce i informacím o situaci na nepřátelské straně… vyberte si, je toho dost. Na každém detailu může záviset vývoj událostí a my dva, Pottere, jsme v první linii. Pokud mne chcete držet stranou, těžko vám mohu krýt záda.“ Harry sklopil zrak, mezi obočím se objevila hluboká vráska. Přemýšlí o tom, ale nijak se mu do toho nechce. Možná se mu nelíbí ten tón, nebo to, že ho do toho Severus nutí… Jistě prožil traumatizující chvíle, o kterých se těžko hovoří.
Snape mávnutím hůlky vysušil mokrou postel, uklidil prázdný hrnek na stůl a pokusil se vypudit netrpělivost z tváře i svého hlasu. Když opět promluvil, naladil trochu jemnější strunu.
,,Harry,“ použil křestní jméno a hned si získal jeho úplnou pozornost. ,,Pokud na tom budeš trvat, nechám si všechno pro sebe. Ani Albus Brumbál se to nedozví. A ať už se tam stalo cokoliv, mohu slíbit, že ti nebudu nic vyčítat.“
Potter se ještě chvilku kousal do rtu, bezradně odhrnul neposedný pramen vlasů z čela a pak teprve neochotně spustil.
,,Použil Nitrozpyt… počkejte, ne…,“ Zadržel Snapea, který otevíral ústa a vypadal, že se chystá hlasitě zaklít. ,,Nic důležitého neviděl. On… zkoušel to, dokonce na mne seslal Cruciatus, ale snažil se jen zjistit, z čeho mám největší strach. Chtěl, aby mělo jeho mučení co největší efekt. Nakonec jsem mu to sám ukázal, abych ho dostal ze své hlavy… Když zjistil, že mě děsí Mozkomorové, poštval je proti mně. To je celé. Víc si toho nevybavuji.“ Jen co to dořekl, nastalo tíživé ticho. Nervózně studoval Snapeovu nehybnou tvář, na které bylo jasně patrné zklamání. On to ví. Ví, že mu Harry neřekl všechno. Bude se zlobit? Bude trvat na nitrozpytu?
,,Pane Pottere…,“ začal vážně Severus, ale Harry mu do toho se zatřepáním hlavy skočil.
,,Prosím,“ naléhal, ,,víc toho po mně nechtějte. Řekl jsem vám všechno, co je podstatné. A Voldemort nic důležitého neviděl. Žádné informace jsem mu neukázal.“
,,Pokud byste mu něco ukázal, pravděpodobně bychom to velmi brzy zjistili,“ zamračil se. ,,Pokud ne, máte můj obdiv. Tak či tak se ale nitrozpytu nevyhnete.“
,,Cože?“ Harry se zděsil.
,,Zajímám se o Mentální kouzla dost dlouho na to, abych věděl, do jakého stavu vás vzepření Pánovi Zla dostalo,“ zvýšil Snape hlas. ,,Bránit se Nitrozpytu pod vlivem Cruciata, násilím zadržovat vzpomínky… to všechno vám nevyhnutelně způsobilo tak mohutný otřes mysli, že kdyby si Voldemort usmyslel navštívit vaše vědomí, ani to nepostřehnete.“
,,Snad nechcete…!“
,,Jestli chci, nebo nechci je nepodstatné, Pottere. Já musím. Vaši nitrobranu potřebujeme dostat co nejrychleji do původního stavu.“
To už Harry začínal opravdu panikařit. Před očima mu blikalo rudé světlo a neonový nápis: Snape to nesmí vidět!
,,Říkám vám, že to zvládnu. Nepustím ho tam, jasné?!“ Zatraceně! Už jsem toho udělal dost, abych ty informace schoval. Vím docela jistě, že je nikdy nikdo neuvidí. ,,Věřte mi, prosím.“
,,Jak vám můžu věřit, když mi neříkáte pravdu?“ Vyjel vztekle Snape. ,,Tohle není hra! Jsme ve válce idiote. Víra je něco, co si nemůžeme dovolit. Chcete přičítat další oběti ke svým malicherným výčitkám jen proto, že odmítáte dovolit, abych vám pomohl? Další noční můry nám situaci neulehčí. Co si ksakru představujete, že udělám, když mi ukážete pravdu? Jsem dospělý člověk. Vím, co znamená být vystaven mučící kletbě, být ponížen. A vy snad nejste tak natvrdlý, abyste nevěděl, v jakém stavu jste se ke mně dostal. Neexistuje nic, co by změnilo můj přístup.“
Harry se prudce nadechl, se vzdorem otevřel ústa a… zase je zavřel. Společně s očima.
,,Nesouhlasím.“ Oznámil potichu. Snažil se přitom, aby se mu hlas ani trochu nezachvěl. Rozhodně se na Snapea znovu nepodívá. Pevně semknuté rty, i zlostně přivřené obočí, to všechno jednoduše vytušil. Jestli se Snape zlobí, nevadí. Nebylo by to poprvé. Raději ať je naštvaný, než aby to věděl. Možná je to sobecké, ale když mu to ukážu, co mi pak zůstane? Nemohl bych s ním žít pod jednou střechou.
Harry uslyšel zašustění, pak hlasité bouchnutí dveří. Snape odešel bez jediného slova.
Zbytek dne ho chodil kontrolovat Dobby. Přinášel mu jídlo, čaje, lektvary… Harry vše bez řečí zkonzumoval, ani neškytl. Zavrtaný v dece přemýšlel, jak dlouho bude tentokrát trvat, než mu Severus Snape odpustí.

≈ Vivere ≈ porta ≈

Snape zuřil. Ale nebyl to Harry Potter, na koho měl vztek. Jistěže si ten kluk zaslouží alespoň trochu soukromí. Jistěže má právo na svou hrdost i stud. Je to pořád normální dospívající chlapec. Proč by se měl zlobit, že se nechce obnažovat před svým profesorem? Bylo to pochopitelné. Veliký hrdina kouzelnického světa byl stále jen chlapec. Jeho nitrobrana se ale musí zacelit a to, co nejdříve. Jiná možnost tu nebyla. Ztráta vzpomínek nepřicházela v úvahu. A věřit, že informace bezpečně schoval… to nemohl. Chtěl, ano. Velmi intenzivně si přál, aby to mohl nechat jenom na něm, bohužel to nešlo. Snape nebyl hlupák. Věděl, že vzdát se svých nejhlubších tajemství, aby uchránil důležité informace, bylo neskutečně dospělé. Po takovém otřesu ale potrvá, než se jeho křehké vědomí znovu vzpamatuje. Voldemort by si mohl rychle uvědomit svou výhodu. Už dvakrát nad ním převzal kontrolu, může to udělat podruhé a tentokrát by je to stálo pořádně draho. Nevěděl si rady. Byl to zatracený střet zájmů. Harry se konečně vzepřel, protestuje a Severus by ho v tom rád podpořil, místo toho je ale právě tím, kdo se staví proti němu…
Opřel se zády do křesla, sledoval tančící plameny v krbu a netrpělivě čekal, až se zazelenají. Domácí skřítek mu před pár okamžiky hlásil, že Harry Potter hluboce spí. Teď bylo na čase vymyslet, co dál.
Právě ve chvíli, kdy ho napadlo, že by se mu se sklenkou whisky přemýšlelo lépe, Brumbál vystoupil z krbu.
,,Severusi,“ pozdravil. Vypadal starší a unavenější, než normálně.,,Jak se mu daří? Všechno v pořádku?“
,,Před chvíli usnul, nic mu není. Alespoň po fyzické stránce. O jeho duševním stavu toho vím mnohem méně. Mohu jen říct, že prožil velmi traumatizující chvíle, což mělo drtivý dopad na jeho nitrobranu. Rád bych začal s intenzivní výukou co nejdříve a úplně od začátku.“ Informoval ho.
Brumbál nepatrně kývl, pohladil si dlouhý vous. Pak se posadil na druhé křeslo a se zamyšlením pohlédl do krbu.
,,S tím nemohu jinak, než souhlasit. Harry toho ví příliš mnoho, dokonalá Nitrobrana je v jeho případě životně důležitá.“
,,Jistě.“ Snape spojil dlaně, promnul kořen nosu. ,,Je tu však jeden nepatrný problém,“ protáhl, přičemž zaznamenal Albusovo zbystření. Tohle bude zajímavé. ,,Harry nesouhlasí.“
,,Ach,“ řekl ředitel. ,,To je vážně problém.“
S dlaněmi na tváři k němu Severus vyčerpaně vzhlédl. ,,Potřebuji pomoc. Strávil jsem několik dlouhých minut vysvětlováním, proč je v této situaci další výuka Nitrobrany nezbytná, a k ničemu to nebylo. Je hrozně tvrdohlavý.“
Brumbál ho mlčky vyslechl. Chvilku přikyvoval, a pak se s drobným zajiskřením hořce pousmál. ,,Všiml sis Severusi, že jsou si v ledasčem s Dracem podobní? Také on před námi ukryl pravdu a to i přesto, že si váhu své lži dobře uvědomoval. Ať už Harry skrývá cokoliv, je to pro něj hodně důležité. Obyčejně dává přednost druhým, své zájmy staví až na druhé místo. Musí to být vážné.“
,,To si uvědomuji. Teď mi radši řekněte, co s tím.“
Brumbál smutně pokrčil rameny.
,,Ty to přece dobře víš.“
Severus pevně sevřel víčka. Ano. Věděl. A bylo mu to k smrti odporné.
,,Ještě s ním promluvím. Třeba jen potřebuje pochopit, jak moc je situace vážná.“
,,Dobře. Vysvětli mu to co nejpečlivěji. Osobně si myslím, že to dokonale chápe. Když to nepomůže, pověz mu, že jsem ti dal svolení. Nemusíš nést celou vinu sám.“
,,Pokud myslíte, že to za to stojí…“
,,Nevím o nikom, kdo umí odpouštět snadněji, než Harry,“ reagoval mírně Brumbál.
,,Nelíbí se mi, že se na to všichni spoléhají. Neustále přemýšlím, jak daleko tu nespravedlnost vlastně chceme dotáhnout, než to Potter konečně vzdá.“
,,Do konce, Severusi. Je mi líto, že není i jiná cesta.“
,,Nedávno jste mi řekl, že by měl žít v nevědomosti a zůstat šťastný až do poslední chvíle. Skutečně myslíte, že ho to udělá šťastným? Vsadím se, že dávno pochopil, proč tu vlastně je. Využíváme ho.“
,,Ano.“ Albus smutně přitakal. ,,Není nic, co bych si vyčítal víc.“
Bylo jedno, jak moc se jim to příčilo. Byla válka. Stále to byla malá oběť oproti těm tisícům životů, které se tu snažili zachránit. Jenomže to nebyla jejich oběť. Zbytek večera už o tom nemluvili. Snape řekl Brumbálovi všechno, co mu byl Harry ochotný prozradit. Probírali možné nebezpečí Draca Malfoye a souboj na Malfoy Manor, o kterém ani netušili, jak dopadl. Severus se chystal zavítat do Doupěte, aby získal informace a zároveň je ujistil, že je Harry celý. Teď ho ale nemohl nechat bez dohledu ani na pár hodin. Jeho Nitrobrana byla prvořadá.

≈ Vivere ≈ porta ≈

Harry se v posteli převaloval. V obličeji byl napjatý, pyžamo měl potem promočené a zjevně ho trápila noční můra. Byl to další nelítostný zásah osudu? Zrovna v době, kdy začal mít klidné sny, prožije další psychický otřes. Snape se nad ním tyčil, jako veliký, nebezpečný stín. Potter byl tak… křehký. Ta představa, že ho za chvíli rozbije... Bude to tak snadné, jako upustit na zem porcelánovou panenku. Sklonil se níž. Slíbil mu, že jemný Nitrozpyt nepoužije a taky to neudělá. Bylo by to bezúčelné. Harry musí být při vědomí, jinak by se nadále vyhýbal výuce. Musí vědět o všem, co Severus uvidí. Pokud se jen bojí jeho reakce, pak byl Severus připravený dokázat mu, že je jeho strach naprosto zbytečný.
Tak do toho, nemohu plýtvat časem, který nemám.
Lehce se dotkl jeho ramene.
,,Pane Pottere…“
Harry sebou polekaně cukl, prudce se posadil. Když uviděl stín Severuse Snapea klečícího u postele, dech se mu malinko zklidnil.
,,Pane?“ Hlas měl spánkem trochu nakřápnutý, vlasy rozježené do všech stran. Mžoural skrz tmu, mnul si čelo… ,,Stalo se něco?“
,,Ne.“ Severus mávl rukou a v místnosti se rozsvítilo. Harry něco zavrčel, přivřel oči, jak ho nápor světla překvapil. ,,Alespoň o ničem nevím. Nemohu se od vás vzdálit, dokud… dokud nebudete schopný zůstat sám.“
,,Takže pořád nevíte, co se tam stalo? Ani jestli jsou všichni v pořádku?“
,,Nevím vůbec nic.“ Přikývl Snape.
,,Jsem schopný zůstat sám, pane.“ Namítl Harry. ,,Klidně můžete jít…“
,,Nikam nepůjdu. A o vaší schopnosti, či neschopnosti rozhodnu já sám. Bude to ve chvíli, kdy mi necháte zkontrolovat váš psychický stav.“
Ticho. Harry se zalknul. Snape ho nevzbudil kvůli špatnému spaní. Vzbudil ho, aby ho přesvědčoval.
,,Nechci to.“ Vyhrkl ze sebe, pěsti se mu přitom samy sevřely.
,,To ani já. Ani Brumbál.“
Harrymu se rozšířily zorničky.
,,Vy jste s ním mluvil? Kdy?“
,,Před hodinou. Upřímně doufá, že se zachováte, jako zodpovědný kouzelník a necháte si ode mne pomoci.“
,,To nejde.“
,,Nejde? Pane Pottere, řekněte mi, kdybyste se těch vzpomínek měl raději vzdát, abych je neviděl, co byste si vybral?“
Nevědět… Co by to znamenalo? Nevědět, že je Brumbál na živu, myslet si, že je Draco parchant i po tom, co udělal, nerozumět ničemu, na čem se Snapem pracují… Být úplně slepý.
Pevně sevřel rty, neváhal ani vteřinu.
,,Vybral bych si ztrátu vzpomínek. Rozhodně.“ S nadějí se na Snapea podíval.,,Šlo by to?“
,,Nebuďte hloupý. S tím, co by vám v hlavě zůstalo bychom se nikam nedostali. Jen jsem chtěl vědět, co jste schopný obětovat…“ Stále víc ho děsilo, že je Harry schopný opravdu čehokoliv, jen aby Severus zůstal hezky stranou. ,,Pane Pottere. Čím dřív se mi svěříte, tím dřív můžeme začít s výukou. Jen prodlužujete nevyhnutelné.“
Ne. Ne. Ne.
Harryho zelené oči potemněly.
,,Ne.“
,,Raději bych to udělal s vaším souhlasem, pokud ale hodláte dál zatvrzele odmítat mou pomoc, přestanu vás prosit a jednoduše se podívám. Oba víme, že nejste schopný se ubránit. Takže?“
,,Vy to ale neuděláte,“ reagoval s jistotou Harry.
To snad není pravda. Tolik mi věříš?
Studoval jeho rozhodný výraz. Merline… on si to opravdu myslí.
Snape dlouze vydechl, pomalu zavřel oči a zase je otevřel. Potom se zvedl z pokleku, poodstoupil a namířil na Harryho čelo svou hůlkou. Harry čekal. Ani se nehnul, ani nemrkl. Pořád naivně přesvědčený, že to neudělá. Šílený idealista. Ta možnost v jeho hlavě vůbec neexistovala. Stejně, jako neexistovala možnost, že by ho Snape dokázal vědomě postavit před Voldemorta, jako Viteál.
Alespoň se poučíš. Podruhé už se na mě takhle nepodíváš a to je dobře. Moc dobře. Jsem ten poslední, kdo si zaslouží tolik bezbřehé, tolik slepé víry. Možná zachráníš nás oba a konečně utečeš.
Mrzí mě to Harry.
,,Legillimens!“
A krátký záblesk šoku zmizel v hurikánu vzpomínek.