6.kapitola - Hrůzostrašný plán
Seděli v jejich obývacím pokoji kolem dřevěného konferenčního stolku, a upíjeli čaj, který před malou chvilkou Dobby přinesl z kuchyně. Takhle pohromadě tu s Brumbálem a Malfoyem seděli snad poprvé a v tu chvíli si Harry jasně uvědomoval, jak moc považuje tohle místo za "své." Tedy svoje a Snapea. Oni tu byli doma, zatímco ředitel Brumbál i Draco Malfoy tu byli jen na návštěvě. Nemohl se té myšlenky zbavit, nějakým způsobem na něj působila neskutečně hřejivě. Jakoby to tak mělo být už napořád. On, Snape, s nimi Hedvika, Klofan a Dobby. Nad hlavou křišťálový lustr, kolem hořčicově žluté stěny a na oknech prošívané závěsy. A pokud by tak měli žít navždycky, nevyhnutelně by to znamenalo, že budou patřit jenom sobě.
Starý, bývalý ředitel Bradavic mluvil, a nejspíš si vůbec neuvědomoval, jak Harry se zájmem přemýšlí o jeho osobě, jako o "návštěvě."
,,A uvažoval jste snad nad tím, že byste v blízké době odhalil své přežití?"
Snapeův hlas Harryho probral z jeho zamyšlení. Rychle si v hlavě zopakoval jeho otázku a ejhle - ono je to důležité. Raději se rozhodl zapojit uši a dávat pozor, třebaže přemýšlet o věcech netýkajících se války bylo mnohem příjemější.
,,Napadlo mne to, ale nerad bych to uspěchal. To že Voldemort neví, že má o nepřítele víc, považujme za výhodu. Hodlám mu vstoupit do cesty v tu pravou chvíli a udělat vše pro naše vítězství."
,,A máme už nějaký konkrétní plán?" Zeptal se z nenadání Harry. Pohledy všech přítomných se na něm zastavily.
,,Co myslíš tím konkrétní, Pottere," reagoval na jeho otázku Draco.
,,Myslím tím, co bude až zničíme všechny viteály. Co bude, pak? Já jen, že jste o tom nikdy nemluvili, tak si to dost dobře neumím představit. Voldemort na svou stranu získává pořád další spojence, nebo ne? Až budou jeho viteály pryč, pořád je tu on sám a jeho armáda. To se k němu přiblížíme a dorazíme ho, až se bude sprchovat? Nebo si taky uděláme armádu a postavíme se proti sobě, jako se to dělalo za dávných časů?"
Malfoy si po Harryho odpovědi musel připustit, že ani jemu tohle není tak úplně jasné. Jenom ho ještě nenapadlo o tom přemýšlet. Popravdě si nějakou vyloženě epickou bitvu vůbec neuměl představit, jelikož netušil, na jaké straně by v tu chvíli musel stát.
Krátce mu kývnul, že ho pochopil a podíval se s polečně s ním na Brumbála, očekávaje odpověď.
Albus Brumbál se krátce pousmál, pomalu si pohladil svůj dlouhý, stříbrný vous a jeho bleděmodré oči se na vteřinu třepotavě zavřely.
,,Rád bych se vyhnul velkolepému střetu, takovému, jaký si vy dva právě teď představujete, pokud to bude možné. Zastihnout Voldemorta samotného je sice v samém jádru dobrá myšlenka, ale obávám se, že neuskutečnitelná. Chrání se velice pečlivě. Má po svém boku mnoho oddaných ochránců. A navíc si každého smrtijeda může přivolat díky znamení Zla. Jedinou vyjímkou je Severus, jehož znamení sice také pálilo, ale vždy jen krátce. Neovládá ho."
,,Jakto?"
Harry si vzpomněl, že o tom už někdy dřív byla řeč, že je Snapeovo znamení jiné, ale nikdy nechápal, jak.
Brumbál se k Harrymu otočil a s trpělivým tónem vysvětloval: ,,Severus dělal tehdy špeha pro Fénixův řád, ale Voldemort si myslel, že je to naopak. Dalo by se říci, že tvůj profesor hrál šachy za černé i bílé figurky, jenomže bílé byly díky němu vždy o tah či dva napřed. Ale protože z Voldemortova pohledu byl špiónem, který se pro něj inflirtoval do řad profesorů v Bradavicích, Severus ho přesvědčil, že v zájmu utajení by bylo méně nápadné, kdyby nemusel při každém zavolání zmizet všem přítomným beze slova z očí, nebo sténat nad bolící paží. Proto kletbu společně zakleli znovu, tak, aby byl Severus pokaždé ve střehu a věděl, kdy ho jeho pán potřebuje, ale zároveň byl ušetřen všech nápadných projevů znamení a nikdo se tak o ničem nedozvěděl. Díky tomu se Voldemort po Severusově prozrazení nikdy nepokusil dostat ho k sobě."
,,Protože věděl, že se mu to nepodaří."
,,Přesně tak."
Brumbál se na Harryho usmál a podal si šálek čaje, aby svlažil rty. Hrdlo měl už trochu vyprahlé neustálým mluvením. Harry si mezitím narovnal brýle na nose, a přitom stačil mrknout pohledem po Snapeovi. Chtěl vědět, jestli mu třeba nevadí, že se o něm dozvěděl něco nového. On ale pochopil, a krátce kývnul hlavou, jakože je všechno v pořádku. Harry se spokojeně usmál a taky si podal čaj, aby se zaměstnal. Draco jejich oční komunikaci mlčky sledoval. Pak si o ní otráveně myslel svoje.
Byl si stoprocentně jistý, že Harryho velká láska zůstává a taky zůstane nenaplněná. Určitě. Opravdu si nedovedl představit toho muže, co seděl naproti, toho černovlasého odměřeného muže, jenž býval ředitelem jeho koleje, jak líbá svého o dvacet let mladšího žáka, kterého, přiznejme si, pět let upřímně nenáviděl. Fuj! Lepší na to vůbec nemyslet.
,,Nuže, abych se vrátil k vaší otázce, chlapci,..." pokračoval Albus Brumbál, ,,...Lepší by samozřejmě bylo zastihnout ho nečekaně, nebo zaútočit dřív, než on. Samozřejmě víme, že hledá spojence, kde se dá. Podařilo se mu přesvědčit vlkodlaky, skupinu upírů, a má na své straně mozkomory. Navíc přibývá nových, mladších smrtijedů, díky čemuž předpokládáme, že jeho prvním cílem by mohly být Bradavice..."
,,Jasně, vždyť si tam taky nasadil špeha," ozval se Harry. ,,Jak to s ním vůbec vypadá?"
Malfoy pokrčil rameny.
,,Nechali jsme ho vypovídat pod sérem pravdy. Zjistili jsme, že měl za úkol najít Komnatu nejvyšší potřeby a přinsést Pánovi Zla truhlu, ve které ani netušil, co je. Určitě to měl být diadém. Také měl prověřit mojí loajalitu a co nejvíce čistokrevných kouzelníku přesvědčit, aby se přidali na jeho stranu. Ten kluk se opravdu jmenuje William Higgins. Je sice kouzelník, ale z nějakého důvodu odmítl v Bradavicích studovat. Prý se naučil mnohozraké matoucí kouzlo a vmísil se mezi zmijozely. Na všechny kolem něj působilo matoucí kouzlo hned, jak ho viděli, takže nikdy nikomu nebyl podezřelý. Po výslechu mu Grangerová vymazala paměť a pak ho dali Hagridovi, aby ho dostal co nejblíže vesnici, odkud přišel."
,,Ohledně slečny Grangerové a pana Weasleyho...," ozval se tentokrát Severus, ,,... měl bych návrh, jak je společně s Minervou zapojit, aby byli užiteční."
,,Ano?" Harry okamžiě zbystřil. Očima svého profesora vybízel, ať si svůj návrh nenechává moc dlouho pro sebe. Snape s úšklebkem pokračoval.
,,Myslím, že by mohli předávat některé informace získané panem Malfoyem řádu. Jsou v kontaktu s Lupinem, Tonksnovou, a s celou rodinou Weasleyových. Prozradí jim, že jsou v kontaktu se mnou, panem Potterem a novým špehem mezi smrtijedy, který zaujal mé místo. Jeho identitu však do konce války prozradit nemohou z důvodů své i jeho bezpečnosti. Pokud se budou zajímat, proč to dělá, myslím že by bylo dobré říci alespoň částečnou pravdu. Věří v naší výhru, chce stát na straně vítězů a rád by si za své služby zasloužil respekt a svobodu, až bude po všem. Malfoy se na své židli trochu zavrtěl, jakoby mu byla nepohodlná. Snažil se tvářit pořád stejně, ale nemohl si pomoci. Nelíbilo se mu, že ze všech jeho důvodů vytáhl Snape ty nejsobečtější, které tak akorát sedí na jeho otce. Bohužel to bylo něco, čemu řád snadno uvěří.
,,Zároveň můžeme přes ty dva s řádem komunikovat a v případě potřeby je nasměrovat tím správným směrem... alespoň do doby, než se jim ukážete", pohlédl na Brumbála a významě zvedl obočí. Starý muž několikrát lehounce pokýval hlavou.
,,To je skvělý nápad, souhlasím."
,,Já taky, určitě," přidal se Harry. Oba budou určitě rádi, že můžou pomoct."
a nakonec už zbýval jen Malfoy. Díval se před sebe na svůj nedotčený čaj a přemýšlel.
,,Takže se s nimi budu muset bavit, ať chci, nebo ne," pronesl trpce.
,,Hele!" Harry se na něj zamračil. ,,S Ronem to sice budeš mít těžký, ale Hermiona k tobě bude slušná, když se od ní nebudeš štítivě odtahovat, a nebudeš jí urážet."
,,Proč bych to dělal," vyštěkl Malfoy, probodávaje ho ostrým pohledem.
,,Nebyl jsi to náhodou ty, kdo si jí dobíral, že je mudlorozená?"
,,Ah..." Světe div se, Draco na tenhle nepatrný detail trochu pozapomněl. Jeho vypěstovaný názor na mudly se od té doby drobátko změnil. Nakonec jen pomalu vydechl a prohlásil: ,,Pokud se k tomu nebude vracet ona, tak já taky ne."
,,Fajn." To Harrymu úplně stačilo. Ležérně se opřel o záď pohovky vedle Snapea. Seděl na jejím druhém konci, tak akorát, aby byla vzdálenost mezi nimi společensky přijatelná. ,,Ehm... Profesor Snape řekl, že víte o dalším viteálu, je to pravda?"
,,Oh, ano." Starý muž se trochu napřímil, jako by na tohle téma hovoru celou dobu čekal. ,,Tentokrát to ale bude velice složité."
,,Víte co to je?"
,,Domnívám se, že ano."
,,A víte, kde to je?"
,,Ano," přikývl Brumbál, tentokrát trochu pochmurněji. ,,Na krku Dolores Umbridgeové."
,,Cože?!" Harry málem vylítl na nohy. ,,U té ropuchy?"
,,Obávám se, že ano."
,,No nazdar."
,,Souhlasím," přidal se naprosto vážně Severus. ,,Čekal jsem, kdy nás pošlete zabít rozběsněnou saň Albusi. Zjevně jsme se právě dočkali."
Bývalý ředitel si potichu odkašlal.
,,Ani mne to nijak zvlášť netěší. Podle informací, které Pastorek svěřil řádu, zaujala místo hned na několika vyšších pozicích. Jakkoliv se jí podařilo nového ministra přesvědčit, vrátila se na pozici jeho náměstkyně a zároveň řídí oddělení pro omezování čar a kouzel nezletilých kouzelníků, odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů, dále odělení pro používání kouzel za přítomnosti mudlů a nyní se připlétá do vedení bystrozorů, kteří mají ochranu tajemství na svědomí. Údajně hlásí, že jste nefunkčnost paměťových kouzel spustili vy dva, a přesvědčuje ministra, aby vás v zájmu bezpečnosti kouzelnické společnosti nechal najít a vyslechnout pod Veritasérem."
Harry polkl tak, že to bylo slyšet přes celou místnost.
,,Od minulé středy se na každé fotce v novinách objevuje se starožitným medailonkem na krku. Je na chlup podobný vzácnému šperku Zmijozela, který už roky nikdo neviděl."
,,Takže jí ho musíme nějak servat z krku." Harry rozpřáhl ruce. ,,To přece nemůže být tak strašně těžké. Vloupeme se k ní domů, omráčíme jí, a..."
,,Venku ji nikdy nenajdete," ozval se protentokrát Draco. ,,Má komnaty hned za svou kanceláří a z ministerstva jí zatím nikdo neviděl odcházet."
Harry se na něj ironicky ušklíbl. ,,Máš ještě nějakou další skvělou zprávu?"
Světlovlasý mladík mu úšklebek pohotově vrátil.
,,Vlastně ano, Pottere. Ministerský předseda předevčírem zmizel."
Harry nechápavě zamrkal. Jak to s tím souvisí? Vysvětlování se chopil opět Brumbál.
,,Sebastian Mercier chtěl údajně vyjednávat s naším ministrem o bezpečí nekouzelnické společnosti. Hrozil, že pokud jeho varování nebude bráno vážně, tak Anglii upozorní na hrozící nebezpečí a využije všeobecné Harryho popularity, aby lidem ukázal pravdu."
,,Páni!" Harry se neudržel a vyslovil to nečekaně nahlas. Vyjednávání ministerského předsedy, o jehož osobnost se nikdy zvlášť nezajímal, mu přišlo poměrně odvážné.
Brumbál jeho směrem zanechal krátký úsměv a pokračoval.
,,O den později pak zmizel z kanceláře a nikdo o něm neslyšel. Domníváme se, že by o tom Dolores Umbritgeová mohla něco vědět vzhledem k tomu, že vyjednávání tohoto typu spadá do jejího oddělení."
,,Takže..." Harry napřímil záda ,,Musíme nepozorovaně vniknout na Ministerstvo kouzel, sebrat Umbridgeové z krku přívěšek a najít ministerského předsedu." Po tom, co to vyjmenoval se sarkasticky zasmál. ,,No to zvládnem levou zadní, ne?"
Snape se raději zdržel všech komentářu a jen si přitáhl svůj šálek s čajem ke rtům. Když se na něj Harry zadíval, všiml si, že se za tím nezúčastněným pohledem skrývá vnitřně zaměstnaný člověk, který už tak minutu vymýšlí efektivní plán.
,,Spoléhám na vás oba, že vymyslíte, jak to celé bez úhony provést," podotkl Brumbál a zadíval se směrem k zadumanému mistru lektvarů. ,,Až budete se strategií hotoví a připraveni vydat se na ministerstvo, pošlete mi zprávu. Povězte mi co, nebo koho k tomu potřebujete. Já i Draco budeme přichystaní vám pomoci.Vzhledem k tomu, že jde o proniknutí do samotného jádra kouzelnické politiky v Anglii, musíte být tentokrát obzvláště diskrétní." Slovo diskrétní Albus Brumbál podezřele zdůraznil, jakoby už dopředu předpokládal další veřejné odhalení.
Harry si na chvíli vzal příklad ze Snapea a pokusil se vymyslet taktiku. Za tu chvilku ho napadlo několik absolutně hloupých nápadů, které by dopadly zaručeně blbě a stačil získat pocit, že něco takového snad ani není možné uskutečnit. Přesto se však ovládl a neukázal jedinou známku obav na tvářích. Místo toho se rozhodl zcela soukromě důvěřovat genialitě Severuse Snapea. Pokud je někdo schopen vymyslet plán pro neřešitelnou situaci, pak to byl on.
≈ vivere ≈ porta ≈
Když Draco Malfoy i Albus Brumbál zmizeli v krbu, Harry se nabídl, že připraví večeři, což jemu samotnému připadalo, jako docela romantický nápad. Jenomže černovlasý muž jen zavrtěl hlavou a stručným odmítnutím pohřbil jakékoliv plané naděje na společnou večeři. Sdělil mu, že musí jít pracovat na složitém lektvaru a že jej musí stačit co nejdříve, načež se odebral do svého soukromého druhého patra. Harry už to tam sice dobře znal ze všech měsíců marně strávených nad lektvarem štěstí, ale stejně se neodvažoval vstupovat do jeho pokojů bez dovolení. Alespoń z něčeho vyrostl. Když ho Snape opustil, mladému kouzelníkovi okamžitě došlo, že šel pracovat na nějakém ultra silném lektvaru, který je propašuje na ministerstvo, nebo jim v tom snad pomůže.
To samozřejmě také znamenalo, že následující, těžko odhadnutelnou dobu, bude mistr lektvarů věnovat svou pozornost lektvarům a přípravám a pravděpodobně toho s Harrym moc nenamluví. Hrom aby do toho... Kéž by byla celá ta šaráda s viteály za nimi!
Harry se nakonec vzdal všech nadějí na konverzaci a šel svou přítomností oblažit alespoň domácího skřítka Dobbyho.
,,Ahoj Dobby." Vstoupil do kuchyně, kde už skřítek svědomitě umýval všechny použité šálky a podšálky.,,Můžu ti nějak pomoci?"
,,Harry Potter nabízí Dobbymu pomoc! Dobby si už zvykl, ale stejně ho to vždycky dojímá, tak se musí omluvit."
,,Za co prosímtě?" Harry se postavil vedle něj a dal se do utírání. Nějak neměl na kouzla náladu.
,,Za přecitlivělost."
,,Ale jdi."
,,Dobby je často velmi blízko pláči, pane Pottere. Dobby se za to stydí, ale neumí to ovládat."
,,Z toho si nic nedělej, já toho neumím ovládnout spoustu."
,,Ach, Dobby moc dobře ví, o čem pan Potter mluví. Taky si toho na panu Potterovi všimnul."
Harry na okamžik zapomněl utírat podšálek a podíval se zaraženě dolů na skřítka.
,,Vážně?"
To bylo trochu znepokojivé, jelikož Harrymu při tom přišla namysl jeho ranní erekce.
,,O čem tedy podle tebe mluvím?"
Dobby se nepřirozeně rychle obrátil zpět k nádobí. Přešlapoval na stoličce z nohy na nohu a z prudka mrkal.
,,Dobby si není jistý, jestli o tom chce pan Potter mluvit, když se tolik snaží, aby to nebylo poznat."
,,V tom případě chci vědět, kde dělám chybu," zavtipkoval Harry.
Drobounký skřítek se z hluboka nadechl.
,,Oči pana Pottera, když se dívá na Profesora Snapea se pokaždé třpytí. Pan Potter je má sice za brýlemi, ale i přesto se třpytí. Pan Potter je v tu chvíli vždy velice šťastný."
Harry sklopil oči k podlaze. Ne, že by se mu bůhvíjak ulevilo, že neměl Dobby na myli něco jiného.
,,Netušil jsem, že je to až tak očividné," konstatoval trpce.
,,Dobby to vždycky pozná, pane. Stejně jako ostatní domácí skřítci."
,,Páni. Fakt?"
,,Žádný domácí skřítek o tom nesmí mluvit. Dobby je příliš troufalý."
Harrymu to vůbec nevadilo. V nově objevené Dobbyho schopnosti spatřil velkou příležitost.
Vzal ho ze stoličky, postavil jej na zem a součastně s tím k němu poklekl. Hleděl přímo do těch obrovských skleněných kukadel.
,,A co profesor Snape? Jak se na mě dívá? Můžeš mi to říct, Dobby?"
Skřítek se zatvářil velmi váhavě. Skoro vyděšeně.
,,Copak?"
,,Dobby neví jestli je to správné, pane. Dobby nechce zklamat Harryho Pottera."
Cože... zklamat?
Tohle už neznělo dobře. Vastně to v sobě mělo předzvěst něčeho opravdu zlého. Měl by se bát? Ale nemohl si pomoci. Ať je to jak chce, rád by věděl, jak na tom je. Už dopředu věděl, že i kdyby si Snape ve své mysli připravpval zápornou odpově, Harry se jí může nějakým zoufalým činem obrátit. Dokud to nebylo nahlas vysloveno, jde o válku, a v té je všechno předem dovoleno.
,,Proč bys mě měl zklamat, Dobby?Ty mě zklamat určitě nemůžeš."
Někdo jiný ano, ale... Vždycky je lepší znát pravdu, nebo snad ne? Určitě ano.
,,Profesor Snape má Harryho Pottera moc rád, ale..."
,,Ale co?"
Skřítek se podíval se svýma velikýma skleněnýma očima do těch Harryho.
,,Dobby chtěl život Harryho Pottera vžycky chránit a tak to měl říct mnohem dřív. Dobby si ale vzpomněl na dopisy od kamarádů, které panu Potterovi kradl a myslel, že byste to raději nevěděl..."
,,Ven s tím Dobby," zamračil se mladý kouzelník, protože se začínal bát, že ho opravdu zastaví. Strah se opět snažil převzít kontrolu.
Skřítek se zhluboka nadechl.
,,Severus Snape Harrymu Potterovi lže."
,,C - cože?" Nevěděl, co přijde, ale tohle mu na mysl nepřišlo ani na vteřinu. ,,Jak to myslíš, že mi lže? V čem?"
,,To Dobby neví," přiznal skřítek upřímně. ,,Dobby vidí jen velikou zradu. Výčitky svědomí a hlubokou bolest. To všechno vidí v očích Severuse Snape, když se dívá na pana Pottera. Dobby to nechtěl znovu začít opakovat, tak raději držel jazyk za zuby, ale myslí si, že Harry Potter je ve velikém nebezpečí."
Harrymu poklesla ramena. Zornice se mu samým překvapením rozšířily a on si ani neuvědomil, že vzpurně vrtí hlavou.
,,Musel ses přehlédnout, nebo tak něco. Musí to být omyl. Profesor Snape by mi nikdy neublížil. Nikdy by mi nehal. Není to lhář. Vždycky říká, co si myslí. Proto ho tolik lidí nemůže vystát."
Dobby sklonil hlavu, ale neodpovídal.
,,Řekni, proč by mi mělo hrozit nebezpečí? Tohle je to nejbezpečnější místo, jaké znám."
,,Dobby ví, že pan Potter Severuse Snapea hluboce miluje. Dobby to vidí. A vidí také, že Severus Snape miluje Harryho Pottera..."
Harrymu poklesla dolní čelist. Zůstal na něj zírat ještě zmateněji, než doposud, zatímco domácí skřítek pokračoval.
,,...Přesto ale vidí, že Severus Snape bude pro Haryho Pottera zkázou, pokud tu zůstanete, pane."
,,Takže..." Harry se pomalu, mátožně postavil, div se při tom neškrábal na hlavě. ,,Podle tebe mě Snape miluje... ale zradí mě."
Hleděl kamsi do ztracena a to tak zaraženě, jakoby před ním tancovali smrtijedi v trikotech. Nemohl se rozhodnout, jak moc tomu má věřit, a pokud by se náhodou rozhodl dát na již ověřenou skřítčí intuici, tak neměl ponětí, jestli má jásat, že ho Snape miluje, či brečet, že ho zradí. Nejraději by si o tom všem promluvil přímo se Snapem, ale nebyl si jistý, jak takový rozhovor začít. Něco jako: promiňte pane, ale Dobby si myslí, že kvůli vám umřu, nevíte o tom náhodou něco? To nebyl nejlepší nápad.
Ten den odcházel Harry do postele pořádně zmatený. Byl celý pryč z Dobbyho varování. Přál by si, aby to byla pravda, a zároveň chtěl, aby to byl omyl. I když možná... Raději by dal přednost vztahu takovému, jaký teď mají, než se dočkat Snapeovy zrady. Ne možná. Určitě.
Sundal si brýe, odložil je na noční stolek, a než usnul, téměř hodinu zíral do stropu, aby si stále dokola přehrával v hlavě Dobbyho slova.
≈ vivere ≈ porta ≈
Následujících několik dní byl Snape natolik zaměstaný, že na nějaký vážný rozhovor z Harryho iniciativy nemohl být čas. Zaúkoloval ho, aby si opakoval staré učivo, zadal mu pár úkolů, a dal mu novou knihu na opakování, sám se mu však ani trochu nevěnoval. Buď byl nahoře, ve své laboratoři, kde vařil kdo-ví-jak-strašně-těžký lektvar, nebo byl pryč, za Brumbálem. Nedalo se přehlédnout, že pracuje na dobrém plánu, jak získat viteál z krku té bestiální ropuchy. Chodil pozdě spát, jedl jen ve své laboratoři a čas od času poslal Dobbyho pro něco do příčné ulice. Po pěti dnech, kdy se Harry začínal už cítit dotčeně, najednou Snape sešel do obávacího pokoje, právě v době oběda. Potter do sebe ládoval kapustové placky jednu za druhou a zrovna počítal, kolik vět si za posledních pár dní vlastně vyměnili. Možná to nebylo ani deset.
,,Pane Pottere," oslovil jej profesor Snape a nakráčel si to přímo k němu. Měl na sobě rozepnutý kabátec, svou černou vestu a kalhoty. Alespoň plášť za ním tentokrát nevlál. Nyní se nad ním tyčil, s výrazem téměř netrpělivým.
,,Dojedl jste?"
Harry měl v ruce poslední placku, takže ne, nedojedl. Ale byl tak k uvitržení z toho, že se sám Snape dožaduje jeho pozornosti, že jej celý nacpal do pusy a kvapně zkonzumoval. Vypoulené oči vzhlédly vzhůru a on s mrknutím kývnul. Severus si při pohledu na něj neodpustil skeptické zavrtění hlavou.
,,Ukažte mi ruce."
Harry nechápavě zvedl upatlané dlaně a Snape je jedním mávnutím hůlky vyčistil. Potom mu do těch samých, jenže čistých dlaní kouzlem přivolal několik popsaných papírů přišpendlených k sobě v horním rohu sešívačkou. Harryho napadlo, zda by si měl lámat hlavu nad tím, zda se v jeho středověké profesorské výbavě skutečně nalézají takové mudlovské vynálezy, jako sešívačka. Nakonec si ale vybral otázku, o které věděl, že je užitečnější.
,,Co je to?"
,,Spis jedné ze zaměstnankyň ministerstva kouzel."
,,Vážně?" Harry zvědavě otočil první list, který byl oznčený jen číslem 243/1 a hned ho uhodila do očí fotka obličeje ženy. Vypadala, že jí je asi kolem třiceti. Měla blonďaté vlasy sepnuté do přísného drdolu a úplně zčesané z čela. Pod její fotkou, kde se velmi křečovitě usmívá do objektivu bylo zlatě napsané jméno.
,,Mafalda Hopkirková," přečetl. ,,To mi něco říká."
,,Mělo by," přikývl Snape. ,,Před pár lety vedla oddělení nepatřičného užívání kouzel, a s velkou pravděpodobností vám poslala dopis o tom, že jste byl vyloučen ze školy.
,,Aha. Jo, vzpomínám si na ten přísný hlas. A na to její s přáním pevného zdraví..., u toho zatraceného huláka byly všichni Dursleyovi... Ale nějak nechápu, proč mi to teď ukazujete."
,,Pozice, jaká jí tehdy náležela je dávno minulostí. Nyní, když se na ministerstvu změnil systém a nad více jak polovinou všech oddělení drží ochranou ruku Dolores Umbridgeová, stala se z této ženy její zástupkyně. Nebo něco tomu podobného. Svým způsobem zaujala místo její sekretářky, zapisovatelky a archivářky. Má její plnou důvěru, takže můžeme i předpokládat, že má u sebe náhradní klíče od její kanceláře, má u sebe hodně jejích spisů a dostává od ní mnoho choulostivých úkolů. Možná je dokonce více informovaná, než sám ministr kouzel, Brousek. Ale o tom se můžeme jen marně dohadovat. Rozhodně je to čistokrevná, vzdělaná a dobře kvalifikovaná kouzelnice, kterou i přes velké množství propuštěných zamětnanců neměli důvod vyhodit, tak jí jen změnili pozici. V každém případě je to kozelnice na vysoké společenské úrovni, která má všechny předpoklady k tomu, aby působila dostatečně důvěryhodně."
,,Aha," reagoval Harry, zatímco střídavě očima přeskakoval od spisu na Snapea a naopak. Stále nerozumněl tomu, co se po něm chce.
Jakoby by mu profesor právě četl myšlenky, věcně pokračoval.
,,Nyní jsem vám řekl jen základní fakta, bez kterých se neobejdete. Chci, abyste si do zítřejšího rána celý spis pečlivě nastudoval a zapamatoval. Vzhledem k tomu, že znám vaše schopnosti zkrz na zkrz, radím vám, abyste s tím začal pokud možno okamžitě. Čím dřív to dostanete do hlavy, tím líp."
Potom, co to dořekl, podíval se hodiny na stěně, což mu okamžitě vykouzlilo malou vrásku na čele.
,,Teď mne omluvte," řekl a bez dalších řečí odešel. Zanechal tam Harryho se spisy v rukou, jako mu všechno pečlivě objasnil. On ale vůbec netušil, proč by se měl její život učit nazpamněť. S mocným výdechem sebou praštil zády do opěradla a nechápavě zavrtěl hlavou. Tady byla slova beznadějná. Prostě si ten pitomý spis přečte a bude mít pokoj. Rozevřel ho před sebou a začetl se.
Trvalo mu to dlouhých pět hodin, než si většinu informací dokázal zapamatovat. V šest večer, kdy obvykle večeřel, si uvědomil, že se celé odpoledne nehnul z pohovky, že by se potřeboval protáhnout a že by něco snědl. Odložil papíry a loudal se do kuchyně, kde obvykle touto dobou připravoval Dobby večeři. Jenže Dobby byl už zase v čudu. Harry v duchu zaklel. Zhluboka se nadechl a v odhodlání překonat lenost, čili uvařit si sám, otevřel ledničku. Chvíli do ní jen tak koukal, než vytáhl misku s bílým jogurtem a aniž by ho to stálo bůhvíjakou námahu, začal se jím velkou lžící ládovat. Prostě se jen zbavit hladu a hotovo.
Po šesti, možná sedmi spořádaných lžících uslyšel u vchodu do kuchyně pomalé podupávání. Snape se opět zjevil nenápadně a tajemě, jako stín samotného ďábla. Stál mezi futry a mlčky ho pozoroval.
Harry si už zvykl, takže ho nějaký ten náhodný Snapeův stín jen tak nevyleká. Nabral lžící jogurt a pozvedl ji výš.
,,Dáte si taky?"
Jeho otázka byla takticky ignorována.
,,Až tu skončíte, vraťte se do obývacího pokoje. Budu tam na vás čekat."
Vida, to znělo skoro mile.
Harry do sebe naládoval ještě pár lžic, opláchl si pusu pod kohoutkem a zamířil do vedlejší místnosti. Krb byl zapálený, Snape seděl na svém obvyklém křesle a ruce mě založené na hrudi.
,Takže," začal hlasitě Harry, sedaje si na pohovku, kde už měl od samého sezení vymáčklý ďůlek. ,,Prozradíte mi, proč jsem se to učil, nebo budete pořád tak okázale tajemný?"
Pohlédl vyčítavě na Snapea, ale ten už zase kontroloval hodiny.
,,Ještě chvíli vyčkejte," pronesl, načež obrátil svou pozornost ke krbu, jako by byl mnohem zajímavější než Harry. Mladý kouzelník měl sto chutí začít se vztekat, ale ovládl se. Na pár chvil upíral zraky stejným směrem, jako jeho profesor. Podepřel si bradu a pak, mmmožná s hecu, nebo ze svého rozhořčení začal ukazováčkem levé ruky obkreslovat do vzduchu neviditelné kroužky. Podobné kroužky se začaly vzápětí tvořit z plamínků v krbu.
Snape se pohnul.
Harry zaslechl šustění látky a usoudil, že ho možná zaujal. Napadlo ho zkusit trochu provokace. Prstem tentokrát vykreslil jiný obrazec. Jednoduché srdce, jako z hrací karty. Snape si odkašlal.
,,Pěkné," konstatoval, ale nadšení v jeho hlase nebylo slyšet ani za mák.
Harry si povzdechl a udělal si ještě pár vykřičníků a veliký otazník. Neměl ponětí, na co vlastně čekají, dokud neuslyšel vede krbu hlasité "puf" a před nimi se nezjevil Dobby. Ve své malé náruči držel plnou papírovou tašku, jejíž obsah byl zatím neznámý.
,,Dobby je zpět, pane," zahlásal a položil tašku na stůl.
,,Nuže?" Snape naklonil hlavu na stranu a podíval se nejdříve na tašku, potom na skřítka. ,,Uspěl jsi?"
,,Dobby jí to nalil do večerního čaje, pane. Celý ho vypila a omdlela, tak jí Dobby uložil do postele a prohledal všechny skříně. Dobby doufá, že vybral to nejhezčí."
,,To rád slyším," přikývl mu uznale Severus Snape, zatímco Harry byl čím dál zmatenější.
Nejistě se natáhl ke stolu a sáhl na zabalenou tašku dlaní. Bylo to měkké.
,,O co jde," zeptal se a tentokrát už měl té předstírané trpělivosti plné zuby, tak se zcela upřímně zamračil. ,,Máte nějaké vysvětlení k tomu, proč kolem toho děláte takové tajnosti?"
Snape se ušklíbl. Nebo to byl možná jen mírný úsměv. Těžko říct. V jeho očích se totiž cosi zablýsklo. Něco, co připomínalo trochu zlomyslnost a trochu obavy.
,,Vaše role v tomto úkolu bude velmi důležitá a zásadní. Budu do vás muset vložit mnoho důvěry, Pottere. Tak mi teď upřímně povězte..."
Snape se na vteřinu dramaticky odmlčel.
,,Jak blízký je vám herecký um?"
,,Co prosím?"
Harry nerozumněl. Nějak se domníval, že to s tou rolí v úkolu nebylo myšleno doslova, ale že jde o pouhou slovní hříčku.
Snape si odkašlal a začal z hábitu vytahovat dvě malé, zašpuntované ampulky.
,,Dobby připraví čaj," ozval se najednou skřítek a byl ten tam, jakoby utíkal z nějaké bitvy. Sabotér jeden.
,,Všechny úpravy, které jsem na tomto lektvaru udělal, mi zabraly neskutečné množství času, ale podařilo se mi pozměnit a prodloužit jeho účinky. Musel jsem shánět krev metamorfomágů, sirénní sliny a slzy jednorožce, tak doufám že to oceníte a odvážně se zhostíte svého úkolu, nebo bych vás musel zabít. Právě nyní je to bez přehánění možná ten nejkomplikovanější lektvar v dějinách kouzel. Jeho účinky nebudou trvat pouhých šedesát minut, ale rovnou čtyřiadvacet hodin. S naší podobou se změní také hlas..."
A Harry se náhle začal velmi bát, že to pochopil. Ale to snad... to snad nemůže být pravda. To by mu Snape neudělal, že ne?
,,...Jedna je pro mne, jedna pro vás," kývnul směrem k ampulkám. ,,Předpokládám, že jste dnes pečlivě studoval a oba své nové já dokonale známe."
Ale jo, udělal. Pane. Bože.
Snape mluvil, ale Harry ho zapomněl vnímat. Znovu se natáhl po papírovém pytli a rozbalil jej, aby mohl nahlédnout dovnitř.
,Ježíší kriste," vydechl, ani netušil, že nahlas. Při pohledu na dámské oblečení si skousl spodní ret. Pak zoufale pohlédl na Snapea.
,,Děláte si legraci?"
Mužova tvář se napjala. Vypadalo to, že se snaží potlačit své pobavení.
,,Já si nikdy nedělám legraci, pane Pottere," informoval ho.
To už byla poslední kapka. Harryho čelo tvrdě dopadlo na desku stolu.
,,Já se zabiju," prohlásil, a v tu jedinou přítomnou chvíli to myslel opravdu, opravdu vážně.
To jako fakt? Budu ženská? Celej den?!
A to si myslel, že ho v tomhle životě už prostě nic nepřekvapí...
Komentáře
Přehled komentářů
Po dlouhé době se tak nějak zase vracím ke čtení snarry a postupně doháním, co mi uteklo... Přiznám se, že u VéPéčka jsem zapomněla dobrou polovinu věcí... Je to ale pořád tak skvělé, jak si pamatuju a určitě rychle naskočím do sedla :-D Jaké to štěstí, že tu na mě čekají už další kapitolky :-D
Super!
spééééééér dílek :3
(Rin-chan16, 2. 8. 2014 14:58)No jo, škodolibí Snape se v duchu válí smíchy po zemi :D ted' ještě aby byl za ženskou i on ( aby mu to nebylo líto) :D šílená představa :D těším se moc na další díl :) a držím Harrymu palce, aby to přežil ve zdraví :D
...
(Achája, 30. 7. 2014 10:16)Takhle to utnout! Parádní, těším se na dramatickou akci:-)
:-)
(Agnes, 27. 7. 2014 19:59)
Ti domácí skřítci jsou neuvěřitelní a Dobby obzvlášť. V každé povídce mají nějaké zvláštní schopnosti, ale čtení z očí je opravdu výborné. A vlastně je to taky dost pravděpodobné, protože musí být schopní toho o lidech hodně zjistit, aniž by se vyptávali, aby jim pak mohli posloužit. Jen se divím, jestli Dobby vybral opravdu nějaké vkusné oblečení. Známe ty jeho ponožkové hity :-)
Škoda, že teď neměl Severus na Harryho čas. Sice nevím, jak by nakousl téma Profesore-zradíte-mě?, ale možná by se jim pak oběma ulevilo. Nebo aspoň Severusovi. Nejsem si jistá, jestli je tenhle Harry ochoten obětovat úplně vše jako ten knižní.
Děkuji za další kapitolu a opět se velmi těším na další. A taky na tvou odpověď. Jestli ses na ty minulé trochu posilnila, nebylo to poznat :-)
Supr kapitolka
(Anonymka, 23. 7. 2014 18:47)Krása. :D Potter a ženská,tak to mě příjde zajímací.Jsem zvědavá,jak se jim tenhle úkol vyvede. :D Taky by jsem chtěla vědět,za koho půjde ten lišák Snape. Supr kapitolka. Moc díky. :))
:D
(xlovexx, 22. 7. 2014 21:58)Ženská Harry Potter :D No, proč ne.:D Jsem moc ráda, že jsem si dneska mohla přečíst další dlouhý dílek. Bohužel, to zrovna vyšlo na ten spojovací, že? Tudíž žádná hurá akce, což je trošku škoda, ale vsadím se, že další dílek bude akční dost a už teď se na něj moc těším!! Jen tak dál!
Skvelá poviedka
(Elizabeth, 22. 7. 2014 20:55)
Túto poviedku som objavila pred pár dňami dúfam, že bude aj dokončená pretože čím ďalej ju čítam je lepšia a lepšia.
Som zvedavá ako sa Harry zhostí svojej role a akú úlohu tam bude hrať Severus. Tuším, že sa dosť pobavime :-D
...
(Sitara, 8. 3. 2015 0:53)